Proč se vlastně hnát do míst, kterým se jiní snaží vyhnout? Někdy je to touha zakusit nepoznané, jindy snaha „ulovit“ skvělou fotografii pro úspěch na sociálních sítích. V dalších případech může jít i o snahu o poněkud riskantní léčbu. Každopádně, jde o pořádně adrenalinové dobdrodružství!

Pro mnoho lidí je radiace moderním strašákem, jiné dobrodruhy však fascinují místa, která se z tohoto důvodu stala neobyvatelnými. Ta se stávají centry poněkud bizarního druhu turismu.

Projděte se s EPOCHOU po těch, která patří k nejoblíbenějším, nejznámějším či nejzajímavějším a nahlédněte také do jejich zajímavé historie.

Zářivá voda

V 50. letech minulého století je v severozápadní části australského Queenslandu otevřen uranový důl Mary Kathleen a je založeno stejnojmenné město pro jeho pracovníky. V roce 1982 je zde definitivně ukončena těžba.

Obyvatelé opouštějí město, budovy jsou postupně odstraněny. Někdejší slávu městečka připomínají jen základy staveb, pozůstatky bývalého náměstí a jáma, zaplavená vodou.

Následkem chemických a radioaktivních látek, které se do vody uvolňují, má vodní nádrž zářivou, jasně modrou barvu. Lidé z okolí přitom vzpomínají, že kdysi byla zelená. V důsledku toho zažívá místo nový rozkvět.

Sjíždějí se sem hlavně uživatelé sociálních sítí, aby si zde pořídili fotografie, kterými se pochlubí svým přátelům. I když jezírko vypadá velmi malebně, kontaminovaná voda prosakuje do okolí a způsobila vyhynutí některých druhů zdejších rostlin.

Holý kopec

V ostrém kontrastu k okolní zelené krajině působí světlá kamenná masa poblíž Weldon Spring v americkém státě Missouri tak trochu jako pěst na oko.

Během 2. světové války se zde vyrábějí výbušniny a během studené války je tady zpracováván uran pro jaderné zbraně. Po ukončení výroby v 60. letech 20. století zůstanou v tomto místě hromady radioaktivních látek.

Nakonec je problém s těmito nebezpečnými odpady vyřešen tak, že je vytvořen umělý kopec, který je překryt sarkofágem. Dnes je cílem turistů. Návštěvníci se mohou projít po schodišti až na vrchol kopce, odkud je dobrý výhled do okolí.

Nedaleko se nachází rovněž malé muzeum s informacemi o tomto místě a jeho historii. Přesto se někteří lidé bojí na kopec vylézt, kvůli tomu, co se nachází v jeho nitru. Oficiální místa však tvrdí, že veškerý odpad je bezpečně ukryt a není třeba mít obavy.

Vše je pod povrchem

Australská Maralinga je místem, kde britská vláda provádí mezi lety 1956 a 1963 testy jaderných bomb. Koncem 60. let dochází k prvnímu pokusu o vyčištění místa.

Nakonec je vyhloubeno 22 jam, kam jsou uloženy pozůstatky po jaderných testech a jsou zakryty betonem.

O 30 let později dojde k novému čištění oblasti, kdy jsou odstraněny a „pohřbeny“ stovky tisíc krychlových metrů radioaktivní půdy a vozidla, která tuto operaci provedla, jsou také uložena pod zem. Dnes je zde místo, které slouží cestovnímu ruchu.

Turisté se mohou vydat autobusem či džípy na prohlídku, při které spatří opuštěnou vojenskou vesnici i letiště a samozřejmě značky, upozorňující na místa jaderných detonací. Lze navštívit rovněž jámy, kde jsou pohřbena vozidla z finálního čištění.

Protože Maralinga zažila mnohem méně jaderných výbuchů, než jiná testovací místa po celém světě, je považována za bezpečnou.

Radon jako klíč ke zdraví?

Radon je bezbarvý plyn bez chuti a zápachu, zato je radioaktivní. Americká agentura na ochranu životního prostředí (EPA) a Světová zdravotnická organizace (WHO) ho považují za karcinogen.

Přesto někteří lidé přísahají, že je při dodržení určitých podmínek skvělou léčbou pro některá onemocnění, jako je například artritida.

Po celém světě existuje řada jeskyní a dolů s vysokými koncentracemi různých plynů, do kterých lidé vstupují s nadějí, že se zbaví svých neduhů anebo že se jejich zdravotní problémy alespoň zmírní. Jedním z takových míst je radonový důl v Boulderu v Montaně.

Místo bylo ještě v roce 1949 uranovým dolem, ale později se změnilo na místo, které poskytuje radonovou terapii. I když by člověk neměl být v ideálním případě vystaven žádnému množství radonu, do určitého množství není třeba podnikat žádná opatření.

V dole jeho hladina však dosahuje o 400% vyšších hodnot, než je bezpečné množství, doporučované EPA a WHO. Typický průběh radonové terapie přitom představuje až 60 hodin v dole během 10 dnů.

Místo činu

Léta přitahuje turisty okolí jaderné elektrárny v Černobylu, které utrpělo během havárie v roce 1986 nenapravitelné škody. Trvalo dlouho, než bylo turistům umožněno navštívit nedaleké město Pripjať.

Nyní mohou turisté dokonce vstoupit i do řídící místnosti reaktorového bloku číslo 4, místa rozhodnutí, které vedlo k jedné z nejhorších jaderných katastrof v historii.

Přístup byl přitom ještě donedávna omezen na vybraný personál elektrárny a příležitostné návštěvy, kterými byli například výzkumní pracovníci či novináři. S procházkou po Pripjati to ovšem srovnat nelze.

Úroveň záření v kontrolní místnosti je údajně až 40 000x vyšší, než je povolená hranice. Aby byla zajištěna bezpečnost, musí kdokoliv, kdo velín navštíví, mít na sobě speciální oblek a obuv.

Návštěvníci zde mohou zůstat pouze 5 minut a poté podstupují 2 speciální testy, které určí, jakou dávku záření obdrželi.