Teď nastala jeho šance. Právě když se plánovaná oběť otočí zády, vrah vytáhne zpod pláště horolezecký cepín, zavře oči a vší silou se rozmáchne. Trockého rána překvapivě nezabije. Namísto toho se začne s útočníkem přetahovat. Vážným zraněním ale další den podlehne.

Tak ho přece jen dostali.

Ani odjezd na druhý konec světa, najmutí ozbrojených bodyguardů a podstoupení mnoha dalších důmyslných opatření Lva Davidoviče Trockého (1879–1940) neochrání od osudu, jaký mu přichystá jeho bývalý politický rival Josif V. Stalin (1878–1953).

Agentem všech nepřátel

S Trockým to jde z kopce již od smrti bolševického vůdce Vladimira Iljiče Lenina (1870–1924). Jakožto Leninův ideový následovník nyní pro Stalina představuje eminentní hrozbu a ten tak začne okamžitě pracovat na jeho politické diskreditaci.

„Trockij byl označen za úhlavního nepřítele sovětského lidu, vražedného spiklence organizujícího sabotáže a teror v SSSR. Podle aktuálních Stalinových politických spojenectví byl Trockij jednou prezentován jako agent fašistického Německa, podruhé jako agent britského imperialismu,“ píše americký marxista a autor Trockého biografie David North (*1950). Kromě toho Stalin veřejně snižuje roli, jakou Trockij sehrál během revoluce.

Sražen na dno

Trockij je sice obratný řečník a schopný organizátor, ale ani on na Stalinovy neustálé přetvářky a zákulisní tahání za nitky nestačí. Jakožto vůdce opozice se navíc snaží prosadit změnu fungování politické hierarchie a omezit tak moc stranických tajemníků.

Tím Stalinovi regulérně tancuje kozáčka na kuřím oku. V tu dobu už je proti Trockému naočkována většina stranických kolegů. Kdykoliv se on nebo některý z jeho sympatizantů postaví za řečnický pult, přes mohutné skandování „Sta-lin!

Sta-lin!“ ostatních delegátů neslyší ani sami sebe. Porážku ve vnitrostranickém boji jednoznačně stvrdí Trockého vyloučení z komunistické strany v roce 1927. O dva roky později je za „podvratnou činnost“ vykázán ze země.

Vymazán z paměti?

Nejdříve zamíří do Istanbulu a po čtyřech letech přijme nabídnutý azyl ve Francii. Poté, co Francie v roce 1935 uzavře se Sovětským svazem smlouvu o vzájemné pomoci, si ale zase balí kufry.

Nejprve odjede do Norska a v roce 1937 zakotví v Mexiku… Celou tu dobu se v Trockého domovině pracuje na tom, aby byl zničen, vymazán a zapomenut.

„Historici a editoři dostali za úkol přepsat všechny učebnice dějepisu a historické knihy včetně memoárů starých bolševiků a jméno Trockij z nich buď odstranit, nebo ho alespoň pošpinit,“ píše Bernard a dodává, že součástí cenzury nepohodlných osob bylo i retušování stovek oficiálních fotografií.

Současně s tím jsou stoupenci Trockého loveni jak divoká zvěř. V rámci Velké čistky je i on sám v nepřítomnosti odsouzen k smrti – teď jde o to, jak ho s rozsudkem seznámit.

Vrah hrdinou SSSR

Zahraniční kancelář NKVD si najde svoji „prodlouženou ruku“ ve španělském komunistovi Ramónu Mercaderovi (1913–1978).

Tomu se 20. srpna 1940 podaří pod falešnou záminkou ideové spřízněnosti dostat až k Trockému domů a v nestřežené chvíli na něj zaútočit cepínem. Čepelí mu prorazí lebku až do hloubky šesti centimetrů. Rána překvapivě není fatální ihned.

Snad by útočník svou oběť „dodělal“, ale Trockij se začne rukama bránit a hlavně mu ihned přispěchá na pomoc ochranka. „Nechte ho!“ křikne ještě zakrvácený napadený, jinak by bodyguardi atentátníka snad umlátili.

Chce z něj ještě dostat nějaké odpovědi, byť o motivu ani zadavateli není pochyb. Výslech ale musí počkat. Trockij je s vážným zraněním hlavy převezen do nedaleké nemocnice, kde druhý den umírá.

Mercader skončí v rukou policie a ve vězení si za vraždu odsedí 20 let. Po propuštění odjede v roce 1961 do SSSR, kde získá titul Hrdina Sovětského svazu.