„Stráže, stráže. Rychle sem!“ rozléhá se zoufalý ženský hlas chodbou Mramorového paláce v Petrohradě.
Přivolaná garda na místě sezná důvod rozhořčení velkokněžny Alexandry Josifovny – někdo z jedné z náboženských ikon v její ložnici ukradl tři brilianty nevyčíslitelné hodnoty! Policie se okamžitě pustí do pátrání.
Na jeho konci pak ukáže prstem na carského vnuka. Vlastní rodina ho krutě potrestá.
Jak fatální důsledky může pro člověka mít mladická nerozvážnost na vlastní kůži zjistí vnuk cara Mikuláše I., Mikuláš Konstantinovič (1850–1918).
Ten se po studiích vydá na cestu po Evropě, přičemž na jednom z maškarních bálů, jichž se účastní, se seznámí s americkou tanečnicí Harriet Blackfordovou, známější pod přezdívkou Fanny Learová. Vdaná žena mladého ruského velkoknížete ihned uhrane.
Vášnivě se do sebe zamilují, ale kvůli jejímu stavu carská rodina vztahu nepřeje. „Já ti ji vyženu z hlavy,“ zapřísahá se Mikulášův otec Konstantin Nikolajevič (1827–1892) a využije všech konexí, aby nejstaršího syna dostal do armády.
Ve stejnou dobu zrovna probíhá ruské vojenské tažení do Chivského chanátu ve střední Asii a mladý velkokníže vede jednu z průzkumných skupin. K překvapení všech se Mikuláš ukáže jako výjimečně statečný a houževnatý bojovník, na Fanny Learovou ale nezapomene.
Straka v domě
Jednoho dubnového rána roku 1874 se v petrohradském Mramorovém paláci strhne poprask. Velkokněžna Alexandra Josifovna (1830–1911) si všimne, že přes noc někdo z její ložnice ukradl drahocenné brilianty.
Přivolaná policie dává případu nejvyšší prioritu a netrvá to proto dlouho, než se odcizené drahokamy podaří nalézt v jedné z petrohradských zastaváren. „Odkud je máte?“ uhodí policisté na překupníka.
Ten nechce mít problémy a ukáže prstem na jednoho z Mikulášových pobočníků. Po pár hodinách je ale jisté, že v krádeži má prsty sám velkokníže.
„Žádná lítost, žádné přiznání, jen když už nebylo možno zapírat… Zaklínali ho vším, co je mu svaté, aby si ulehčil budoucí trest upřímným doznáním a lítostí! Nepomohlo nic,“ zapíše si Konstantin Nikolajevič do deníku, když přihlíží výslechu nejstaršího syna. Má v rodině zloděje.
Bude pykat!
Proč to udělal? ptají se všichni. „Podle některých fám stála za krádeží klenotů chamtivost Fanny Learové. Z policejního vyšetřování vyplynulo, že obdržela některé z těch diamantů jako dárek, avšak neznala jejich původ.
Následně diamanty vrátila Mikulášově otci,“ uvádějí autoři biografické knihy o Fanny Learové, Daniel a Eva McDonaldovi. Ale ať už Learová svého milého ke krádeži navedla, nebo tak učinil ze své vůle, není pro carskou rodinu podstatné.
Zvlášť poté, co se o incidentu doslechne veřejnost, je zřejmé, že carský vnuk musí za své chování nést odpovědnost. Rodina ho nechá prohlásit za duševně chorého a udělí mu povinný exil se stálým dohledem. S Fanny Learovou už se nikdy nesetkají.
Nový život
Mikuláš odjíždí v policejním doprovodu z Petrohradu ještě na podzim roku 1874. Za sedm let vystřídá celkem deset měst – nikde se nesmí zabydlet, či snad dokonce s někým navázat vztah.
Za léta sledování si však Mikuláš na přítomnost strážců zvykne a odhalí i jejich slabé stránky. To mu dovolí se seznámit a dokonce tajně oženit s jistou Naděždou Drejerovou.
Pravoslavná církev ve spolupráci s carem se pokusí manželství anulovat, ale to mezi novomanžele klín nevrazí. Mikuláš s Naděždou zůstanou sezdáni a usadí se ve městě Taškentu ležícím na východě dnešního Uzbekistánu.
Zde se finančně podílí na stavbě místní veřejné infrastruktury, pročež se stanou mezi místními občany velmi oblíbenými. Zplodí i dvě děti. Za starou krádež briliantů svého otce však pozbývají jakýchkoliv carských privilegií.
Rodina velkoknížete Mikuláše se přejmenuje na Iskanderovi, čímž odkazují na východní variantu jména Alexander.
