Vypadají jako amfory. Ale amfory to nejsou, i když se jejich vznik datuje do starověku. Hliněné nádoby o různém obsahu dnes v Gruzii zažívají renesanci a umožňují v zemi skvělého vína vyrábět tento mok ještě lahodnější.

A s neutuchajícím elánem se obnovy této tradice chopili i v pravoslavném klášteře!

Krásná historická budova na pozadí hor, které jakoby se dotýkaly oblohy.

Alaverdský pravoslavný klášter, stojící uprostřed nedotčené přírody pohoří Kavkaz v gruzínském regionu Kachetie zakládá v 6. století mnich Josef Alaverdský, podle gruzínské tradice přicházející z Mezopotámie se skupinou misionářů šířit do zdejší oblasti křesťanství.

V areálu kláštera se nachází katedrála, která je se svou výškou 55 metrů druhou nejvyšší církevní stavbou v Gruzii. Pochází z 11. století a nahradí starší a nevyhovující kostel svatého Jiřího.

Stavba je působivá nejenom zvenku, ale také zevnitř a tvrdí se, že její interiér nemá v zemi obdobu, zejména pak co se týká vzácných starých fresek. Na tomto objektu však není zajímavá jen architektura a výzdoba, ale také jedna zdejší tradice.

Mniši zde vyrábějí víno způsobem, starým několik tisíc let. Hlavní roli v něm hrají obří hliněné džbány, uložené v zemi.

Tajemství sklepa

Návštěvníci sem tak přijíždějí nejenom za památkami, ale právě i za místním vínem. Mniši mají svůj vinohrad, k dispozici je hostům rovněž degustační místnost.

Tradice výroby zdejšího lahodného moku začíná v roce 1011, od tohoto faktu se odvíjí i značka zdejších vín. Z této doby pocházejí také sklepy, které byly postaveny na místě původních sklepení z 8. až 10. století.

V té době představuje produkce klášterního vína asi 2000 až 4000 litrů vína ročně. Není jasné, kdy se výroba vína v klášteře zastaví, ale poté, co jsou nalezeny zbytky původních nádob je sklep zvolna obnoven a víno se opět začíná vyrábět v roce 2006.

Začíná to v „loďce“

Pět mnichů, pracujících ve zdejším vinařství, od té doby vyrobí asi 5000 lahví vína každý rok. Postup jeho výroby je přitom nesmírně zajímavý. Hrozny i se slupkami a třapinami se nejprve zpracují šlapáním v dřevěné či kamenné nádobě.

Ta zdejší je vyrobena z kmene stromu a tvarem vzdáleně připomíná loďku. Drť se pak uloží do objemných keramických nádob, zvaných „kvevri“, které připomínají amfory.

Takto se nádoby nazývají právě v Kachetii na východě Gruzie, v jiných částech země mají jiné názvy.

Gruzínský unikát

Kvevri se posléze hermeticky utěsní a umístí do země, kde se nechají nejméně půl roku. Lidové rčení tvrdí, že ideální pro získání pravého požitku z tohoto vína by bylo, kdyby se víno uložilo do země při narození dítěte a vyzvedlo až při jeho svatbě.

Taková byla ostatně i dřívější tradice v některých venkovských oblastech Gruzie. Po vyzvednutí se víno stočí a z pevných zbytků se vyrábí pálenka.

Tento postup je natolik unikátní, že byl v roce 2013 zapsán na seznam Mistrovských děl ústního a nehmotného dědictví lidstva UNESCO.

Neobyčejné víno

Víno, vyprodukované v klášteře se těší vynikající pověsti, která překročila oceán a je oblíbené i na americkém kontinentu.

Je to dáno tím, že zdejší mniši si zakládají na přesném dodržování dávných postupů a nesnaží se ani tak o kvantitu, jako spíše o kvalitu. „Naše víno uzdravuje duši a tělo, dává sílu děkovat Stvořiteli a rozjasní vaši náladu,“ tvrdí sami výrobci a dodávají, že se v něm snoubí také majestát někdejších gruzínských panovníků i skromnost zdejších mnichů.

Ti si na sepětí s tradicemi a přírodou potrpí. Kromě vína se věnují i včelařství a zahradničení.