Mladá žena s břichem, které jasně dává na vědomí její požehnaný stav, běhá kolem plotny. Do toho dává pozor na drobotinu, která si hraje v rohu světnice. Zanedlouho se vrátí manžel Jiří domů a večeře musí být na stole. A na služebnictvo se nedá nikdy stoprocentně spolehnout.
Kališník Jiří z Poděbrad (1420–1471), mladý chráněnec zemského hofmistra Hynce Ptáčka z Pirkštejna (kolem 1400–1444), se v roce 1440 stává jedním ze dvou hejtmanů mladoboleslavského kraje.
Stojí na prahu raketové politické kariéry. Už tehdy je po Pirkštejnovi a Aleši ze Šternberka (†1455) třetí nejvýraznější osobností z řad kališníků. Chybí mu už jenom vhodná nevěsta.
„Příslušnost k táboru umírněných kališníků potvrdil následujícího roku sňatkem s Kunhutou, dcerou Smila Holického ze Šternberka,“ píše český spisovatel Josef Frais(1946–2013).
Dívka pochází z rodu Šternberků, který sympatizuje s vyznavači přijímání pod obojí.
Kunhuta ze Šternberka (1425–1449) „představovala ještě tradiční typ české šlechtičny husitské doby,“ líčí český historik Jaroslav Čechura (*1952).
Rodí jedno dítě za druhým
Jejím úkolem je především starat se o domácnost vůdce kališnického panstva, a to zvládá dokonale. I manželské povinnosti plní příkladně. Svědčí o tom skutečnost, že během osmi let manželství Jiřímu porodí celkem sedm dětí.
Nestarší dcera přichází na svět už krátce po svatbě a její jméno bohužel neznáme. Hned za ní následuje v roce 1442 syn Boček, rok na to Viktorín, v letech 1444–1447 dcera Barbora, roku 1448 syn Jindřich a jako poslední dvojčata, dcery Kateřina a Zdeňka.
Ztrácí dokonalou hospodyni
Manželé sídlí na poděbradském hradě. Kunhuta zde zakládá zde špitál, buduje nadaci na výchovu mládeže, nechává stavět školu, stará se o výchovu vězňů. Teprve někdy v roce 1449 se stěhuje do Prahy, kde Jiří koupil dům U pelikána (dnešní dům č. p.
235 na rohu ulic Jilské a Jalovcové) na Starém Městě. Pohodlí stavby, která je dost velká pro početnou rodinu, ale zároveň i reprezentuje svého majitele, si ovšem dlouho neužije. Umírá už 19. června 1449 krátce po nastěhování a komplikovaném porodu dvojčat.
Jiří v ní ztrácí výbornou hospodyni, která mu poskytovala rodinné zázemí. „Byla všech chudých máti a milovala vše dobré,“ říká o ní nápis na hrobě v Poděbradech.
Svatba zajistí přízeň katolíků
Už brzy po Kunhutině smrti začíná uvažovat o dalším manželství. Už od roku 1448 ovládá Prahu a snaží se o sjednocení země. Nemá čas zabývat se výchovou svých dětí.
Hledá proto ženu, která by se jim stala nevlastní matkou. Zvolí Johanu z Rožmitálu (kolem 1430–1475), která je sestrou Jaroslava Lva z Rožmitálu (kolem 1425–1486), významného katolického šlechtice. Tím si nakloní katolickou šlechtu.
Jak se ale brzy ukáže Johaniny ambice přesahují úlohu strážkyně domácího krbu. Dokáže se zdatně plést do politiky a manžel s ní většinu svých kroků konzultuje.