„Sestro,“ obrátí se Václav na jemnou dívku klečící na tvrdé kamenné podlaze kostela. Přibyslava se nenechá vyrušit, dokud nedokončí modlitbu. „Buď dobrou služebnicí boží, až se mé pozemské tělo promění v prach,“ dodá kníže. Děvče se na něj tázavě otočí.  „Co to mluvíš bratře?“ řekne znepokojeně. 

Kníže Václav (907–937) ale jenom mávne rukou.

Je si jist, že Přibyslava (†po roce 938) dostojí svému poslání i v době, kdy on už bude dávno po smrti. Jakoby tušil, že jeho pozemské dny jsou sečteny….Náboženské zapálení přemyslovské dcery potvrzuje i Kristiánova legenda „ctihodná paní, totiž sestra blahoslaveného mučedníka jménem Přibyslava, byla naučena od samé kolébky Kristu pánu sloužiti podle přikázání evangelia bez úhony.“  

Čtyři přemyslovské princezny  

„Jestliže se Vratislav narodil r.

888, nemohl se oženit před dosažením dospělosti, rozhodně ne před rokem 902, kdy dosáhl 14 let, a ne zase o mnoho později, měli-li mít s Drahomírou do roku 921 (vlastně 920) dva syny (Václava a Boleslava) a zřejmě větší počet dcer,“ uvádí historik Dušan Třeštík (1933–2007).

Potvrzuje tak, že knížecí pár ženské potomky opravdu má.

Současný dějepisec Michal Lutovský dokonce mluví o jejich přesném počtu a tvrdí, že je Přibyslava „jedna ze čtyř dcer knížete Vratislava I. a Drahomíry.“  Snad se Přibyslava narodila rok po Boleslavovi (915–967/972), Václavově mladším bratrovi. Další z knížecích dcer se možná jmenuje Střezislava, jisté to ovšem není.  

Vdova míří do kláštera 

Přibyslava se stejně jako její tři sestry pravděpodobně vdá za potomka vládce některého z okolních kmenů. Jméno ani postavení jejího manžela neznáme, Přemyslovna ale poměrně brzy ovdoví. „Když ji totiž Hospodin zbavil jha manželského, zcela se oddala službě boží,“ píše Lutovský.

Podle dobových zvyklostí po jiné životní náplni ani netouží.

Vdovy mají ve zvyku odcházet do kláštera, takže i ona nemá na práci nic jiného než „horoucně toužíc zahaliti se rouchem posvátným a ve dne v noci ustavičně na modlitbách, v bdění a postech trvajíc.“ Když se jí zjeví bratr Václav, zavražděný ve Staré Boleslavi, nosí už vdovský šátek.

4. března 938 se chystá přenesení Václavových ostatků ze Staré Boleslavi do Prahy.

Najednou se před Přibyslavou ve spánku zhmotní duch mrtvého knížete. „Ucho mi uťali, pronásledovatelé moji, kteréžto od té doby, leží dosud mezi stromem stojícím vedle kostela a zdmi kostela samého,“ mluví k ní naléhavě a označuje, kde má useknutý orgán hledat.

Sestra se hned po probuzení poslušně vydává k popsanému místu u boleslavského kostela. Opravdu tam useknuté ucho najde. Sebere ho a rozhodne se s několika nejvěrnějšími otevřít bratrův hrob. Ucho přiloží k ráně, a to okamžitě přiroste. Zázrak.  

Sebere kus čelisti 

„Poblíž postával kněz v komži, s pláčem volal, kterak touží kousek z těla světce mít, že vymodlí věčný klid pro něho,“ vypráví Kristiánova legenda. „V tom okamžiku vypadl nehet na malíku. Kněz děkuje, kněz se klaní,“ pokračuje příběh.

Nejde ale rozhodně o žádný nehet na malíčku. Přibyslava vyjme z hrobu bratrovu čelist jako posvátnou relikvii. Krátce poté se jí splní sen stát se jeptiškou.

Řeholní slib pravděpodobně složí u svatého Jiří na Pražském hradě (kostel založil roku 921 Vratislav I., vysvětit ho roku 925 nechal Václav – pozn. red.) jako jedna z prvních zdejších benediktinek.  

Kam zmizely kosti? 

Do modliteb ponořená jeptiška umírá někdy po roce 938. Přesné datum bohužel neznáme. Pohřbí ji na hřbitově u tehdejší pražské svatovítské rotundy.

V roce 1673 ale dojde na pokyn arcibiskupa Matouše Ferdinanda Sobka z Bílenberka (1618–1675) k vykopání jejích ostatků, které pak skončí přímo v chrámu. Odpočívají tam dlouhá staletí. Kde, to se ale stává na dlouhou dobu záhadou.

Relikviář v chrámu totiž obsahuje pouze jedinou Přibyslavinu kost. Vědci ale tuší, že to není zdaleka všechno, co se z Václavovy blahoslavené sestry dochovalo.

Kdesi se ukrývá část lebeční kosti, kousek horní čelisti včetně zubů, úlomky žeber nebo lýtkové a patní kosti. Nečekaný nález přinese 15. listopadu 1990 průzkum sakristie chrámu svatého Víta.

Léty zešedivělá krabička s nápisem „Blahoslavená Přibyslava“ vydává svůj obsah, na který se vrhnou antropologové.

Zjistí, že Přemyslovna se na svoji dobu dožila vysokého věku kolem 70 let, měřila asi 163 cm a vynikala zdravým chrupem – Podobně jako její bratr.