Sovětskému vojákovi se uleví, když Němec před ním padne k zemi. Ještě že stačil vystřelit jako první, myslí si. Raduje se ale předčasně. Němec se zvedne a s kamenným výrazem se vydá sovětskému vojákovi vstříc. Ten začne v sebeobraně střílet jako divý.

Jeho nepřítel však postupuje dál jako nesmrtelný. Zastaví jej teprve pečlivě mířená rána do hlavy.

V noci z 8. na 9. května dochází ke kapitulaci Německa. Pro jednotku německého generála Carla von Pückler-Burghausse (1886–1945) to znamená jediné.

Vzhledem k tomu, že se nachází jihovýchodně od Příbrami nedaleko malé obce Slivice a Sověti se blíží, velmi pravděpodobně všichni padnou do zajetí. Válku o nadvládu v Evropě již prohráli, teď je však čeká mnohem zuřivější boj o vlastní přežití.

V hrůze ze Sovětů doufají, že se probojují k Američanům, kteří se k válečným zajatcům chovají o poznání lépe, nebo že rovnou padnou v boji a vyhnou se tak dlouhému utrpení v lágrech.

Poslední útočiště

Na útěk již není čas. Jednotce tak nezbývá, než se zakopat tam, kde jsou, a počkat až dorazí nepřítel. Spoléhají se, že jejich úkryt jim dá šanci alespoň trochu Sověty překvapit.

Když k místu skutečně dorazí Rudá armáda, sovětští partyzáni a předsunuté části americké armády, dojde ke krvavému a nelítostnému boji, na který zvláště přítomní Rusové nevzpomínají rádi. Mnohé tato událost bude strašit do konce života.

„Kousek ode mne se plazil raněný Němec, měli jsme sice nařízeno brát všechny raněné, ale takovéto případy byly důstojníkům většinou jedno. Jeden z našich k němu přiskočil a střelil ho do zad. Němec se sice zkroutil jako červ, ale hýbat se nepřestal.

Ten voják do něj vypálil další ránu, ale ten Němec prostě nezemřel. Všimli si toho i ostatní vojáci,“ vzpomíná později jeden z přeživších Sovětů.

Nesmrtelné mrtvoly

Podivné odolnosti Němců si za chvíli začnou všímat také jiní vojáci. Postřelení nepřátelé totiž většinou nereagují přiměřeně vzhledem k závažnosti jejich zranění a pokračují v boji. Neumírají ani poté, co mají do zad vystřílený celý zásobník.

Jediné, co je skutečně připraví o život, je až kulka namířená přímo do hlavy. Je tu však ještě jedna věc, která nahání hrůzu.

Postřelení Němci ve svém bojovém zápalu přicházejí o rozum, stávají se neobvykle agresivními, a napadají dokonce i své vlastní spolubojovníky. Když je ti, kteří jsou ještě naživu, uvidí, dostávají strach a opouštějí své bojové pozice.

Někteří se snaží spasit útěkem, jiní se rovnou vzdávají Sovětům. To je hlavní faktor, který přispěje k poměrně rychlému ukončení celé bitvy.

Je dobojováno

11. května zazní u Slivice poslední výstřely. Generál Pücker-Burghauss je nucen podepsat kapitulaci. Ihned poté se vrátí do chatky, ve které je nedaleko Slivice ubytován, a tam se zastřelí.

Spolu s ním spáchají sebevraždu (nebo jsou zastřeleny) také jeho tlumočnice, matka a pětiletá dcera. Jejich těla jsou poté uložena do masového hrobu. Tajemství nesmrtelných bojovníků si tak generál vezme do hrobu.

Co stojí za nevysvětlitelnou silou prchajících Němců, dodnes není vysvětleno, avšak podle některých zdrojů dostávají vojáci určité povzbuzující látky způsobující extrémní odolnost a zároveň nižší pud sebezáchovy.

Tento prostředek, nazývaný zastánci teorie „látka T“, podle všeho má mnohé vedlejší účinky, které člověka připraví o rozum. Zda skutečně Němci užili svého druhu doping, nebo zda svou roli sehrál strach, to se již nejspíš nikdy nedozvíme.