Pokud vyslovíte slovo Cancún, je logické, že první, co vás napadne, jsou především nádherné pláže s jemným a téměř bílým pískem a nekonečná večerní zábava v příjemných barech a na diskotékách.

Galerie pod mořskou hladinou

Nicméně v tomto přímořském letovisku existuje místo, jemuž podobné nikde jinde na světě nenajdete. Pokud jste si oblíbili potápění a šnorchlování a už vás nudí pozorovat jenom pestrobarevné mořské obyvatele u korálového útesu – vydejte se do podmořské galerie!

Leží mezi Cancúnem, Ženským ostrovem (Isla Mujeres) a poloostrovem Nizuc a můžete v ní vidět více jak 500 různých soch!

Tato nevšední galerie byla místní radnicí založená roku 2009 s krásným záměrem vytvořit harmonický soulad mezi mnoha potápějícími se turisty (právě v této oblasti je množství hotelů), křehkým podmořským ekosystémem a touhou jít vstříc modernímu umění.

Po deseti letech jsou zde některé sochy už částečně pokryté mořskými řasami a tím získávají neobyčejnou, svéráznou patinu. Sama příroda se tady pod hladinou zapojila do umělecké tvorby!

Hierve el Agua – zkamenělé vodopády

Toto pohádkově romantické místo ve státě Oaxaca se nachází necelých 70 km od stejnojmenného hlavního města tohoto státu. Proč sem míří davy turistů?

Můžete zde totiž vidět velkolepou hříčku přírody – zkamenělé vodopády! Vznikly pradávno, ještě na úsvitu dějin, hlavně díky tomu, že voda stékající dolů ze skal v sobě obsahovala obrovské množství minerálních látek.

Ostatně – vodní prameny, které tenhle zázrak přírody způsobily, jsou zde (i když v trochu menší míře) zcela funkční dodnes. Na vrcholu kopce, nad zkamenělými vodopády totiž najdete dvě horká vřídla, jejichž voda je dnes využívána pro lázeňskou léčbu.

Dodejme, že zkamenělé vodopády jsou světovým unikátem. Jediné místo, které se trochu podobá přírodnímu zázraku v Hierve el Agua, se nachází až v Turecku – v geotermálních pramenech u Pamukkale.

Podmořská jeskyně se spícími žraloky

Je všeobecně známým faktem, že žraloci nemohou spát. Tyto paryby se musejí nacházet v neustálém pohybu. Je to proto, že životně důležitý kyslík mohou pro svůj organismus získat jedině tehdy, když voda naplno proudí jejich žábrami.

V podmořské jeskyni, kterou naleznete asi 7 km od Ženského ostrova u karibského pobřeží Mexika, najdete ale unikát – živé, nehybné žraloky!

Mořští dravci sem připlavou a dokážou zde “usnout”. Důvodem je silný, koncentrovaný mořský proud, který skrze jeskyni proudí. Proto jsou zde žraločí žábry dostatečně zásobované kyslíkem z vody.

Jeskyně nehybně odpočívajících žraloků samozřejmě přitahuje velkou pozornost potápějících se turistů, připlavou sem ale jen ti nejodvážnější z nich. Nikdo neví, který ze spících žraloků se právě probudí a jestli náhodou nebude mít hlad…

Jeskyni před pětatřiceti lety objevil jeden z místních rybářů, který kontaktoval přírodovědce, aby tento, pro život žraloků značně neobvyklý jev, analyzovali a popsali.

TIP: Vydejte se s námi na zájezd do Mexika a poznejte tuto zemi plnou kuriozit, památek, výborného jídla a nádherných pláží.

San Juan Parangaricutiro

Městečko ve státě Michoacán je výjimečné tím, že bezprostředně vedle něj se zrodila nejmladší sopka na světě. Občas toto město také nazývají mexickými Pompejemi.

Sopka dostala název Parícutin, podle vesnice, která se zde kdysi nacházela. Podle vesnice, která už neexistuje…

Sopka se “narodila” 20. února 1943. V tento den se z náhle vzniklého otvoru, který se zničehonic objevil na pozemku jednoho z místních zemědělců, začalo čoudit a všude kolem byla vrstva šedého popela.

Zrodivší se vulkán začal postupně narůstat a do jednoho roku byl už vysoký přes třicet metrů!

V červnu 1944 sopka poprvé explodovala – mohutný proud žhavé lávy směřoval k vesnici Parícutin a k městečku San Juan Parangaricutiro. Obě tato místa byla nejprve zasypána jen horkým popelem.

Místní zametli nános ze svých střech s nadějí, že nic podobného se už nebude opakovat. Ale zmýlili se. Bohužel…

Velice brzy došlo k dalšímu výbuchu a obrovské množství horké lávy se sunulo přímo k jejich domům. Bylo nutné, aby ihned přijely vojenské jednotky a hasiči, kteří měli za úkol v rekordně krátkém čase evakuovat všechny obyvatele.

Naštěstí se jim to podařilo, nikdo nezemřel. Velice brzy nato byly jak San Juan Parangaricutiro, tak i vesnice Parícutin, zcela zničeny lávou.

Jediné, co z celého městečka zůstalo, byla jen zvonice a obvodové zdi místního kostela, které se dodnes tyčí nad ztuhlým lávovým polem.

Mexické pověry – trochu jiné než u nás

Stejně jako u nás i v Mexiku se lidé občas řídí při svém chování různými pověrami. Některé máme s nimi společné – třeba to, že rozbité zrcadlo a vysypaná sůl přinesou smůlu. Mexičané mají však pověry, které se od našich dost liší. Jaké to jsou?

Začněme tedy činnostmi, kterým byste se v Mexiku rozhodně měli vyvarovat: špatné znamení kupříkladu je, když ze zdi sám od sebe spadne obraz.

Nikdo rovněž nesmí upustit krajíc chleba na podlahu, i to neprorokuje nic dobrého, stejně jako by se neměl klobouk dávat na postel – a to třeba i ustlanou. Pokud se stěhujete, v žádném případě si nesmíte z předchozího bydliště vzít staré koště.

To by vám přineslo smůlu. Do nového domu se tu prostě musí s novou metlou. Neměli byste také otevírat deštník uvnitř domu.

To byste pak měli celý tento den úplně k ničemu.

A jaké jsou ty pozitivní pověry? Máte-li kaktusy na okenních parapetech, přilákáte tím k vašemu obydlí štěstí a bohatství. Peníze byste měli ukrývat v dřevěných krabičkách. Pokud tak učiníte, budete mít vždy dostatek hotovosti.

Budete-li mít na zápěstí uvázanou červenou látkovou pásku, žádnému z vašich nepřátel se nepodaří vám uškodit.

Jestliže vám v Mexiku – třeba v plném autobusu – někdo nechtěně šlápne na nohu, nemračte se na něj. Tady to znamená, že tyto boty budete dlouho a v pohodě nosit. A ještě jedna pověra, kterou u nás nemáme:

pokud Mexičan sečte všechna čísla na jízdence v hromadné dopravě a výsledný součet se bude rovnat číslu 21, pak ho potká velké štěstí v lásce.