„Raději se vdej a založ rodinu,“ kroutí hlavou rodiče mladé studentky Ruth nad jejími plány, jak se jednou prosadí ve světě. Dívka ale nakonec stihne obojí, rodinu i pracovní kariéru, nad kterou se doslova tají dech.
Stane se „matkou“ nejslavnější panenky v historii, která nesmí chybět v žádném dívčím pokojíčku.
Američanka Ruth Mosková (1916–2002) se na studiích zamiluje do svého kolegy Elliota Handlera (1916–2011) a vezme si ho. Mladý manželský pár přivede na svět dvě děti, holčičku Barboru a chlapce jménem Ken.
Elliot se svým obchodním partnerem Haroldem Mattsonem vlastní firmu na výrobu dřevěných rámů na obrazy a jeho rodina si může dopřát všechno, co k životu potřebuje. Do jejich podnikání se zapojuje i Ruth a dostává na starosti prodej.
Jejího manžela ovšem trápí, že mají spoustu odpadu v podobě dřevěných odřezků z rámů. „Je škoda dřevěné kousky vyhazovat. Zkusím vymyslet, k čemu by se ještě daly použít,“ plánuje a brzy dostane nápad.
Firma Mattel, pojmenovaná složeninou jmen Mattson a Elliot, začíná krátce poté z kousků dřeva vyrábět nábytek pro panenky. Zjistí, že o hračky je větší zájem, než o rámy.
Kreslená postava ožívá
Píše se polovina 50. let 20. století, když Ruth vyráží do Švýcarska. Navštíví tam i jeden bar, kde ji zaujme vystavená panenka s dokonalou postavou. Vyrobili ji po vzoru jedné postavy komiksového příběhu uveřejňovaného na pokračování v německých novinách Bild.
Komiks vypráví o životě mladé uličnice, slečny Lili. Redaktoři Bildu se rozhodnou využít obrovské popularity, kterou novinový příběh dosahuje a nechají v roce 1955 vyrobit skutečnou Lili z plastu. Několik tisíc kousků se potom prodává hlavně v barech.
Hračka pro dospělé je ke koupi ve dvou velikostech: 11 palců (asi 29 cm) a 7 palců (necelých 18 cm). Nechybí jí boty a náušnice a její dlouhé vlasy se dají zaplést do elegantního copu. K dispozici je i několik šatiček. Ruth neodolá a panenku si koupí. V hlavě už se jí rodí podnikatelský plán pro manželovu firmu.
Mejkap se maluje ručně
Přiměje Elliota, aby koupil práva k panence Lili a oslovuje techniky z Mattelu. Nejprve na papíře a potom i ve skutečnosti se rodí panenka z plastu s dokonalou figurou. „Bude se jmenovat po mé dceři,“ rozhodne se Ruth a panenka dostává jméno Barbie.
Autorka si v roce 1958 nechává štíhlou krásku měřící cca 28 centimetrů patentovat. Říká se jí ponytail (koňský ohon) podle účesu, který má dvě varianty: blond a hnědovlasou. Barbínin obličej s očima upřenýma ke straně a rudými rty se v továrně maluje ručně.
Dělníci nezapomínají ani na rudé nehty na rukou i nohou. „Oblečte ji,“ pobídne potom Ruth americkou módní návrhářku Charlotte Johnsonovou (1917–1997).
Nejdříve se rodí černobílé pruhované plavky, ve kterých se první Barbie objeví na trhu, potom následuje kolekce šatů, které se budou prodávat zvlášť.
Děvčata nechtějí přebalovat
Firma Mattel si k představení své novinky vybere newyorský veletrh hraček American International Toy Fair. 9. března 1959 nabízí Barbie obchodníkům.
Stojí tři dolary (dnes panenku z první výrobní série seženete na sběratelských burzách za přibližně dva tisíce dolarů, tedy zhruba 42 tisíc korun). Nákupčí si ji sice se zájmem prohlédnou, ale pořídit si ji nechtějí. „Nebudu riskovat.
Kdo ví, jestli o to bude zájem,“ krčí rozpačitě rameny jeden obchodník při rozhovoru se svým kolegou. Barbie se mu líbí, ale má strach z toho, že se štíhlá kráska s výrazným poprsím liší od panenek, které vládnou dívčím pokojíčkům.
Dosud měly panenky jediný úkol: připravit dívku na budoucí mateřství. Podobají se proto miminkům, na kterých se dá trénovat přebalování. Jenže ukazuje se, že holčičky už přebalovat nechtějí. U zákazníků si panenka okamžitě získává sympatie.
Nakupují ji v ohromném množství, a proto o dva roky později dostává Barbie partnera – chlapce Kena pojmenovaného podle syna Handlerových.