Komunistickému režimu v Československu odzvonilo. Po sametové revoluci dochází k řadě přelomových změn a jednou z nich je zrušení výjezdních doložek. Zdlouhavý proces jejich vydání komplikoval cestu do většiny zemí po čtyřicet let.

Složitým byrokratickým procesem si komunistická moc zajistila kontrolu nad tím, kdo kam vyjíždí. Pokud se jim výlet československého občana zdál podezřelý, mohli ho zatrhnout i v případě, že měl platný pas.

Schvalování nutné doložky procházelo několika sférami – od výboru komunistické strany na pracovišti přes uliční výbor po ředitele školy. Lidé mohli téměř bez problému cestovat jen do vybraných socialistických zemí.

Doložka není výhrou

Čechoslováci si oblíbili zejména pláže Bulharska nebo maďarský Balaton, proslulé byly i víkendové výlety do Polska za levným zbožím. Už k samotnému zažádání o výjezdní doložku při cestách na Západ vedla trnitá cesta.

Bylo třeba si opatřit výpis z rejstříku trestů, žádost o devizový příslib či doklad o přímém pozvání do zahraničí od známého či příbuzného ze zahraničí. Ani po vydání doložky mnohdy nebylo jasné, zda dotyčný bude smět vycestovat. Musel totiž ještě zažádat o turistické vízum.

Nejistota do poslední minuty

I když ho člověk získal, neměl jistotu umožnění cesty. Pokud třeba zaměstnavatel nabyl podezření, že člověk chce využít svoji cestu utéct k emigraci, bylo zle. V případě, kdy už jste vycestovali, museli jste se vrátit včas. Jinak vám hrozil soud za spáchání trestného činu opuštění republiky.