Dnes už je možná považován za retro, v dobách největší slávy ale jukebox nesměl chybět v žádném baru. Skříňka, která hraje hudbu bez přítomnosti hudebníků, byla ve svých počátcích doslova zázrakem.

Zázračnou hrací skříňku mohou spatřit jako první návštěvníci sanfranciského baru Palais Royal Saloon.

Za výrobou skříně typicky o rozměrech 150 centimetrů na 60 centimetrů stojí američtí podnikatelé William Arnold a Louis Glass (1864–1936).

Ti po obrovském úspěchu prvního stroje musejí dodat dalších čtrnáct jukeboxů do různých barů v kalifornském velkoměstě a vynález si nechají patentovat.

Výnosný podnik

Vynález dvojici vynáší. Jen za dva týdny totiž mince vhozené „zákazníky“ dokážou zaplatit celou pořizovací cenu stroje! Jukeboxová horečka se následně šíří dál do světa a vznikají i specializované firmy.

Nejznámějšími zhotoviteli automatů se stávají firmy AMI, Seeburg nebo Wurlitzer.

Zlatá padesátá

Cesta k jukeboxům byla přitom dlouhá a trnitá. Za předchůdce hudebního automatu lze považovat třeba flétnové hodiny nebo zvonkohru. O prvním stroji, který vzdáleně připomíná jukebox, se dočteme někdy okolo roku 1600 v německém Augsburgu.

Hostinští si následně dávají zhotovit jakési hrací hodiny, které hrají výhradně skladby proslulých skladatelů. Postupně baví hosty zábavních podniků třeba kolovrátky s vídeňskými valčíky. Následné první jukeboxy ale nejsou ideální – hrají jen jednu písničku.

Jejich zlatý věk a rozvoj pak souvisí až s nástupem gramofonových desek. V 50. letech minulého století zaplavilo území USA 750 000 kusů automatů!