V rámci modernizace celého Ruska připraví roku 1708 car Petr I. Veliký i reformu písma a pravopisu. Případné snahy psát latinkou sice vládce odmítá, ale zavede graždanku, azbuku hodně připomínající latinku. Navíc zruší tradiční písmena, takzvané jusy.
Proti tomu se ovšem vzbouří pravoslavná církev, ale není jí to stejně nic platné.
Za vlády Petra I. Velikého (1672–1725) se objevuje nová literatura, určená hlavně pro aristokraty.
Oblíbeným autorem se stává například básník a spisovatel Simenon Polockij (1629–1680), který píše verše například v podobě srdce nebo číše. Rozkvět zažívá beletrie hlavně s mravoučným, satirickým nebo zábavným nádechem. Hodně sem pronikají vlivy cizí literatury.
Milovník italské renesance
Car si spokojeně prohlíží svůj další úlovek, obraz od slavného italského renesančního mistra Leonarda da Vinciho (1452–1519). Pak přikazuje, kam skvost pověsit a kontroluje jeho umístění.
Mezi Petrovy záliby patří sbírání klenotů evropského výtvarného umění. Zvláštní slabostí trpí hlavně na díla pocházející z doby italské renesance. Cara oslovuje i architektura.
Když nechává roku 1714 stavět Petrodvorec, svoji rezidenci u Petrohradu, jeho stavitelé se prokazatelně inspirují zámkem ve francouzském Versailles, který nechal postavit francouzský král Ludvík XIV. (1638–1715).
Kromě toho roku 1719 otevírá car veřejnosti Kunstkameru, první přírodovědné a historické muzeum.
Dlouhé kabáty nenoste
Pořídit pro cara oblek není tak snadné, jak by se mohlo zdát. Měří totiž přes dva metry a je podle dobových svědectví neobyčejně fyzicky zdatný a vyvinutý. Jeho snahy o reformy překvapivě zasahují i do módy.
Bojuje proti některým zažitým tradicím, například oblékání dlouhých oděvů, kterými se vyznačují ruské kroje. Chce totiž Rusko více otevřít světu. Dokonce v roce 1698 zajde tak daleko, že nošení dlouhých kabátů úplně zakazuje.
„Noste šaty podle evropské módy, oblékejte se jako Francouzi,“ nařizuje svým bojarům a také je nutí, aby si pravidelně holili vousy. Jakmile někoho přistihne neoholeného, platí pokutu.
Když někdo proti těmto novotám protestuje, nechá ho klidně zbičovat, nebo dokonce popravit.
Na příkaz staví nové město
Obyvatelé říše jsou evidovaní, car totiž potřebuje přehled o majetku statkářů, kteří jsou povinni za své lidi platit. Zavádějí se také nové daně, například daň z duše pro nevolníka. Šlechtu ale zdanění samozřejmě mine, což vzbuzuje u nevolníků velkou nelibost.
Poddaní ovšem musí bezvýhradně poslouchat. Roku 1703 car přikáže, že v bažinách u ústí řeky Něvy do Baltského moře, které ještě donedávna patřily Švédům, bude stát přístavní město. Řemeslníci a dělníci z celé země sem musí na jeho pokyn přijít.
„Vysušíte močály a zatlučete do země kůly. Na nich začnete stavět,“ rozkazuje. Běda, když se některý z 80 tisíc poddaných dělníků, které sem nahnal na práci, ozve proti těžké dřině. Pracovat musí až do úplného vyčerpání.
Velmoc v Baltském moři
Když roku 1695 obklíčí ruská armáda pevnost Azov u Černého moře, Turkům se podaří jejich vojsko porazit. Car Petr pochopí, že má-li uspět, musí vybudovat lodní flotilu. Už na jaře dalšího roku si proto na svůj účet připíše vítězství nad Turky v Azově.
Navíc chápe i to, že musí udržovat vytvořit a udržovat kontakt s evropskými zeměmi. Proto roku 1697 odjíždí z Ruska do západní Evropy. Navštíví například Nizozemí, kde přihlíží budování plachetnic. Sám je také mimořádně silný a manuálně zručný.
Naučí se lodě stavět, kromě toho umí také spravovat boty, opravit hodiny nebo vyřezávat ze dřeva. V Rakousku se zase zajímá o vojenství. Snaží se získat přístup k Baltskému moři, aby podpořil obchod s Evropou.
Jenže tady v roce 1700 naráží na švédského krále Karla XII. (1682–1718), který ho porazí v bitvě u Narvy (dnešní Estonsko). Moc dlouho se ale Švédové z vítězství neradují. Ruský panovník zreorganizuje svoji armádu a porážku jim rychle vrátí.
Rusko se stává velmocí v oblasti Baltského moře. Rychle mu zde ale roste nový soupeř, Prusko v čele s králem Fridrichem I. (1657–1713).
