Zvědavost, šikovnost, píle a odvaha vydat se za zkušenostmi za velikou louži. To postačí mladému Emilu Kolbenovi k tomu, aby se stal později jedním z nejslavnějších českých vynálezců a průmyslníků nejen doma, ale i ve světě!
V roce 1862, kdy továrna Vincence Daňka (1827–1893) v pražském Karlíně chrlí jeden moderní stroj za druhým, se v chudé židovské rodině hokynáře ve Strančicích u Prahy narodí Emil Kolben (1862–1943).
O tom, že se jeho život bude ubírat zcela jinou cestou, v podstatě spolurozhodnou jeho mladší bratři.
Jindřich brzy odejde do Spojených států, kde se v Chicagu podílí na tvorbě českých novin Svornost, a bratr Alfred s Emilem si přímo libují ve vymýšlení a konstruování elektrických strojů.
Učenlivý a zvídavý chlapec nejprve exceluje na malostranském gymnáziu a s výborným prospěchem zvládne také německou technickou školu.
Osudový požár slévárny
Nadaný žák pak získá klíčové stipendium svého života. Díky Gerstnerovu cestovnímu stipendiu, které na dva roky obdrží od Českého zemského výboru, se vydá na studijní cestu do Vídně, Berlína, Curychu, Paříže i Londýna.
Zvídavost a přítomnost bratra v Chicagu ho ale zatáhne až do Spojených států.
„Měl jsem osobní pocit, že tato okolnost patří k rozhodujícím momentům mého života,“ uvede později Kolben, jenž Spojené státy označí za zemi neomezených možností a za „eldorádo technického vývoje“.
„Jaké to bývaly zlaté časy, když neexistovala ani pasová či vízová povinnost nebo jiná omezení vstupu, respektive imigrační kvóty, ani celní prohlídky či povolení k pobytu a práci,“ posteskne si Kolben.
Cesty osudu ho zavedou do kosmopolitního New Yorku, kde se dozví o tom, že slévárna Edison Machine Works na řece Mohawk lehla popelem. Odvážný Kolben ihned posílá firmě telegram, ve kterém nabídne své služby jakožto projektanta nové fabriky. A má štěstí.
Získá post v konstrukční kanceláři společnosti a po nějaké době to dopracuje až na pozici asistenta Thomase Alvy Edisona (1847–1931).
Americká zkouška ohněm
To už se ale nacházíme v státě New Jersey, kde Kolben vystupuje již jako inženýr ve vývojových laboratořích.
Edison je z mladého Středoevropana nadšený a není proto divu, že se Kolben ve svých 27 letech stane šéfinženýrem a vedoucím všech technických kanceláří a laboratoří společnosti Edison General Electric Company.
Kolben později zmiňuje, že Edison byl velký dříč, který si ale rád utahoval z tisku a novinářů. Pro další kariéru Kolbena je nicméně stěžejní fakt, že s Edisonem řeší odborné záležitosti v profesionální rovině. Edison si nejednou k němu přijde pro radu.
Kolben ve firmě prosadí levnější sériovou výrobu a vynalezne série standardních typů dynam nebo čtyřpólový motor pro tramvaje. Edison ale není jediným velikánem, s kterým se Kolben při svém americkém angažmá setká.
V Edisonových továrnách Kolbena pozve na zkoušky elektromotorů poháněných třífázovým střídavým proudem slavný Nikola Tesla (1856–1943).
Tesla společně s Kolbenem vyzdvihli význam střídavého proudu, jejž Edison, ale i například vynálezce František Křižík (1847–1941) považují za slepou vývojovou uličku.
Kolbenovy Vysočany
Plný zkušeností se Kolben společně se svou ženou Malvínou vrací do Evropy. Ještě před odjezdem uspořádá Edison svému kolegovi rozlučkovou večeři a později jej navštíví v Praze.
Kolben se nejprve uplatní ve švýcarských curyšských strojírnách, kde pracuje jako šéfinženýr. Podílí se zde na úspěšném pokusu o přenos elektrické energie trojfázovým proudem na vzdálenost 125 kilometrů!
Kolben tím svému příteli Edisonovi dokáže, že střídavý proud je při přenosu energie efektivnější než stejnosměrný.
V roce 1896 se Kolben definitivně usazuje v Praze. Podobně jako když přijel do New Yorku, i zde se mu ihned naskytne skvělá příležitost.
Praha chystá stavbu nové městské elektrárny a zvažuje se, zda bude využívat stroje s využitím stejnosměrného, nebo střídavého proudu. Kolben má záhy vše vymyšlené a nejprve kupuje pozemek v pražských Vysočanech o rozloze asi 8000 metrů čtverečních.
Na pozemku bleskově vyroste továrna s vlastní elektrárnou. „Kolbenka“ produkuje stroje s parním a vodním pohonem se značkou Kolben, které poslouží jako vybavení velkých elektráren. A zájemců je mnoho.
Stroje skupují továrníci z Německa, Nizozemska, Francie i Velké Británie, ba i z australské Tasmánie.
Největší strojírna v zemi
V obrovském průmyslovém komplexu okolo dnešní stanice metra Kolbenova zaměstnanci pracují pouze se stroji a zařízeními, které továrna sama vyprodukuje. Každý stroj má svůj motor a skupinové pohony již nejsou třeba.
Kolben se těší vzrůstající popularitě a v roce 1898 vítězí v soutěži na výstavu pražské elektrárny. Jeho rival František Křižík si uvědomuje, že mu vyrostla významná konkurence.
Svého soka se rozhodne porazit v další soutěži – tentokrát jde o zakázku na strojní vybavení vodní elektrárny na Štvanici. V soutěži s přehledem zvítězí Kolben a Křižíkův podnik se postupně ocitá v dluzích.
Od špendlíků po lokomotivy
Zlatá éra Kolbena ale nastane až v roce 1921, kdy se Kolbenka spojí s Českomoravskou strojírnou. K dalšímu rozšíření podniku dojde v roce 1927, kdy vzniká připojením společnosti Breitfield-Daněk a spol. značka ČKD – Českomoravská Kolben-Daněk.
Podnik se zaštítí jednoduchým heslem „Vyrábíme všechno, od špendlíků po lokomotivy“. Kolben v té době zaměstnává na 14 000 zaměstnanců (včetně těch, kteří pracujíc v Kolbenem vlastněné automobilce Praga).
ČKD chrlí elektrárenské stroje, domácí spotřebiče, lokomotivy či motory letadel, podílí se na elektrifikace země, zejména Slovenska. Kolbenův podnik tak nemalým dílem přispěje k vysoké průmyslové vyspělosti českých zemí.
I když je Kolbenův význam pro svět techniky enormní, jeho jméno je v tuzemsku stále zastíněno méně úspěšným Křižíkem. Zčásti za to možná v minulosti mohl i jeho židovský původ.
Ten mají na paměti i nacisté, kteří v roce 1943 Kolbena zavřou do koncentračního tábora v Terezíně. I když se tehdejší protektorátní vláda snaží o jeho vysvobození, nacisté mají jiné plány. V ghettu tak světově uznávaný Kolben skoná 3. července 1943.
