„Proboha, zavolejte hasiče!“ křičí stará žena z okna domu, který pomalu mizí v plamenech. Norman Macdonald, zubař sídlící naproti přes ulici, se snaží vytočit číslo přes místní telefonní ústřednu.
„Ano, ano, hned vás přepojíme,“ slibuje hlas na druhém konci, ale pořád se nic neděje. Když hasiči konečně dorazí na místo, už je pozdě…
Jsme v Londýně, na adrese Wimpole Street č. 27, v kalendáři je 10. listopadu 1935. Hasiči krotí poslední plameny lékařského domu, ve kterém bohužel zůstává pět obětí.
Manželku jednoho z doktorů paní Franklinovou, její neteř slečnu Brookovou, kuchařku, hospodyni a služebnou se z horních pater nepodařilo vyprostit včas.
„Nestalo by se to, kdyby můj hovor netrčel ve frontě na ústředně,“ rozčiluje se Norman Macdonald a píše rozhořčený dopis editorovi deníku The Times.
Když se přidají nazlobení občané, vláda zřizuje výbor pro vytvoření speciální tísňové linky, která sloučí přístup k záchranným složkám.
Devítky nás zachrání!
Je nutné zvolit takové číslo, které se bude dobře vytáčet a všichni si ho budou pamatovat. Vzniká 999, první jednotná tísňová linka na světě! V červnu 1937 je zavedena v Londýně a od roku 1948, po zdržení druhou světovou válkou, konečně pokrytá celou zemi. O dva roky později je zaznamenáno 80 000 hovorů ročně!
Spásné tři devítky Britům tolik přirostou k srdci, že zavedení mezinárodní linky 112 v 90. letech téměř ignorují.
Australské nuly
Další univerzální tísňovou linku po Britech zřizují Australané. A volí číslo 000 (tzv. triple zero). Linka startuje roku 1961 ve velkých městech, pomalu se pak rozšiřuje po celém kontinentu.
Nuly jsou v Austrálii v módě – už předtím na ně začínala čísla na různé služby. A především je nula nejlépe hmatatelná na rotačním číselníku. Protože je až na konci, najdete ji i ve tmě či uprostřed kouře.
Jednotná Amerika
„Musí to být takové číslo, které není použito pro nic jiného,“ myslí si zas ve Spojených státech. Volba padá na 911 a linku iniciuje Národní asociace hasičských náčelníků ve státě Alabama.
První testovací hovor proběhne 16. února 1968, kdy advokát Rankin Fite (1916-1980) vytočí 911 z radnice města Haleyville. Hovor je nasměrován na místní policejní stanici, kde už je připravený kongresman Tom Bevill (1921-2005).
„Hello!“, ozve se do sluchátka červeného telefonu, který je dodnes vystaven v haleyvillském muzeu. Vše funguje, jak má, ovšem na pokrytí většiny území si USA počkají až do konce století.
Devítka a dvě jedničky se ale mezitím i zalíbí i Kanadě, linka se zabydluje v celé Severní Americe a stává se jednou z rozšířenějších na světě.
Spása pro Evropu
U nás začnou od 70. let 20. století fungovat známé linky150, 155 a 158. Nejprve v Praze, od 90. let nabývají celostátní působnosti. A podobně je tomu i ve většině Evropy – státy mají své vlastní linky, často oddělené pro lékaře, hasiče či policii.
A čísel je najednou pěkná řada. Pokud se vám něco stane třeba na dovolené, musíte si nejprve zjistit, kam se dovolat o pomoc! A co když číslo znáte, ale neovládáte místní řeč?
Problém si bere na starost konference Evropských poštovních telekomunikačních zpráv a výsledkem je mezinárodní číslo 112. Pro řadu Evropanů není nové, používá se již např. v Německu pro hasiče.
O zřízení linky je definitivně rozhodnuto v červenci 1991 a dnes se dovoláte ve všech státech Evropské unie.