Nejsou to jen vysoké stavby, které mají za úkol ušetřit prostor. Často ohromují svými tvary a jde doslova o umělecká díla. Mrakodrapy podněcují fantazii architektů a ti se někdy rádi nechávají unést za hranice reality. Tedy té současné…
V budoucnosti se podle všeho můžeme dočkat skutečně velkorysých řešení.
S růstem počtu obyvatel ve městech se ve 2. polovině 19. století zvyšují nároky na novou výstavbu.
Stavbu mrakodrapů mnohdy podnítí i jiné vlivy, například v Chicagu je to velký požár v roce 1871. Město je rychle přestavěno a navíc díky novým typům budov nasměruje architekturu ve Spojených státech amerických na novou cestu.
Doba však pokročila a dnes už se špičkoví odborníci nezabývají jenom „klasickými“ výškovými budovami, ale v jejich dílnách vznikají i mnohem odvážnější projekty.
Dávné mrakodrapy
První budovy, pojmenované jako mrakodrapy vznikají v 19. století. Obecné pravidlo pro to, aby mohla být stavba takto označována vyžaduje, aby přesahovala podobné stavby v okolí a aby aspoň polovina byla obyvatelná nebo využitelná pro kanceláře.
Z tohoto důvodu nejsou za mrakodrapy považovány například telekomunikační věže. Stejně tak se za ně nepovažují například ani pyramidy. Mrakodrapy však přesto nejsou výsadou posledních staletí. Během 3. století př. n. l.
je u egyptské Alexandrie postaven maják s výškou asi 120 metrů, který má pokoje pro pocestné a několik vyhlídkových teras. V roce 516 před Kristem postavili v Číně dřevěnou pagodu s výškou 137 metrů, která byla palácem s mnoha pokoji.
Existuje výškový limit?
Současná nejvyšší budova světa je Burdž Chalífa v Dubaji ve Spojených arabských emirátech. Její výška včetně antény činí 828 metrů. Není to však zdaleka nejvyšší bod, kam se při projektování mrakodrapů dá dojít.
Při dodržení požadavku dostatečné šířky základny by bylo možné postavit budovy s výškou až 4 kilometry.
Plány na podobné mamutí monstrum vznikly v roce 1995 pod názvem X-Seed 4000. Šířka základny je navržena na 6 metrů, počítá se s 800 podlažími a struktura by spolkla více než 3 miliony tun čisté oceli.
Mohla by pojmout až 1 milion lidí, přičemž dopravu uvnitř stavby by obstarávaly speciální magnetické vlaky. Plán však nikdy nebyl určen k realizaci, jde jen o ukázku toho, čeho by bylo možné dosáhnout.
Problém s odpady? Dáme je pod vodu!
Architekti plánují pro výstavbu mrakodrapů využít i moře. Jedním z takových projektů je Aequorea belgického architekta Vincenta Callebauta (*1977).
Nevšední fiktivní podvodní město s mrakodrapy, pojmenované podle medúzy je navrženo jako řešení problému s odpady v budoucnosti.
Plast a další odpad, kterým jsou znečištěna moře a oceány na planetě, se smísí s emulzí z řas, čímž se vytvoří materiál pro výrobu mrakodrapu.
Pak přicházejí na řadu 3D tiskárny, díky kterým je z tohoto materiálu vyroben nejenom Aequorea, ale i mnohé další. Každá jednotlivá budova futuristického charakteru by měla mít průměr 500 metrů a táhnout se do hloubky 1 kilometru.
Její kapacita je určena až pro 20 000 lidí. Většina struktury by byla pod vodou a měla by mít obří chapadla, která by jí zajišťovala stabilitu i během nepříznivých okolních podmínek.
Mrakodrap se také může pochlubit množstvím zahrad, kde se rostliny, především ovoce a zelenina pěstují pomocí hydroponie, tedy v živném roztoku bez použití zeminy.
Potraviny a další zdroje jsou získávány jak chovem, tak z okolního prostředí a jedná se hlavně o měkkýše, plankton a řasy.
Podzemní stavby
Velké budovy nemusí být postaveny jen na zemském povrchu, jde to i v podzemí.
Protože mexická metropole Ciudad de México omezuje výšku novostaveb v historickém centru na maximálně 8 pater, jsou navrženy plány pro podzemní stavbu ve tvaru obrácené pyramidy přímo pod centrálním náměstím.
Měla by mít 65 podlaží a dutý střed kvůli přístupu vzduchu. Odborníci z americké Washington University v St. Louis si pro změnu pohrávají s myšlenkou vybudovat podzemní mrakodrap v opuštěném dole v Arizoně a to až do hloubky 274 metrů.
Analemna Tower
Architektonická kancelář Clouds Architecture z New Yorku vyrukovala s hodně nevšedním návrhem. Jedná se o plovoucí mrakodrap, zavěšený na asteroidu na oběžné dráze. Spojení by bylo uskutečněno za pomoci speciálních kabelů.
Energii by věž čerpala ze solárních panelů, voda by pak pocházela z mraků a dešťové vody. Nejnižší část je plánována jako zábavní prostory, výše je pak místo pro kanceláře. Nad nimi se nacházejí zahrady a obytná zóna, nahoře je pamatováno na uložení nebožtíků.
