Vědci odhadují, že v dobách největšího rozmachu říše na přelomu 15. a 16. století obětovali Aztékové ročně až 15 tisíc lidí. Jak takový obřad probíhal? Proč tak hrůzné a krvavé rituály vlastně prováděli?

Centrem aztéckého slunečního kultu byl Chrám slunce v Tenochtitlánu. Za hlavní dějiště obřadů s lidskými oběťmi se považuje obrovská chrámová pyramida, známá jako Templo Mayor (Velký chrám), která stála uprostřed Tenochtitlánu.

Velký chrám je tím nejdůležitějším místem aztéckého světa. Je spojený s nebeskou klenbou a se Sluncem, které je pro Aztéky klíčové.

Kde se konaly oběti?

Energie z obětovaných zajatců odtud může nejlépe odcházet ke Slunci, aby mělo sílu na své pouti po obloze. Jižní strana pyramidy navíc představovala mytickou horu Coatepec, kde bůh Huitzilopochtli porazil svou sestru Coyolxauhqui.

Denně se tu odehrávala bitva mezi Sluncem a silami noci, která sloužila za mytický vzor pro obětování. Proto se většina lidských obětí konala právě zde, v Templo Mayor.

Jak oklamat bohy

Lidská oběť hrála v aztéckém slunečném kultu nesmírně důležitou roli a přinášela se prakticky všem božstvům. Její magický účinek souvisel s uvolněním životní energie, zvané tona.

Bez těchto obětí, bez obnovování energie, by podle aztéckých představ vyhaslo Slunce, nevyrostla kukuřice nebo se stala jiná katastrofa, která souvisí s působením božstva, kterému byla oběť upřena.

1. Slavnosti slunce: Oběti gladiátorů

Při slavnostech Slunce vyvedli zajatce za úsvitu na plošinu před průčelím chrámu, kde mu vytrhli srdce jako oběť božstvu. Slavnost trvala až do poledne, lidé si při ní nožem zraňovali uši nebo jiné části těla, aby i oni obětovali krev božstvu.

Odpoledne pak probíhal tanec válečníků Orla a Jaguára. Vyvrcholením byly oběti gladiátorů. Vybraní válečníci z řádu Orla a Jaguára zabíjeli nejlepšího bojovníka z obětovaných zajatců.

Válečníci byli ozbrojeni skutečnými zbraněmi, zatímco zajatec byl uvázán ke kulatému kameni, který měl symbolizovat Slunce, a byl ozbrojen jen napodobeninami zbraní.

2. Xipe Totek: Bůh stažený z kůže

Kult boha vegetace a jarní obnovy života Xipe Toteka (Náš pán stažený z kůže) obsahoval dokonce hned dvě velkolepé formy obětování. Statečný válečný zajatec byl uvázán k velkému kulatému kameni.

V ruce držel dřevěný meč, jehož obsidiánová čepel byla nahrazena peřím. Kněží mu na několika místech těla nařezali kůži jako symbol praskání země, ze které klíčí semena. Pak začal zápas mezi zajatcem a čtyřmi nejlepšími válečníky řádu Orla a Jaguára.

Po smrti mu kněz vytrhl srdce. Potom oběť obřadně stáhli z kůže. Tuto kůži si pak oblékl kněz, který v ní chodil po dobu 20 dní. Druhou možností bylo obětování šípy. Oběť uvázali roztaženou k dřevěnému rámu a zasahovali tolika šípy, až krev stékala na zem.

3. Cintéotl: Hrob na kukuřičném poli

Na svátek Cintéotla, boha zralé kukuřice, byli obětováni čtyři zajatí muži a mladá žena. Mužům kněží vytrhli srdce, dívka tancovala rituální tanec. Postupovala různými chrámy a když tančila v chrámu Cintéotla, kněz jí náhle uťal hlavu.

Krev oběti vsákla do země a napojila boha. Pozůstatky oběti pak byly rituálně pochovány na kukuřičném poli, aby zabezpečily bohatou úrodu.

4. Tezcatlipoc: Rozlomené flétny značí smrt

Nejvyšší požadavky na oběť měl bůh Tezcatlipoca. Jeho ixiptla, vybraný celý rok dopředu, musel být pohledný a dobře vychovaný mladík bez tělesných nedostatků. Tento muž se nastěhoval do šlechtického domu, kde mu všichni prokazovali pocty jako bohu.

Celý rok žil v přepychu. Obsluhovalo jej osm kněží, kteří ho učili hrát na flétnu posvátné melodie. Měsíc před obětováním dostal čtyři dívky, oblečené jako božstva, které mu musely splnit každé přání.

5. Huehueteotl: Zdrogovaní a upálení

Při slavnostech pro božstva ohně Huehueteotl se oběti upalovaly. Váleční zajatci a aztéčtí bojovníci nejprve tančili na počest božstva.

Druhý den pak vystoupili na chrámovou plošinu, kde jim kněz vmetl do tváře prášek yauhtli, který měl omamné a psychotropní účinky. Kněží zapálili velkou hranici. Uchopili každý jednoho zajatce, kterému svázali ruce a nohy, a zvedli si jej na záda.

Pak s nimi začali tančit rituální tanec na počest boha ohně a jednoho po druhém vrhali do plamenů. S těžkými popáleninami je pak z ohně vytáhli dlouhými háky. Potom jim rozřezali hruď a vyrvali srdce.

6. Tlalok: Malé děti jdou na smrt

Bohu deště Tlalokovi se obětovaly malé děti. Mezi Aztéky byla totiž rozšířená představa, že pláč obětovaných dětí přivolává déšť. Proto jejich oběť sloužila jako prosba o déšť v dobách sucha.

Aztéčtí bojovníci nebrali děti do zajetí, a proto se oběti vybíraly z řad domácích aztéckých dětí. Ty musely splňovat dvě základní kritéria. Za prvé muselo být dítě narozené ve vhodné době, zasvěcené bohu Tlalokovi.

Dalším kritériem bylo, že dítě musí mít dvě kadeře vlasů, které mu vyčnívají z účesu. Na takové dítě Tlalokovi kněží vyhlásili požadavek odkoupení a rodičům pak vyplatili vysokou odměnu.

7. Obřad Nového ohně: Jak zachránit Zemi před apokalypsou

Obřad Nového ohně se váže k aztéckému pojetí světa a vesmíru. Konal se po završení každého kalendářního cyklu, který trval 52 let.

Mýtus o pěti sluncích předpovídal zničení světa apokalyptickými zemětřeseními na konci kalendářního cyklu, ale nevědělo se, který cyklus bude ten poslední. Přípravy na možný konec světa začínaly velkým úklidem:

z domácností se musely vyhodit všechny modly, nástroje na vaření, oblečení a rohožky. Domy a dvory se pečlivě zametly a uklidily.

Během posledních pěti dní posledního roku cyklu se uhasily všechny ohně a lidé vyšplhali na střechy svých obydlí, kde s napětím čekali na naplnění osudu světa.

Souhvězdí Kuřátek přináší naději

Po temnotě posledního dne kalendářního cyklu kněží vystoupili na horu Citlaltepec (Hvězdná hora) blízko Tenochtitlanu, aby pozorovali nebe. Předzvěstí svítání nového cyklu bylo souhvězdí Kuřátek.

Kněží úzkostlivě sledovali, jak toto seskupení hvězd vychází na oblohu. Ve chvíli, kdy souhvězdí překročilo zenit jako obyčejně, věděli, že slunce opět vyjde a svět bude ušetřen přinejmenším na následujících 52 let.

A tam na vrcholku hory pak musel být zažehnut v hrudi oběti tzv. Nový oheň.

Proč Aztékové pojídali své oběti?

V roce 1970 přišel antropolog Michael Harner s domněnkou, že rozmach lidských obětí mezi Aztéky by mohl být vysvětlen nedostatkem bílkovin v jejich stravě. Ve srovnání s ostatními kulturami na světě obsahovala totiž aztécká strava velmi málo masa.

Aztéci neměli velká stáda dobytka, díky kterým by měli zajištěn dostatek masa, a rychle se rozrůstající populace určitě vyčerpala možné zdroje na většině území.

Lidská oběť, a především následný rituální kanibalismu byly způsoby, jak se s tímto nedostatkem vyrovnat.

Pravý důvod kanibalismu

Podobně se k otázce rituálních obětí nedávno postavil tým italských vědců pod vedením Michela Ernandese.

Badatelé předpokládali, že Aztékové v důsledku složení své stravy založené primárně na kukuřici trpěli dlouhodobým nedostatkem serotoninu – „hormonu štěstí a dobré nálady“.

Při jeho deficitu se objevují psychické potíže, a může dojít dokonce k jistému „odlidštění chování“. A právě to se mohlo podle autorů studie stát skutečnou příčinou masového kanibalismu.