„Četl jste už novou knihu o Formose?“ ptá se v roce 1704 jeden londýnský měšťan druhého. Líčení života na dalekém a záhadném ostrově, který nikdo nezná, se teď ve městě přetřásá při každé příležitosti. Senzacechtiví čtenáři jsou nadšení, protože lidé se tam prý navzájem požírají!

„Jíme i lidské maso,“ píše údajný královský syn z Formosy (dnešní ostrov Tchaj-wan) George Psalmanazar (asi 1679–1763) ve své knize „Historický a zeměpisný popis Formosy.“ Spis jde hned po vydání roku 1704 v Anglii na dračku.

Psalmanazar v něm vypráví podrobnosti o oblíbeném jídle ostrovanů:

„Krmíme se však pouze svými nepřáteli, zabitými nebo zajatými na bitevním poli, anebo řádně popravenými zločinci, maso těchto zločinců je naší největší delikatesou a je čtyřikrát dražší než jiné vzácné a chutné maso.

Kupujeme ho od kata.“ Odměnou pro katy jsou prý těla všech veřejně popravených zločinců, která rozřežou na kusy a vymačkají z nich krev. Bohatí lidé si potom maso ze zločinců kupují.

Originální recept na dlouhý život

Čtenáři se pasou i na dalších příbězích ze země, o které Angličané téměř nic nevědí (v polovině 17. století dnešní Tchaj-wan začínají kolonizovat Holanďané a Španělé).

Polygamie je tam prý úplně běžnou záležitostí, protože každý rok je 18 000 chlapečků mladších devíti let obětováno slonímu bohu a muži jsou proto na Formose vzácní.

Aby se všichni Angličané mohli jaksepatří nasytit pikantností, Psalmanazar líčí také formoské právo, které říká, že „vrazi jsou věšeni hlavou dolů a pak prostřelováni šípy.“ Jiní zločinci na tom ale nejsou o moc lépe, protože je psi roztrhají na kusy.

V knize nechybí ani formoská abeceda a slovník, třeba „banajo“ znamená ve formoské řeči ženu a „plessios“ je muž. Dlouhověkost není na ostrově nic výjimečného, obyvatelé prý pijí hadí krev a díky tomu se dožívají více než sta let.

Nejlépe vás ochladí had

Milovníci neznámých zemí si v líčení neuvěřitelných zážitků přijdou na své a dlouho nikdo netuší, že jde o jeden velký podfuk.

Pochybnosti nemá ani anglikánská církev, s psaním knihy mladíkovi totiž pomáhal vojenský kaplan William Innes, kterého Psalmanazar vydávající se za pohana z neznámého ostrova zaujal natolik, že ho pokřtil a seznámil s londýnským biskupem Henrym Comptonem (1632 – 1713).

Ten je tak nadšený, že chce nechat přeložit katechismus do formoského jazyka. Obracení divochů na křesťanskou víru je tehdy velmi oblíbené a Compton doufá, že nadějný a výřečný cizinec bude náboženské myšlenky šířit i na svém rodném ostrově Formosa.

Zařídí mu proto studium křesťanství v Oxfordu. Exotický student tam chodí s hadem obtočeným kolem krku, jde prý o tradiční formoskou metodu, jak se ochladit.

Opium je spisovatelova spása

George se veze na vlnách své slávy a z jeho obrovské popularity těží i Innes, který se nechává jmenovat generálním kaplanem britské armády v Portugalsku. To je ale pro podvodníka Psalmanazara osudové.

Opora církve mu po Innesově odjezdu chybí a jeho historkám lidé přestávají věřit. V roce 1710 konečně připustí, že ostrov vůbec nenavštívil. Pod tíhou své viny propadá závislosti na opiu.

Přestává líčit dobrodružství, která nikdy nezažil a stává se z něj spisovatel píšící na zakázku. Přispívá i do knihy Všeobecná historie, která vychází v polovině 18. století.

Jde ale o náročnou práci, při které se musí držet faktů a opustit svoji bujnou fantazii, což pro něj není jednoduché. Proto přiznává, že každý večer užívá „deset až dvanáct kapek opia“.

Neprozradí ani své jméno

Díky svému literárnímu talentu se ale dobře uživí až od konce svého života. Ve svých pamětech, které vyjdou po jeho smrti v roce 1763, se Psalmanazar sice přiznává k podvodu, který spáchal, ale stejně neuvádí své pravé jméno, datum ani místo narození.

Dodnes je proto hádankou, kdo vlastně byl. Tělem i duší dobrodruh si zvolil pseudonym zřejmě podle asyrského krále Salmanazara. Existuje jen o jeho vlastní líčení svých životních osudů, sotva se mu ale dá věřit.

Tvrdí, že se narodil ve Francii, a když mu bylo šestnáct let, poslala ho jeho matka do Německa, aby našel svého otce, který ho bude živit, protože sama to už nezvládala. Prý otce našel a zjistil, že je stejně chudý jako matka.

Žebrá a seznámí se s kaplanem Innesem. Aby získal peníze, vymyslí si, že je někdo úplně jiný. A obrovský literární podvod je na světě.