Jen málokterému americkému prezidentovi se podaří, aby se stal celonárodní celebritou dřív, než usedne do Bílého domů. Ronald Reagan (1911 – 2004) takové štěstí má.

Dávno předtím, než převezme pozici nejmocnějšího muže planety, září na stříbrném plátně jako charismatický sympaťák. Už jako zavedený herec dostane „pozvánku“ do armády. „Tři měsíce po přepadení Pearl Harboru jsem dostal dopis z ministerstva obrany.

Nemusel jsem jej otevírat, abych věděl, co v něm stojí,“ vzpomíná. Na obálce jsou červeným inkoustem napsána dvě slova: „Okamžitě vykonat“.

Uvnitř pak oznámení, že se má adresát za dva týdny hlásit v přístavu v San Francisku, kde se naloďují vojenské jednotky.

Osudná prohlídka

Budoucí prezident ještě stačí dokončit rozdělaný film a pak už jen čeká, až dostane vojenský stejnokroj a vydá se s bojovými úkoly do zámoří. Jenže přijde lékařská prohlídka, po které je jasné, že dát Reaganovi zbraň do ruky by bylo kudlou do vlastních řad.

Kvůli své silné krátkozrakosti totiž není na vzdálenost 15 metrů schopný odlišit japonského vojáka od amerického. „Vždyť vy byste byl schopen vystřelit i na vlastního generála,“ kroutí hlavou lékař. „To ano, a ještě by ho ani netrefil, “ smečuje druhý.

Na boj to není

A tak je Reagan vojenské akce ušetřen.

Jako voják, „schopný pouze nebojové služby na americké pevnině nebo v administrativní službě ministerstva obrany,“ jak stojí v posudku, je poslán zpátky do domovského Hollywoodu, aby tu pracoval na zakázkových filmech pro armádu. Tehdy pozná sílu filmové propagandy a její vliv na veřejné mínění.

Válčit se dá i beze zbraně

To je hlavní poznatek, který si Reagan ze své služby vlasti odnese.

Jako muž, znalý řemesla před kamerou i za ní dostane místo v nově založené jednotce, vyrábějící výcvikové a dokumentární filmy pro letce, školící fotografy a filmaře a občas doprovázející letadla i při bojových akcích.

On sám pomáhá s vytvořením nového postupu pro instruktáže pilotů před bombardováním. Už žádný důstojník, zběsile jezdící ukazovátkem po mapě. Reagan a spol.

nechá za pomoci předválečných fotografií a informací od rozvědky vyrobit ve studiu přesný model Tokia i s pobřežím, nad kterým pak přelétává kamera na jeřábu. Výsledkem jsou filmové záběry toho, co v reálu uvidí posádky letounů.

Záběry plné utrpení

Mimo to je Reagan jedním z prvních Američanů, který se seznámí s nacistickými zvěrstvy. A to prostřednictvím hromady tajných filmových materiálů, ze kterých má jeho jednotka za úkol připravit rovněž tajné filmy o vývoji války.

Černobílé záběry, plné zbídačených vězňů a příkopů, narvaných mrtvolami se mu navždycky vryjí do paměti. Po válce si od některých filmů nechá udělat kopie, které pak pouští každému, kdo si před ním dovolí zpochybňovat holocaust.