Ruská vláda podepisuje 3. března 1918 mír s Německem a Rakousko-Uherskem. „Pro nás to znamenalo, že my zde, na ruské půdě, jsme už nemohli proti Němcům bojovat,“ vzpomíná legionář Josef Kliment (1894 – 1981).
Velení jeho divize proto rozhodne, že se legionářské vojsko přemístí na frontu do Francie.
Jednotky se mají přesunout přes Sibiř do Vladivostoku, odtud lodí do Ameriky a následně do Francie.
Jenže v okamžiku, kdy jsou k dispozici první vlaky k odjezdu, přicházejí zprávy, že Němci po zhroucení ruské fronty postupují na východ a kyjevskou tratí se blíží k nim.
„Aby mohl odsun našeho vojska pokračovat, bylo třeba zajistit jeho hladký průběh, ten však byl ohrožen postupem Němců k Bachmači,“ líčí Kliment.
Nepřítel chce obsadit železnici
Vojákům proto nezbývá, než vytvořit frontu, která by bránila důležitý železniční uzel, dokud jím neprojedou všechny pluky naší první divize. Tomu ale Němci chtějí zabránit.
„Jejich plánem konečně bylo nepopohánět nás zbytečně k rychlému ústupu, neboť chtěli mezitím soustředit své síly a předejet nás po železniční trati Kyjev-Bachmač, aby nám včasným obsazením křižovatky u Bachmače znemožnili další ústup,“ vysvětluje legionář Karel Svoboda.
Bojovníci čekají 8. března 1918 u vesnic Česnokovce a Doča na posily, které se ovšem dostanou do nepřátelské palby. Dochází k bitvě. Pravému křídlu vojska se daří postupovat, obsazuje německou linii.
Hudební nástroje vymění za pušky
Němci ale dostávají posily a Češi ustupují. Ztráty na české straně jsou ale mnohem menší, a to navzdory německé přesile. Nepřátelé se do 10. března 1918 neodhodlají k žádné další akci. Pak zahajují útok.
Zdejší československá stráž musí ustoupit až k železniční stanici Peski, kam jim dorazí po kolejích pomoc.
„Kulky z kulometů nám cvakaly na vagony, granáty německého obrněného vlaku praskaly kolem nás, když jsme vystupovali z vlaku a řadili se v plné výzbroji dobře schováni za železničním náspem.
Plukovní hudba zahrála „Kde domov můj?“ a pak pochod, hudebníci zaměnili nástroje za pušky a zároveň s námi se vydali na Němce,“ vypráví Svoboda.
Čechy označují za velezrádce
Objevují se další posily v podobě 3. praporu 6. pluku a německý útok se daří zastavit. Dorazí i čtvrtý pluk, jehož cílem se stává obejít Němce, dostat se jim do týla a poškodit trať Jična-Bachmač.
Vojáci se roztáhnou do řetězu a obsadí vesnici Peski, Němce obklíčí a vytlačí. Velení vyjedná 11. března 1918 s Němci příměří do 13. března 1918 osmé hodiny večerní, což chtějí naše jednotky využít k průjezdu svých vlaků.
„Jakmile Němci obdrželi posily, přerušili proti všem mezinárodním pravidlům příměří, prý Čechům se může podepsat cokoli, ale smlouva s velezrádci se nemusí dodržet,“ dodává k vývoji situace Svoboda.
Přestože Němci Bachmač obklíčí, poslední vlaky šťastně projedou 13. března 1918. Je vyhráno.
