Hned po začátku 1. světové války zahajují Češi ve Francii nábor dobrovolníků do vojenských jednotek. Ovšem jediný způsob, jak se zapojit do boje, je vstup do Cizinecké legie.

Hlásí se asi 300 dobrovolníků, z nichž většinu zařadí 31. srpna 1914 do první ze čtyř rot praporu C. „Nazdar“, zdraví se většina bojovníků sokolským pozdravem, po kterém dostane rota své jméno.

Vojáci se musí podřídit pravidlům, která platí pro všechny muže v Cizinecké legii, s jedinou výjimkou. Zavazují se do služby jenom „po dobu trvání války“, nikoli na obvyklých pět let.

Jakmile zvládnou základní výcvik, složí 12. října 1914 přísahu v jihofrancouzském městě Bayonne a přesouvají se do oblasti Champagne nedaleko Remeše. Je tu relativní klid.

Nadšení nahrazuje výcvik

Na jaře roku 1915 se začíná připravovat protiněmecká ofenzíva a mezi našimi vojáky už v březnu proskakují zprávy, že se něco chystá. Začátkem května konečně dojde k přesunům a rota se ocitá v severofrancouzské vesnici Acq u Arrasu jako součást obrovské armády.

Vojákům compagnie Nazdar vynahrazuje nedostatečnou přípravu obrovské nadšení. „Byla to zpěvná a jará družina, mládí z nich sálalo na sto honů.

Jejich oficíři trpělivě snášeli jejich laické vojančení, kde nesmírná dobrá vůle a naprostá oddanost doplnily záhy to, co nemohl jim dáti krátký urychlený výcvik v Bayonne a zimní pobyt v champagneských zákopech,“ líčí deník českého legionáře Ladislava Preiningera (1895 – 1941), přímého účastníka bojů.

Vstříc německým zákopům

Útok, naplánovaný původně na 7. května 1915, začíná až o dva dny později po dlouhé dělostřelecké přípravě. Velitelé chtějí prorazit nepřátelské opevnění u města Douai a tak přimět nepřítele, aby opustil severní Francii.

9. května 1915 v 10.00 hodin dostávají vojáci pokyn k útoku. Bojovníci roty Nazdar stojí ve středu celé útočné sestavy, na starosti mají její nejhorší úsek.

Vyrážejí ve směru na Neuville-Saint-Vaast, jejich cílem se stává kóta 140. Pohybují se asi 7 kilometrů od první linie. Navzdory prudké palbě se vrhají do útoku vstříc německým zákopům.

Za své bere i symbol jednotky

„Přítel Siebert všude vedle mne, kamarád oddaný k smrti. Postupujeme s nadšením, nabádáme jeden druhého. I zpěv je slyšeti „Lví silou, vzletem sokolím…“ vzpomíná později na bojovou morálku Preininger.

Vytyčené kóty sice vojáci dosahují už po poledni, ovšem za cenu obrovských ztrát. Smrt zde najde 42 mužů, dalších asi 100 zůstává zraněných a nadobro vyřazených z boje. Rota musí odolávat obrovskému tlaku Němců.

Zálohy zůstaly daleko, proto nezbývá než ustoupit. Bojovníci se stahují asi o 200 metrů dozadu. Z roty Nazdar zbývá po skončení bojů jenom torzo, za své bere i symbol jednotky, ručně vyšitý praporec s českým lvem.

Zákaz vstupu do francouzské armády

„Největší touhou českých dobrovolců, než byla ve Francii zřízena československá armáda (povoleno dekretem prezidenta Raymonda Poincéra z 19. prosince 1917 – pozn. red.), bylo, aby byli propuštění z Cizinecké legie zařazeni do francouzských pluků.

Považovali za projev důvěry, kdyby byli zařazeni do vlastní armády francouzského státu. Cizinecká legie neměla dobrou pověst…“ objasňuje složitou situaci našich dobrovolníků současná česká historička Milena Freimanová.

3. června 1915 dokonce po schválení francouzským Národním shromážděním začíná platit tzv. Bérengerův zákon zakazující přijímat do Cizinecké legie muže pocházející ze zemí, kterým Francie vyhlásila válečný stav – tedy i české občany Rakousko-Uherska. Velitelé legie ovšem zákon často obcházejí.