Už je to 1940 let. Ve dnech 24. a 25. srpna 79 je na jihu Itálie rušno. Dochází k jedné z největších vulkanických erupcí našeho letopočtu. Vesuv pohřbívá římské Pompeje, Stabii a Herkulaneum. Žáru nestihne uniknout asi 25 000 lidí.
Přírodovědec Plinius Starší (23–79) celou erupci bedlivě pozoruje a snaží se ji popsat. Zároveň se horlivě pokouší evakuovat římské občany z ohrožených přímořských sídlišť u Pompejí.
Úsilí je to marné, sám Plinius umírá, jeho tělo nalezené v popelu Stabie ale nejeví žádné stopy zranění. Musel se nadýchat jedovatých plynů. Zkáze unikne jeho synovec Plinius mladší, který pak o události píše v dopisech.
Katastrofa je svým rozměrem jedna z nejhorších v historii. K podobně silné erupci dojde v roce 1980, kdy se probudí k činnosti americká sopka Mount St. Helens, ještě silnějším výbuchem je pak erupce Pinatuba na Filipínách v roce 1991.
Zkáza Pompejí
Vyspělý vodovod, divadla, tržiště, chrámy a lázně. To vše Vesuv v roce 79 skryje pod silnou vrstvu popela. Zbytky města spatří světlo světa až v roce 1748, předtím dojde k objevení sousedního Herkulanea.
Objevena je i řada zachovalých budov s malbami a podivné dutiny v popelu s lidskými pozůstatky. Dutiny průzkumníci vyplní sádrou a získají odlitky těch, kteří neměli to štěstí a zkáza je zahubila. Z mnohých tváří je možné číst šok a hrůzu.
Výzkumy dále odhalují, že mrak sopečných kamenů a plynů měl ve chvíli, kdy zasáhl Pompeje, teplotu asi 350 stupňů Celsia. Dnes je lokalita hojně navštěvovaná turisty.
Herkulaneum to odnese první
Římské město pojmenované po bájném Héraklovi jde na řadu jako první. Jeho obyvatele zahubí žár o teplotě 500 stupňů a proud vařícího bahna! Právě díky bahnu jsou zbytky města mnohem zachovalejší než ty pompejské.
Naprostá většina obyvatel města umírá, vlna toxických a horkých plynů totiž jejich obydlí zasáhne až v noci po výbuchu. Kromě Stabie potká neštěstí i nedaleké Oplontis, v němž katastrofě neunikne ani vila bývalého císaře Nerona.
Jak se to stalo?
Už 20. srpna dochází ve stínu Vesuvu k několika menším zemětřesením, vyschnou studně. Lidem mělo být jasné, že je zle. Jelikož jsou ale v oblasti na drobné otřesy zvyklí, neřeší je.
Vesuv je stratovulkánem – strmou kuželovitou sopkou, jde tedy o vulkán, který je typický pravidelnými erupcemi doprovázenými explozemi.
Podsunutím africké litosférické desky pod euroasijskou hluboko v moři dochází k unikání vzniklého magmatu na povrch právě prostřednictvím vesuvského vrcholu. Následuje erupce. První vystřelený materiál putuje do vzduchu rychlostí 1400 kilometrů za hodinu.
Sopka chrlí každou vteřinu 150 000 tun materiálu za vteřinu! Výbuch vytváří kolosální mrak sopečného materiálu a plynů, který se táhne až do výšky 37 kilometrů. Sloup popela, kamení a pemzy zahání vítr nejdřív nad Herkulaneum, Pompeje a pak nad Stabii.
Vesuv dnes
Po roce 79 zaznamenáváme dalších asi 30 erupcí vulkánu. Třeba v březnu 1944 ze sopky vytékala láva a unikal žhavý popel 11 dní. Sopka je jednou z nejnebezpečnějších vůbec, a to i díky masivnímu osídlení v jejím okolí.
Vulkán u Neapole sice nyní spí, tři miliony lidí v jeho okolí by ale měly mít obavy. Africká a euroasijská litosférická deska na sebe totiž budou dál narážet.
