Pokud se v úplňkové noci vydáte na pole nebo na zahradu, měli byste si dávat velký pozor. Mohou tam na vás totiž číhat krvelačné dýně. Než se rozhodnete jít hledat květ kapradiny, dobře si to rozvažte. A na výlet do přírody si berte do kapsy aspoň oplatky. Tato doporučení vás mohou ochránit před velkým malérem!
Dávné kultury po celém světě si ve svých bájích a legendách vymyslely spoustu podivných tvorů a zvířat. Méně známé, ale stejně zajímavé jsou i mýtické rostliny. A některé jsou prý opravdu nebezpečné…
Až do konce života
Legenda o hladové trávě pochází z irské mytologie. Tato nebezpečná věc má obvykle podobu travnatého koberce, který se nijak neliší od jiných travin. Když se však po ní někdo projde, je odsouzen k trvalému a neukojitelnému hladu po zbytek svého života.
Dvě různé legendy vysvětlují odlišným způsobem, jak zákeřná rostlina získá tuto vlastnost. Jedna z nich tvrdí, že se pod ní anebo v jejím bezprostředním okolí nachází mrtvola, která nebyla uložena do země s poctami, které mrtvému člověku náleží.
Druhá říká, že ji zasadily zlé bytosti, které chtějí lidem škodit. Alternativní verze příběhu dávají návod, jak prokletí hladové trávy předejít. Na každou cestu travnatými lukami je dobré vzít si s sebou malou svačinu. Pokud by putující nevědomky přešel po hladovém koberci, nic se mu nestane.
Krvelačný strom
První zmínka o děsivém stromu z ostrova Madagaskar se objevuje v článku, uveřejněném v deníku New York World v roce 1874. Text, který se tváří jako dopis, zaslaný německým průzkumníkem jménem Karl Leche (později též Carl Liche) popisuje, že dřevina, kterou v článku pojmenuje jako „madagaskarský strom“ má místo větví chapadla.
Těmi vtahuje nebohé domorodce z kmene Mkodo do svých útrob, kde je stráví. Někdy jsou prý stromy krmeny odsouzenci anebo jsou jim místní lidé podávání jako oběť. Článek přeberou mnohé další noviny a časopisy po celém světě a vznikne legenda.
Teprve v roce 1955 americký publicista Willy Ley (1906–1969) odhalí, že neexistuje ani kmen Mkodo, ani Karl Leche či zmíněný masožravý strom a celý příběh označí za fikci.
V přesně daný čas
Květ kapradiny je fenoménem, často se vyskytujícím v evropském, především pak slovanském bájesloví. Objevuje se s různými drobnými odchylkami v příbězích z Běloruska, Ruska, Polska, Ukrajiny, Estonska, Lotyšska či Litvy.
Zmíněn je také v mnohých českých pohádkách. Kapradí kvete jen v některé noci během roku, nejčastěji o letním slunovratu. Každému, kdo květ najde a utrhne, přinese mimořádné štěstí.
Lidé jeho přičiněním získají bohatství, slávu anebo třeba schopnost rozumět řeči zvířat. Nicméně existuje velké riziko pro všechny, kdo se vydají květ kapradí hledat. Bývá hlídán zlými bytostmi, kterým je velmi těžké se ubránit. Hrozí také další nebezpečí.
Když lidé získají bohatství, musí za něj často zaplatit vysoko cenu, kterou je například odcizení blízkých lidí a velká samota.
Úklady za humny
Příšerné dýně s neukojitelnou žízní po lidské krvi jsou součástí folklóru balkánského regionu. Podle legend se některé dýně během úplňkové noci proměňují v krvelačné plody. Jakmile procházejí touto transformací, jsou snadno rozpoznatelné.
Na slupce se jim nejprve objevují krvavé skvrny a jakmile je proces dokončen, dýně se začne otřásat. Vydává přitom vrčivý zvuk. Zeleninoví upíři nečekají pasivně na své oběti, ale vydají se jim naproti. Válejí se po okolí a hledají, na čí krvi by si pochutnali.
Nicméně se nepovažují za příliš nebezpečné, protože je poměrně snadné se jim ubránit. Stačí na ně hrnec horké vody!
Bez chléva a podestýlky
Příběhy o asijské rostlině, která plodí ovce místo květů či ovoce jsou v Evropě rozšířeny až do počátku 18. století. Tvrdí se v nich, že rostou na ruských a čínských stepích ve velkém množství.
Jehňata dorůstají jako běžné ovce, mají maso, vlnu i kosti a s rostlinou jsou spojeny stonkem, který je náhradou za pupeční šňůru. Krev takovýchto zvířat prý chutná jako med. Z uvedených důvodů o ně mají zájem také vlci.
Jiné báje popisují obrovské dýně, rostoucí v Persii, ve kterých „dozrávají“ ovce. Také v čínských legendách existuje zvíře, zvané „vodní ovce“. Z jeho vlny si tamní obyvatelé údajně vyrábějí nádherné oděvy.
O podobných rostlinách se zmiňují i mnohé seriózní cestopisy především z renesančního období.
