George Reeves (1914–1959) nebere konkurz na roli chlápka s pláštěnkou zprvu příliš vážně. Jako řada filmových herců televizí opovrhuje. Má strach, že by mu zkazila reputaci. Nakonec si ale s produkcí plácne.

I proto, že chystanému seriálu předchází celovečerní film Superman and the Mole Men a on tak má šanci prodrat se na stříbrné plátno v hlavní roli. Natáčení Supermanových dobrodružství, začne prakticky ihned po jeho dokončení.

Premiéru mají v roce 1952 a už po pár epizodách je jasné, že jde o trefu do černého.

Je to pták! Je to letadlo! Je to…

Charismatický svalovec a veterán z druhé světové války přitáhne k obrazovkám miliony hlavně mladých diváků. Jeho jméno letí éterem, honoráře rostou. Reeves dokonce kvůli roli přestane kouřit, aby nedával tehdejší mládeži špatný příklad.

V těsném trikotu se zpočátku cítí jako doma. Jenže čeho je moc, toho je příliš. Divácká obliba je tak velká, že ho prakticky odstřihne od jiných rolí. A tak začne Superman Reevesovi postupem času lézt krkem. Opičí oblek, tak kostýmu přezdívá.

Marně okolí dokazuje, že umí hrát i něco jiného, než být rychlejší, než vystřelená kulka a silnější než rozjetá lokomotiva.

Jsem na to už moc starej…

Do Show Tonyho Benneta přijde v srpnu 1956 dokonce zazpívat. Jenže, když v roce 1953 natočí válečné drama Odtud až na věčnost, publikum je v šoku, že vidí pacifistu Supermana ve válce.

Není divu, že na Reevese lezou z toho všeho pořádné deprese. „Cítím se prostě už trochu starý na to, abych někde pobíhal ve spodním prádle,“ mudruje před přáteli.

Navíc má finanční potíže, a když si uvědomí, že jediné, co ho z nich může vytáhnout, jsou další díly ikonického hrdiny, chce se mu brečet. Ještěže líbánky se snoubenkou Leonore Lemmonovou (1923–1989) už má zaplacené.

Superman zabil sám sebe!

I ona je tu noc z 15. na 16. června 1959 s pár dalšími přáteli v jeho domě. Reeves má mimořádně špatnou náladu. S rozjařenou společností se sice napije, pak ale zamíří nahoru do ložnice. Z ní se kolem druhé hodiny ranní ozve výstřel.

Když jeden z hostů vpadne dovnitř, aby zjistil, co se stalo, najde Reevese nataženého přes postel. Nahého, s dírou v hlavě a pistolí mezi nohama. „Superman zabil sám sebe!“ pálí druhý den novinové titulky. Jako sebevraždu označí hercovu smrt i policie.

Jenže… „Nikdo v Hollywoodu tomu, že se zabil sám, nevěřil,“ kroutí hlavou Reevesův přítel Rory Calhoun (1922–1999) a poukazuje na pochybnosti, které celý případ provázejí.

Smrt plná pochybností

Je jich celkem dost. Na zbrani chybí Reevesovy otisky, na jeho rukách zase stopy střelného prachu. V pokoji jsou navíc nalezeny další dvě nábojnice, ačkoliv všichni svědci se zapřisáhnou, že slyšeli jen jeden výstřel. Tělo je také plné modřin neznámého původu.

Postupem času vyplují na povrch dvě jména – Leonore Lemmonová a Toni Mannixová (1906–1983).

Tu první dostane na seznam podezřelých její podivné chování. Podle svědků totiž není v okamžiku výstřelu s hosty dole v hale, ale bezprostředně po ráně seběhne z patra, po schodech dolů. Na zbytek osazenstva přitom hystericky křičí:

„Řekněte jim, že jsem byla tady dole! Řekněte, že jsem tady dole!“

S tou druhou, manželkou vlivného hlavouna z filmového studia MGM s vazbami na mafii má Reeves dlouhá léta poměr. Když jí právě kvůli Leonore opustí, je zhrzená milenka nepříčetná.

Pár let před svou smrtí má údajně sama přiznat knězi, že za smrt televizní hvězdy je zodpovědná právě ona.