Na husitství existuje mnoho protichůdných názorů napříč dějinami. Byli to největší lotři, nebo horliví vlastenci? Právě rozdílný náhled na jejich úlohu v českých dějinách dal vzniknout řadě mýtů a lží. Co se traduje o husitech a není to pravda?

Na konci vlády Karla IV. (1316–1378) patřily země Koruny české mezi nejmocnější státy střední Evropy. Jenže pak následoval sled nepříznivých události.

Zemědělská produkce dosáhla hranice svých možností, navíc se vlivem malé doby ledové změnilo do té doby příznivé klima. Nastaly hladomory. I v Čechách udeřila černá smrt – mor.

Sice nezpůsobil obří ztráty na životech, ale strach z něj místní obyvatelstvo doslova ochromil. Na trůn usedl Karlův syn Václav IV. (1361–1419), který ovšem nebyl tak dobrým vladařem jako jeho otec.

Zhýralá církev v ohrožení

Panovník spolu s církevními hodnostáři byli ve středověku vnímáni jako nejvyšší společenské a mravní autority. Časté války v Evropě však vedly ke ztrátě absolutní moci vladařů, které ohrožovala šlechta.

Představitelé církve se zase oddávali politikaření, radovánkám a hromadění majetku, místo aby byli vzorem pro své ovečky. Navíc často podléhali tlaku panovníka.

Právě v této době vzniklo známé papežské schizma, tedy situace, kdy měla křesťanská církev od roku 1378 dva a od roku 1409 dokonce tři papeže.

Revoluční myšlenky přichází z Anglie

V evropské společnosti se začaly šířit názory, že by se církev měla vrátit ke svým biblickým ideálům. Bylo však zřejmé, že sama od sebe tak neučiní.

Anglický reformní myslitel John Wycliffe neboli Jan Viklef (1320–1384) proto navrhl, aby byla církev zbavena politické moci i majetku panovníkem a dalšími představiteli světské moci.

Jeho myšlenky přinesl do Čech Jeroným Pražský (1377–1416) a šířily se především na půdě Karlovy univerzity. Ve svých kázáních se k nim odkazoval i Jan Hus (1370–1415).

Kostnický koncil rozbuškou pro husitskou revoluci

K vyřešení krize církve svolal bratr Václava IV., Zikmund Lucemburský (1368–1437), roku 1414 do Kostnice koncil neboli církevní sněm. Navenek sněm skončil úspěchem, protože odstranil papežské schizma, k vyřešení situace v Čechách však nevedl.

Zikmund na něj pozval i mistra Jana Husa, který tam byl prohlášen za kacíře a upálen. U nás byl vnímán jako mučedník a síla kališníků rostla.

Pojmenovali se podle kalicha, který symbolizoval jeden z požadavků hnutí – přijímání podobojí (hostie i víno pro všechny, nejen pro kněží). Husité si začali říkat až později.

Vyhazování konšelů z okna

Situace se vyhrotila především v Praze. Václav IV. se pokusil vzestupu revolučních nálad zabránit jmenováním nových, protihusitských radních, ovšem marně. Husité je dne 30. července 1419 vyhodili z oken radnice. Tato tzv.

První pražská defenestrace byla počátkem husitské revoluce. Účastnil se jí rovněž Jan Žižka z Trocnova (1360–1424), který se později vyznamenal v husitských bitvách.

Po smrti Václava IV. měl na český trůn usednout jeho bratr Zikmund, ovšem česká šlechta stanovila pro jeho přijetí takové podmínky, které on nemohl přijmout a raději se začal chystat na boj s husity.

Zikmund táhne na Prahu

Jednotlivé skupiny husitů se od sebe velice lišily. Aby mohly bojovat proti společnému nepříteli, vytvořily program, na kterém se shodly, tzv. Čtyři artikuly pražské.

Vedle přijímání podobojí požadovaly ještě svobodu kázání slova Božího, zabavení církevního majetku a stejné trestání hříchů pro všechny.

Roku 1420 vyhlásil papež Martin V. (1368–1431) křížovou výpravu proti husitům, ke které se Zikmund Lucemburský přidal. Křižáci táhli na Prahu, ale nepodařilo se jim dobýt Vítkov.

Zikmund se i tak nechal v červenci 1420 korunovat českým králem, ovšem husité jej nepřijali a české země se tak na 14 let proměnily v bitevní pole.

Kdo vlastně vyhrál?

V roce 1431 by do švýcarské Basileje svolán nový koncil, Zikmund usiloval o dohodu s husity, chtěl přijmout Čtyři pražské artikuly. Lidé už byli bojem unaveni. Roku 1432 navíc postihly Čechy katastrofální povodně a neúroda.

Radikální husité (táboři a sirotci) však dohodu odmítali. Umírnění husité se proto spojili s nepřítelem, domácí katolickou šlechtou. Schylovalo se k rozhodující bitvě, ke které došlo 30. května 1434 u Lipan. Koaliční vojsko vyhrálo.

Dohoda byla uzavřena roku 1436 v Jihlavě. Byly přijaty Čtyři pražské artikuly pro Čechy a Moravu, Zikmund konečně usedl na český trůn.

Jaké mýty o Božích bojovnících stále kolují?

Hus byl vyzáblý vousáč

Dlouhá léta byl Jan Hus ztvárňován jako hubený asketický muž s dlouhým vousem. Takto ho můžeme vidět na pomníku na Staroměstském náměstí v Praze i na obrazech Mikoláše Alše či Václava Brožíka. Ve skutečnosti nevíme jistě, jak vypadal.

Určité indicie tu ale jsou. Hus byl kněz a ti byli na začátku 15. století výhradně bezvousí. Proti asketismu pak hovoří jeho dopisy přátelům, ve kterých se jim omlouvá, že musí jezdit na oslu a do kopců se nechat nosit na nosítkách, „… neb jsem tlust“.

Jeho podobu jako člověka menší postavy s kulatou tváří a bez vousů potvrzují také oltářní křídla z farního kostela svatého Václava v Roudníkách u Chabařovic.

Na vnitřní straně pravého křídla se pod vrstvou barokního mramorování dochovalo patrně nejstarší vyobrazení upálení mistra Jana Husa z doby kolem poloviny 15. století.

Zikmundův glejt měl Husa chránit

Kostnický koncil byl svolán na 1. listopadu 1414 na Zikmundův popud, aby došlo k ukončení tzv. papežského schizmatu (tři různí papežové v jeden okamžik). Proces s Janem Husem byl jen jednou ze složek programu.

Hus se na koncil, na pozvání krále Zikmunda, vypravil už 11. října. Domníval se, že tam bude moci diskutovat o své nauce a víře. Na cestu se vydal bez královského ochranného glejtu, vystaveného Zikmundem, který mu byl předán až v Kostnici.

Tento glejt mu ale nemohl zaručit nic jiného než bezpečnou cestu na sněm, církevní soud koncilu se totiž vymykal králově pravomoci. Husovo zatčení však bylo v Praze vnímáno jako porušení glejtu. Po příjezdu do Kostnice žádal dokonce Zikmund o Husovo propuštění.

Když mu však církevní hodnostáři pohrozili rozpuštěním koncilu, nátlaku ustoupil.

Přijímání podobojí zavedl Hus

Přijímání podobojí způsobu značí, že křesťané přijímají jak tělo Kristovo v podobě hostie (původně chléb), tak jeho krev v podobě mešního vína z kalicha. To platilo v katolické církvi jak pro laiky, tak pro duchovní až do 14. století.

Tehdy došlo ke změně, možná z důvodu ochrany před morem, a přijímání z kalicha bylo vyhrazeno pouze duchovním. O nápravu usilovali husité, kteří si podle pití z kalicha říkali kališníci.

Ovšem znovuzavedení přijímání podobojí v Čechách je Janu Husovi přisuzováno mylně. On sám ho v kapli Betlémské nikdy nepodával. Začal s tím jeho přítel Jakoubek ze Stříbra (1372–1429), když už byl Hus v Kostnici.

Hus chtěl být mučedníkem

Jel si Hus do Kostnice pro trpitelskou smrt? Ač odjížděl s obavami, věřil, že mu bude umožněno hájit své názory před koncilem. Že nepůjde o disputaci, ale o křížový výslech, mu došlo až v průběhu procesu.

Marně se domáhal, aby mu dokázali v Písmu, že jeho názory jsou bludné. Koncil s ním jednal jako se zatvrzelým kacířem. Proč tedy Hus neodvolal svá tvrzení, i když si tím mohl zachránit život? Nechtěl zradit své věrné.

Věděl, že i kdyby odvolal, už by se nemohl vrátit do Prahy a veřejně tam působit. Upálen byl 6. července 1415. Hranice i s jeho ostatky pak byla vhozena do Rýna, aby se z jeho hrobu nemohlo stát poutní místo.

O rok později stihl stejný osud i Husova přítele Jeronýma Pražského. Smrt těchto dvou mučedníků rozpoutala husitskou revoluci.

Zikmund byl pro Čechy pohromou

Zikmund Lucemburský, syn Karla IV. a Alžběty Pomořanské, se do české historie příliš slavně nezapsal. Roku 1402 uvěznil svého bratra Václava IV. a vlády nad českými zeměmi se ujal takřka okupací. Stál také za svoláním koncilu, na němž byl upálen Jan Hus.

Přitom po svém otci toho zdědil mnohem více než Václav IV. Zikmund byl velmi vzdělaný a společenský – mluvil sedmi jazyky, zajímal se o umění, stavitelství i vědy. Získat České království bylo jeho ambicí.

Proti husitům sice vedl dvě křížové výpravy, ale při té první zastavil postup vojsk po prohrané bitvě na Vítkově, aby nevydrancovala Prahu. Při druhé nevyužil úspěchu u Českého Brodu a prchl do Uher.

Pak už se žádné další výpravy neúčastnil, naopak vždy naznačoval svoji připravenost k jednání s husity.

Husité bojovali za sociální spravedlnost

Rozšířeným názorem je, že husitství bylo mohutné lidové hnutí, jehož cílem se stalo dosažení rovných podmínek pro všechny členy společnosti.

Navenek to tak mohlo vypadat, když jedním z jejich hlavních cílů bylo dosažení přijímání podobojí pro všechny bez rozdílu. Ve skutečnosti však usilovali o dokonalou křesťanskou společnost.

Domnívali se, že právě oni jsou těmi jedinými pravými vyznavači Ježíše Krista. O sociální spravedlnost jim nešlo, jinak by stěží ze svého hlavního města, Tábora, učinili takřka feudálního vlastníka okolních vesnic, od kterých město pravidelně vybíralo daně.

Žižka byl jen běžný lapka

Je pravdou, že mezi roky 1406–1409 působil Jan Žižka z Trocnova ve zbojnické rotě jakéhosi Matěje a vedl záškodnickou válku proti Rožmberkům, ale proslavil se především jako geniální vojenský stratég.

Roku 1409 mu Václav IV. udělil amnestii a odeslal ho bojovat do Polska, kde přispěl k porážce řádu německých rytířů, a navíc přišel o jedno oko. O to druhé pak při obléhání hradu Rabí v roce 1421, když mu do něj vlétla tříska.

Mezi roky 1411–1412 sloužil jako „vrátník“ u královského dvora v Praze. Tehdy kázal v Betlémské kapli Jan Hus a Žižka se stal jeho věrným posluchačem. V červenci 1419 se pak podílel na První pražské defenestraci.

Jako válečník a vojevůdce se úspěšně účastnil mnoha husitských bitev. Proslul zejména taktikou budování vozových hradeb, kdy byly vozy skládány kolo na kolo.

Zbabělý křižák kardinál Cesarini

Vývoj husitské revoluce významně ovlivnila bitva u Domažlic. Došlo k ní 14. srpna 1431 v rámci 4. křižácké výpravy proti husitům, jejíž organizací byl pověřen italský kardinál Giuliano Cesarini (1398–1444).

Často se hovoří o tom, že křižáci zbaběle prchli, sotva zaslechli husitský chorál Kdož jsú boží bojovníci. Cesarini utekl v přestrojení za prostého vojáka, jako trofej si husité ponechali jeho kardinálský klobouk.

Ve skutečnosti byla Cesariniho garda jediná, která na straně křižáků fungovala jako organizovaná vojenská jednotka. Husité pod vedením Prokopa Holého zabili asi 200 členů této grady.

Cesarini si z bitvy odnesl poznatek, že proti husitům není radno bojovat silou, a byl to právě on, kdo se zasadil o slyšení husitů na koncilu v Basileji (1431–1445).

Husitství ukončila bitva u Lipan

Za konec husitských válek bývá označovaná bitva u Lipan, ve které proti sobě dne 30. května 1434 stanuli radikální husité (táborité a sirotci) a koalice umírněných husitů a katolíků.

V boji byl zabit i vůdce radikálů Prokop Holý (1380–1434), nejvlivnější husitský politik. Vítězství umožnilo umírněné straně uzavřít dohodu se Zikmundem Lucemburským.

Vyjednávání však trvala několik let, až roku 1436 došlo k vyhlášení basilejských kompaktát v Jihlavě. Jejich nejdůležitějším bodem bylo přiznání nároku na přijímání pod obojí v Čechách pro všechny příslušníky utrakvistické církve.

Kališnictví bylo masovou záležitostí

Husitské války ovládly České země, ovšem řada oblastí se k husitům nepřipojila, spíše naopak, přiklonila se ke katolické straně. Byly to celé oblasti v Čechách, například jihočeská panství Rožmberků a Pánů z Hradce.

To znamená města jako Třeboň, Český Krumlov či Jindřichův Hradec. Dalšími nehusitskými baštami byla královská města jako České Budějovice či Plzeň.

Většina Moravy zůstala katolická, a to včetně čtyř nejdůležitějších královských měst, tedy Brna, Jihlavy, Olomouce a Znojma. Moravané také na rozdíl od Čechů uznali po smrti Václava IV. jeho bratra Zikmunda za právoplatného českého krále.