Američan nedůvěřivě v rukou obrací plechovou kartičku. Vážně mu to dovolí zadarmo používat telefon a telegraf? Nakonec do karty kousne. Když vyjde z pobočky Western Union Telegraph Company, nevěřícně kroutí hlavou. Opravdu od něj za ten sáhodlouhý telefonní hovor nikdo nechtěl ani cent!
Píše se rok 1914 a americká telefonní a telegrafní společnost Western Union Telegraph Company uvedla na trh první platební karty. Jsou vyrobené z plechu a stálým zákazníkům společnosti umožňují telefonovat a telegrafovat bez okamžitého placení.
Jednou za měsíc potom dostanou fakturu za služby. Jde o první věrnostní úvěrovou kartu.
Štítek k bezhotovostnímu placení
„Vypadá to jako armádní štítek,“ poznamená se smíchem džentlmen, když obdrží roku 1928 svoji plechovou platební kartičku. Nejstarší platební karty nemají daleko k armádním identifikačním štítkům. Obsahují jméno držitele karty a jeho identifikační číslo.
Čáru přes rozpočet rozvoji karet ale udělá hospodářská krize ve 30. letech 20. století a také 2. světová válka. Boom karet nastává teprve později.
Na večeři bez peněz
Američan Frank McNamara vyrazí roku 1950 na večeři. Dobře se nají, jenže když dorazí číšník, Frank marně šacuje kapsy svého obleku. Zapomněl si peněženku.
Hanbou se může propadnout. Vypadá to, jakoby neměl na zaplacení. Nepříjemnost se nakonec urovná, ale McNamara přemýšlí, jak podobné události příště zabránit.
Klub ručí za své členy
Zakládá proto DinersClub (na památku oné večeře), který svým členům nabízí úvěrové karty pro placení v restauracích. Restaurace s klubem uzavře smlouvu, a ten jí poskytne záruky za platební morálku svých členů, splácí účty a posílá je držitelům karet.
Členové musí útratu do 14 dnů zaplatit. Myšlenka se ujme a než se rok s rokem sejde, má DinersClub už 42 tisíc členů a kartu přijímá 285 restaurací.
