Je to hezká stavba? Nebo ošklivá? Francouzskou veřejnost svého času rozdělila na dva nesmiřitelné proudy. Jedno jí ale upřít nelze: zaujme na první pohled. O čem že je řeč? O budově kulturního centra a muzea moderního umění Centre Georges Pompidou v Paříži.

Těžko si lze představit zajímavější stavbu pro účely muzea moderního umění. Změť barevného potrubí na plášti budovy spíše připomíná rafinérii nebo továrnu než místo, kde ožívá kultura.

Architektonické dílo dokončené v roce 1977 je rozhodně odvážné a v mnohém předběhlo svojí dobu. Po léta byla Paříž mekkou výtvarného umění. Však je také kráska nad Seinou plná muzeí a galerií.

Louvre, Muzeum d´Orsay či Picassovo muzeum, to jsou již legendární pojmy. Svůj důstojný stánek si jistě zasloužilo i moderní umění 20. století.

Na popud tehdejšího francouzského prezidenta Georgese Pompidoua (1911–1974) byla v roce 1971 vypsána architektonická soutěž na budovu, kde by moderní směry našly svůj domov.

Soutěže se zúčastnilo na 700 architektů z padesáti zemí světa. Nakonec zvítězil neobvyklý projekt Italů Gianfranca Franchiniho (1938–2009) a Renza Piana (*1937) a Brita Richarda Rogerse (*1933).

Co jméno, to legenda mezi architekty. Ovšem, na projektu se podílel i český architekt Jan Kaplický (1937–2009). „Je vám jasné, že tato stavba musí vydržet pět set let?“ zeptal se autorů návrhu Georges Pompidou.

Ti se nikterak nerozpakovali a suverénně odpověděli: „To je samozřejmé, pane prezidente.“ Stavba, která podle jejich návrhu vznikla, stála téměř 1 000 000 000 franků a vyvolala mnohé diskuze u odborníků i široké veřejnosti.

Tradiční představy o architektuře tu byly převráceny naruby. A jakoby převrácená naruby vlastně vypadá i celá stavba. Na jejím plášti tak lze najít eskalátory, různé roury i všemožná barevná potrubí.

Barvy nejsou náhodné, modrými rourami vede klimatizace, zelenými voda, elektrické vedení je žluté a červená je určena pro vše, co nějakým způsobem přesouvá návštěvníky, ať to jsou výtahy či jezdící schody.

Základním materiálem pro stavbu bylo sklo a ocel. Železná konstrukce váží 15 000 tun.

Komplex je dlouhý 166 metrů, široký 60 metrů (má tedy zhruba rozměry jako 1,5 fotbalového hřiště) a roste do výšky 42 metrů, což je výška karlovarské rozhledny nesoucí jméno slavného německého spisovatele a dramatika Johanna Wolfganga Goetheho (1749–1832).