Domů     Konec slavné dynastie: Zničila opavské Přemyslovce jejich vlastní neschopnost?
Konec slavné dynastie: Zničila opavské Přemyslovce jejich vlastní neschopnost?

„Silný královský rod byl přemožen uštknutím smrti zcela, neb potomek mužský tu žádný na světě nezbyl,“ zoufá si v roce 1306 po vraždě krále Václava III. zbraslavský kronikář. Úplně přitom zapomíná na nemanželského královského syna Mikuláše.

„Právem, království, lkáš: neb králů českých již sedmi, ejhle, zbaveno jsi a ovdovělo jsi bídně,“ popisuje situaci Petr Žitavský (po r. 1260 – 1339) ve zbraslavské kronice.

Jediným mužským přemyslovským potomkem, který po tragickém 4. srpnu 1306 zbývá naživu, je Mikuláš I. Opavský (1255 – 1318), syn z nemanželského vztahu českého krále Přemysla Otakara II. (kolem roku 1233 – 1278) a dvorní dámy Anežky z Kuenringu (asi 1236 – ?).

Levoboček si ale musí svoje místo na slunci zasloužit.

Moc mu nepomůže ani papežský dispens z nemanželského původu, protože listina, kterou papež Alexandr IV. (1185/1199 – 1261) v roce 1260 legitimizuje Mikuláše a jeho dvě sestry, říká, že „žádné z těchto dětí nemá v budoucnu právo usednout na český trůn.“

reklama
Mikuláš II. Opavský je vnukem krále Přemysla Otakara II. a pokračovatelem vedlejší větve přemyslovského rodu.
Mikuláš II. Opavský je vnukem krále Přemysla Otakara II. a pokračovatelem vedlejší větve přemyslovského rodu.

Levobočka nechce král ani šlechta

I když mu otec zajistí vládu nad Opavskem, stejně o ni musí bojovat nejdříve s nevlastní matkou, královnou-vdovou Kunhutou Uherskou (1245 – 1285) a jejím milencem a pozdějším manželem Závišem z Falkenštejna (1250 – 1290), potom i se svým nevlastním bratrem, českým králem Václavem II. (1271 – 1305).

„Opavsko náleží vám,“ ukončí spor smírně Václav, ale už má připravený mazaný plán. „Pošlu bratra vyjednávat do Polska a tím ho uklidím z cesty,“ rozhodne král a schopného sourozence se načas zbaví.

Mikulášovi se nevede o moc lépe ani po návratu z cest zpátky na Opavsko. „Neshody s místní šlechtou ho přinutily opět odejít. Své dny dožil za zdmi minoritského kláštera v Brně,“ líčí neslavný Mikulášův osud současná česká historička Jana Konvičná.

Přemysl Otakar II. založí boční rodouvou větev synem z mileneckého vztahu s Anežkou Kuenringu.
Přemysl Otakar II. založí boční rodouvou větev synem z mileneckého vztahu s Anežkou Kuenringu.

Zpřetrhané kontakty

Větší štěstí má levobočkův syn Mikuláš II. Opavský (asi 1288 – 1365), který ještě za otcova života získává od krále Jana Lucemburského (1296 – 1346) Opavsko jako dědičné léno.

Svoje diplomatické umění úspěšně uplatní na dvoře Jana i jeho syna, císaře Karla IV. (1316 – 1378).

„Budete prosazovat naše zájmy ve Slezsku,“ kladou mu srdce oba Lucemburkové, a když v roce 1336 po smrti knížete Leška (1290/1292 – 1336) osiří knížecí trůn ve slezské Ratiboři (dnešní Polsko), získává ho za odměnu společně s vévodským titulem.

Nitky kontaktů opavských Přemyslovců s pražským dvorem se ale smrtí Karla IV. a Mikuláše II. zpřetrhají.

Opavsko-ratibořský vévoda Jan I. (kolem 1332 – 1380/1382), první ze čtyř synů Mikuláše II., se sice ještě snaží v Praze prosadit, ale příliš se mu nedaří.

Replika dukátu Přemysla Opavského.
Replika dukátu Přemysla Opavského.

Černá ovce ničí rodinu

Dělením rodového majetku na menší a menší území pro syny klesá moc opavských Přemyslovců a rostou jejich dluhy. Někteří členové rodu nejsou zrovna příliš schopní a navíc postrádají ambice zapojit se do politiky.

Objevuje se mezi nimi dokonce i černá ovce, vévoda Arnošt († 1464). Marnotratník v polovině 15. století prodává svůj podíl a prohýří i dědictví svých synovců.

„Žádám vás o útočiště a přístřeší,“ obrací se potom na krále Jiří z Poděbrad (1420 – 1471). Ten mu na svém dvoře sice ochotně poskytne domov, ale zároveň šikovně využije situace.

Když hledá rodovou základnu pro své potomky, do oka mu padne právě bohaté Opavsko a jeho syn Viktorín z Poděbrad (1443 – 1500) se díky výhodnému obchodu stává opavským vévodou.

„Politicky hráli marginální roli, prosazovali se jenom v lokálním měřítku a vymřeli v roce 1521,“ uvádí o knížatech z Opavy, Hlubčic, Krnova a Ratiboře český historik Josef Žemlička (*1946).

Posledním členem rodu se v roce 1506 po smrti svých starších bratrů Mikuláše VII. (asi 1483 – 1506) a Jana VI. (asi 1484 – 1506) stává Valentin (1485 – 1521), kterému kvůli tělesné vadě přezdívají Hrbatý.

Dobové kroniky nám toho o něm moc neprozrazují, jenom ratibořské anály se zmiňují, že vynikal „velkou vznešeností, moudrostí a čistotou mravů.“ Valentin se snaží obnovit dávnou slávu rodu a k Ratiboři se mu povede připojit bohumínské panství. Víc už ale bohužel nestihne.

Zlomený meč Valentina Hrbatého patří mezi symboly vymření rodu po meči.
Zlomený meč Valentina Hrbatého patří mezi symboly vymření rodu po meči.

Hořký konec rodu

O Valentinově konci 13. listopadu 1521 nemáme žádné podrobné zprávy.

I bezvýznamný požár františkánského kláštera a pár domů na předměstí Ratiboře o dva roky dříve stál dobovým kronikářům za větší pozornost než zánik přemyslovské dynastie, kterou Valentinovi ratibořští současníci považovali jenom za jeden z mnoha nevýznamných šlechtických rodů, vládnoucích ve Slezsku.

Hrbatého hrob odhalil teprve výzkum, probíhající v roce 1997 v dominikánském kostele sv. Ducha v Ratiboři.

„Hrob posledního knížete byl ozdoben železným mečem položeným na rakvi a rituálně zlomeným na znamení vymření dynastie.

Tento meč byl analyzován znalcem zbraní Marianem Głoskem z Lodži, který odhadl stáří meče na léta 1480 – 1520,“ doplňuje polská archeoložka Krystyna Kozłowská.

Zdroje informací a fotografie
reklama

Související články
Historie
Rituály, které přežily staletí: Proč saháme na dřevo, křížíme prsty a házíme mince do vody?
Říkáme „čau“, aniž bychom tušili, že se zdravíme jako benátští sluhové. Klepeme či saháme na dřevo, když nechceme přivolat neštěstí, křížíme prsty pro štěstí a házíme mince do fontán, aby se nám splnila přání. Některé zvyky provázejí lidstvo celé generace, jiné mají překvapivě mladé kořeny. Jejich původ se postupně ztrácí v mlze dějin, ale jejich […]
Historie
Slavné pochoutky, které vznikly náhodou I.
Když se zakousnete do sušenky s čokoládou anebo chroupete nachos, nejspíš vás ani nenapadne přemýšlet nad tím, kde a proč vlastně vznikly. U mnoha známých pokrmů zafungovalo umění improvizace, u jiných zapracoval čas a u dalších třeba jen vnější vlivy… U mnohých jídel platí, že za jejich skvělou chutí a všeobecnou oblíbeností stojí zručný kuchař, […]
Historie
Když před soudem stojí mrtvý papež! Doslova
Svět je v devátém století rozhárané místo. Na troskách antické říše vrůstají nová království. Jenže i ta se rozpadají a o zbytky se perou nové státní útvary. Spory mezi Západořímskou a Východořímskou říší otřásají i Římem a papežům jde najednou víc o politiku než o víru. Šikovným politikem je i Formosus (asi 816–896). Straní vládcům z východní […]
Historie
9. 9. 9: Den krvavé bitvy v Teutoburském lese
Vzduchem zasyčí podivný zvuk. Několik vojáků se ohledné a vidí, jak se jeden z jejich druhů kácí k zemi. Když otočí hlavou ke stromům, po útočníkovi zbydou jen polámané větve. Než se stačí rozejít, přichází další útok. Nikdo z nich se z temného hvozdu nedostane živý. Město Bramsche leží na severozápadě Německa, jeho součástí je také bývalá víska Kalkriese. […]
zajímavosti
Margaux Hemingwayová drží rodinnou tradici
Není roku, kdy by svět nešokovala zpráva o sebevraždě nějaké celebrity. Zdánlivě nepochopitelném činu někoho, koho miliony lidí obdivují, vzhlížejí k němu a často mu i závidí. V roce 1996 to byla třeba modelka, herečka a vnučka slavného spisovatele Ernesta Hemingwaye. Margaux Hemingwayová (1954–1996), vnučka slavného spisovatele Ernesta Hemingwaye (1899-1961), má v polovině sedmdesátých let našlápnuto k pozici […]
Osm sňatků, sedm mužů: Manželské peripetie krásné Elizabeth Taylorové
Emocionální nezralost. Tak zhodnotí Liz po letech své první manželství s Nickym Hiltonem s tím, že hledala nezávislost a viděla ji v sňatku. „Opravdu jsem si myslela, že k manželství stačí bílá chaloupka a nadýchaná zástěra,“ usmívá se. Podaří se jí to napodruhé? Když je jí 20 let, anglickému herci Michaelu Wildingovi (1912–1979) je už […]
Belmondo. Paul. Těší mě…
Tam, kde ostatní dají přednost kaskadérům, odehraje svou roli sám. Jako vždy je charismatickým dobrodruhem sázející jednu vtipně cynickou hlášku za druhou. Zkrátka světoznámý herec Belmondo, kterému se přezdívá Bébel. Paulů má v rodině jako naseto. A slavní jsou jakbysmet!   Po francouzském vpádu do Alžírska proudí do země davy evropských osadníků. Mezi nimi, ze severoitalského […]
Saxofon: Proč ho nejdřív nikdo nechce?
Většina klasických hudebních nástrojů se vyvíjela postupně a datum jejich vzniku ani vynálezce neznáme. Minimálně jeden je ale výjimkou!  Dechové nástroje jsou buď dřevěné, anebo žesťové. Ovšem striktní rozdělení platí jen do roku 1840. Tehdy totiž Belgičan Adolphe Sax (1814–1894), již dlouho přesvědčený o tom, že v hudbě něco chybí, vezme plátek typický pro dřevěné […]
Nenechte si ujít další zajímavé články
Ferdinand I. zatrhl šizení na tržištích
historyplus.cz
Ferdinand I. zatrhl šizení na tržištích
„Prvotřídní kvalita, dovoz z Itálie,“ přesvědčuje kupec s látkami bohatou pražskou měšťanku. Žena pečlivě osahává štůček mušelínu. „Vezmu si pět loket,“ prohlásí. Kupec rychle naměří požadovanou délku. Pořádný kus mu přitom zůstane za prsty…   „Na šaty ho bude málo, milostpaní. Stačí jenom na sukni,“ zhodnotí švadlena množství růžového mušelínu. „Ošidili vás, podívejte.“ Vezme do ruky dřevěnou
Krvavé maltské podzemí a tajemná Petra
enigmaplus.cz
Krvavé maltské podzemí a tajemná Petra
V oblasti Paola na předměstí hlavního města La Valetta na Maltě se v roce 1902 dostala skupina dělníků do problémů. S několika se při rozbíjení skal propadla zem. „Dostaňte nás odsud, něco tady je,“ z
Historické Boskovice: Procházka od hradu k zámku
epochanacestach.cz
Historické Boskovice: Procházka od hradu k zámku
Návštěvou jednoho města si snadno zajistíme program třeba na celý víkend. Boskovice totiž nabízejí hned dvě významné architektonické památky, vzdálené od sebe jen půl kilometru. A tak se vydejme za hradem i za zámkem do krásné jihomoravské krajiny. Trhová osada Boskovice na okraji Drahanské vrchoviny vznikla někdy ve13. století, a už v roce 1313 kronikáři zaznamenali
Pátrání po nacistickém zlatě: Je ukryté pod hladinou německého jezera?
epochalnisvet.cz
Pátrání po nacistickém zlatě: Je ukryté pod hladinou německého jezera?
Nad vodou se převalují chuchvalce mlhy, ze kterých se náhle vynoří siluety několika člunů. Mají velmi podivnou posádku. Dobře živení, po zuby ozbrojení muži v černých uniformách a na straně druhé: zubožená těla oblečená v chatrných vězeňských hadrech. Co tato přízračná scéna znamená?   Je jaro roku 1945, druhá světová válka se chýlí ke konci. Jezero Stolpsee
Provozovatel: RF HOBBY, s. r. o., Bohdalecká 6/1420, 101 00 Praha 10, IČO: 26155672, tel.: 420 281 090 611, e-mail: sekretariat@rf-hobby.cz