Asociální psychopat s narcistickými sklony trpící nedostatkem empatie – seznamte se, sériový vrah.

Co se odehrává v mysli člověka, který bez sebemenšího pocitu viny sáhne na život druhého? Jaká nutkání cítí ten, kdo je tak schopen učinit opakovaně?

Psycholog Joel Norris studoval chování sériových vrahů během rozhovorů, které s nimi vedl. Na základě toho popsal psychologické fáze, jimiž při vraždění procházejí. Vše podle něj začíná odtržením jedince od reality.

Dotyčný se nechá unášet svou fantazií, žije v jakési auře. Doba trvání této fáze je individuální. Od několika dnů, až po několik let.

Následuje rozhodnutí, jakým způsobem si vybere svou oběť, jak ji bude pronásledovat. Přecházíme do fáze vábení, v níž si vrah postupně získává důvěru obětí. Naláká je do svých osidel, a pak udeří. Buďto je omráčí, nebo uvězní.

Bezmocná oběť navozuje u agresora pocit vítězství.  Spousta vrahů má traumatizující zážitky z dětství. Vraždou se pokouší o jejich rituální rekonstrukci. S tím, že se obrací role, pány situace jsou tentokrát oni. Proto aktu vraždy samotné předchází mnohdy hrůzné mučení.

Velké množství sériových vrahů si podle Norrisových výzkumů buduje pomyslný totem. Vytváří si rituál, sbírají trofeje, aby si mohli svůj „úspěch“ později připomínat.

Někteří z těchto násilníků si ponechávají části těl svých obětí, případně schraňují novinové výstřižky o daném případu. I když vražda dopadne přesně podle vrahových očekávání, pocit uspokojení netrvá dlouho.

Vzpomínka na prvotní spouštěč, například týrání v dětství, se honí stále hlavou. Vrah upadá do depresí. Jsou zaznamenány případy, kdy se v tomto období ke svým činům dozná.

Ve většině případů však necítí vinu a pocit skleslosti přebíjí znovu fantastické myšlenky. Dostaví se aura. Vrah začíná osnovat další vraždu. Až na ojedinělé případy tento vražedný cyklus neskončí, dokud zabiják nezemře nebo není dopaden.