Jeho jméno se stalo symbolem lamače srdcí, kterému ženy skáčou samy do postele. Giacomo Casanova se nakonec mnohem spíš než svým dílem proslaví neodolatelným šarmem a nekonečným zástupem milenek.

Spisovatel, diplomat, ale i špion Giacomo Girolamo Casanova (1725–1798) si však image svůdníka vytvoří sám svým stylem života, který shrnuje v díle Dějiny mého života.

V knize odhaluje intimní detaily svých nesčetných milostných afér a pikantnosti z prostředí ložnice – své i těch cizích. Kde se v muži, který je původně knězem, bere tolik vášně a náruživosti?

Neduživý chlapec

Osud malého Giacoma, který se narodil v italských Benátkách, přitom není během jeho dětství zdaleka jistý. Rodiče jsou herci, a tak jej vychovává babička. Chlapec je však velmi křehký a trápí ho chatrné zdraví.

Potíže nakonec vyřeší nečekaná pomocnice – čarodějnice! Setkání se ženou se navždy zaryje chlapci do paměti a zvědavost na poli magie ho již nikdy neopustí. S prvními roky dospívání se začne v mladíkovi probouzet život a s mládím spojená bouřlivost.

Za tu si vyslouží dokonce pár měsíců ve vězení! S přibývajícím věkem je stále patrnější, že Giacoma nelze zkrotit. Chystá se sice převzít diecézi ve městě Martirano v jižní Itálii, za své chování si však vyslouží vyhazov.

Církev mu dá jasně najevo, že ukrývat přímo v rezidenci kardinála dívku, která utekla z domova, mladému knězi nepřísluší.

S jednou dívkou se nespokojí

Casanova zkrátka ze své neduživosti díky zásahu čarodějnice dokonale vyroste a výhody dospívání si uvědomí velice brzy. Po děvčatech pokukuje již jako chlapec a ke svému prvnímu sexuálnímu zážitku se uchýlí v pouhých 12 letech!

Ovšem ani jako hoch v pubertě se nedrží zkrátka a vymýšlí své první triky svádění. Je mu jen 16 roků, když se mu na lep chytí rovnou dvojčata! V roce 1749 potkává tajemnou Francouzku, která mu ukradne srdce.

Ve svých pamětech ji nazývá Henriette, pravá totožnost je však neznámá. Vždyť také své milenky opatřuje přezdívkami – z ohleduplnosti vůči nim i sobě samotnému.

Ona žena je jistojistě Casanovovou životní láskou, jejíhož významu už nikdy žádná jiná milenka nedosáhne. Nicméně to proutníkovi nebrání, aby svou sbírku dámských „úlovků“ neustále rozšiřoval.

Vstup do společnosti

Pro své zážitky sukničkáře se Casanova potřebuje dostat do vyšší společnosti, do míst, kde se to krásnými a elegantními dámami jen hemží. Jeho heslo je jasné – za každých okolností je nutné mít vlivného patrona.

Mezi smetánku mu pomůže benátský senátor Alvis Malipiero nebo šlechtic Matteo Bragadin (1689–1767), jemuž pohotový Casanova údajně zachrání život.

Velký krok vpřed znamená i rok 1750, kdy mladý svůdce vstoupí mezi opravdovou společenskou elitu – lóži svobodných zednářů. Casanova teď své snažení rozkládá do budování důležitých společenských kontaktů i styků sexuálního charakteru.

Díky novým známostem se mu daří více než dobře. Má výborné vzdělání i rozhled, nepostrádá důvtip ani eleganci, a tak si brzy dokáže podmanit celou smetánku. Získává jedno doporučení za druhým, díky nimž procestuje celou Evropu. Navštěvuje Paříž, Vídeň i Prahu.

Stává se finančním poradcem na francouzském dvoře, skvěle si ale vede dokonce jako tajný agent Portugalců!

Zavřete toho prostopášníka!

Zdaleka ne všichni však propadají kouzlu Giacoma Casanovy. Svým nezaměnitelným charismatem a stylem života vystupuje z řady, a tak si zadělává na množství nepřátel.

Jeho „zhýralost spáchaná na vdaných ženách“, jak zní jedna obžaloba u soudu, je trnem v oku žárlivých bohatých mužů i církve, která bere prakticky celou svůdcovu osobu jako ostudnou urážku.

Casanova dokonce míří opět za mříže. Jak jinak by se mohl dobrodruh Casanova dostat z vězení než útěkem?

Jeho vlivní přátelé mu mohou nabídnout dostatečnou ochranu a pomoc, sukničkář si tedy může opět dosyta užívat své milostné avantýry a propracovávat do stále větších detailů svůj scénář svádění.

Ten je ostatně podobný u všech jeho afér s bohatými paničkami i slečinkami. Jak láme srdce dam?

Hlavně získat důvěru

První fáze je velmi důležitá, tedy fáze výběru. Casanova se poohlíží zejména po ženách, které jsou osamělé nebo nešťastné ve svých manželstvích. Často se jedná o ženy hrubiánů nebo chorobných žárlivců.

Nejprve si musí získat jejich důvěru a poskytnout jim v jejich nelehké situaci oporu. Věnuje jim vlídná slova, ale i mnoho času strávených rozhovory a sváděním. Obšťastňuje ženy drobnými pozornostmi a lichotkami.

Teprve po trpělivém namlouvání přichází na řadu tělesná rozkoš. Erotické hrátky jsou intenzivní a plné vášně, mají ale velice krátké trvání. Casanova se nehodlá zaplést do žádného vážného vztahu, a proto musí mít v záloze plány útěku.

V momentě, kdy se začíná se ženou nudit, bere raději do zaječích. „Nejsem tě hoden,“ vysvětluje pak svým milenkám s utrápenou tváří. „Neboj se, vyhledám ti poctivého partnera jako náhradu za mou maličkost,“ pošeptá rozrušené ženě a navždy odchází…

V zajetí magie

To s markýzou Jeanne d‘Urfé (1705–1775) to je jiná písnička. S Casanovou je sbližuje neskonalý zájem o okultismus a magické praktiky. Markýza, vdova po francouzském aristokratovi, je výstřední osoba zajištěná nesmírným bohatstvím.

Casanova se nechává rád vydržovat ženou, která je do charismatického proutníka zblázněná. Fascinují ji milencovy široké znalosti rituálů i jeho šarm a dvojice spolu nakonec udržuje poměrně dlouhý vztah.

Právě markýza d‘Urfé pomůže Casanovovi i ve chvíli, kdy její bývalý milenec čelí dalšímu nepříjemnému obvinění. Za pomoc přítelkyni, která nechtěně otěhotní s jedním z Casanovových přátel, mu hrozí přísné vězení.

Díky markýze vyvázne a nakonec si dvojice začne v Paříži románek znovu. Zaplétají se do sítě esoterických praktik, ale Jeanne d‘Urfé brzy prohlédne. Její víra v Casanovu, který tvrdí, že jí pomocí svých praktik může navrátit mládí, vyprchá. Žena si uvědomí, že ji milenec vodí za nos, a navždy s ním přeruší kontakt.

Nudné stárnutí

Casanovu čekají ještě dlouhé roky cestování a setkávání s nejvlivnějšími osobnostmi své doby. Úspěchy ale nakonec vystřídá pád. Postupem času se stává nepohodlným a dočkává se jednoho vypuzení za druhým.

Také aristokracie v rodných Benátkách mu „nadělí“ doživotní exil, a tak Casanova pomalu mizí z vysoké společnosti, kam chce celý svůj život patřit. Útočiště nakonec nachází v českém Duchcově.

Poslední roky života tráví nejslavnější svůdník všech dob v osamění a nudě. Jediné, co ho ještě drží nad vodou, jsou vzpomínky na pestré zážitky, které by vydaly na několik lidských životů.