Lama je bezhrbý velbloud, který se přizpůsobil drsným podmínkám jihoamerických And. Pro tamní indiány představoval spásu, protože měl všestranné využití. Jedinou nevýhodou tohoto zvířete je fakt, že plive, vlastně zvrací.

A tento zelený plivanec ze sebe jen tak nesmyjete. Proč to vlastně lama dělá?

„Nebýt lam, nebylo by Incké říše,“ tvrdí paleoekolog Alex Chepstow-Lusty z Francouzského ústavu andských studií v Limě, hlavním městě Peru.

V sedimentech jezera Laguna Marcacocha, ležícího nedaleko města Cuzco, někdejšího sídla inckých panovníků, sledoval množství roztočů pancířníků (Oribatei). Tito mikroskopičtí živočichové žijí ve zvířecím trusu a pomáhají zapracovat organické látky do půdy.

Chepstow-Lusty zjistil, že asi před 2700 lety došlo ke zvýšení jejich množství v půdě, což podle něj koliduje s obdobím, kdy Inkové začali chovat lamy ve velkém.

Lamím trusem k vyspělé říši

Trusem těchto zvířat z čeledi velbloudovitých pak hnojili políčka s kukuřicí. Tato plodina byla v inckém jídelníčku stěžejní, zároveň však měla velké nároky na množství živin v půdě, kterou navíc snadno vyčerpala.

Hnojení lamím trusem umožnilo zvýšit výnosy z hektaru půdy. Inkové se díky tomu již nepotýkali s nedostatkem jídla a mohli začít budovat hierarchicky uspořádanou společnost.

Ostatní vědci se k této teorii staví zdrženlivě, pravdou však zůstává, že lama byla pro Inky nesmírně důležitým zvířetem.

Proč může žít lama v Andách?

Lamy poskytovaly lidem maso, vlnu i topivo, pomáhaly rovněž s přepravou břemen. Zkrátka kdo měl lamu, byl bohatý. Péče o ně byla váženým zaměstnáním. V nehostinném podnebí vysokých vrcholků And mnoho zvířat nežije, lama však ano.

S nízkým tlakem vzduchu se snadno vyrovnává díky zvýšenému počtu červených krvinek, který dosahuje až 14 milionů na 1 mm3 krve (člověk jich má asi 5 milionů), a velkému srdci.

Nejlepší vlna na světě

Proti chladu ji chrání hustá srst. Tu Inkové každoročně stříhali a odevzdávali do centrálního skladu. Každá rodina pak dostala příděl podle počtu členů.

Zpracováním srsti se získává velmi kvalitní vlna. Dodnes je nejvíce ceněná vlna z divoce žijících vikuní, z té se v Incké říši šily šaty jen pro panovníka, Inku.

Vysokou nutriční hodnotu má i lamí maso, mléko Inkové pro sebe nevyužívali, spíše s mléčnými výrobky obchodovali. Trus sloužil nejen jako hnojivo, ale po usušení i jako palivo. Zajímavé je, že lamy jej ukládají na jedno místo, kterému se vyhýbají. To se využívalo při ochraně stromů proti okusu, stačilo je natřít lamím trusem.

Co způsobili dobyvatelé

Díky své velikosti, síle a vytrvalosti byly lamy využívány také k dopravě materiálu a břemen. Denně byly schopny s nákladem ujít až 40 km, jako tažná zvířata je ale Inkové nevyužívali, neznali totiž kolo.

Po příchodu španělských dobyvatel došlo k potlačení kultury a zvyků místních obyvatel, což se citelně dotklo také lamích stád, která se prudce zredukovala, docházelo rovněž k degeneraci zvířat.

Conquistadoři si to však uvědomili a postupem času byla vydána opatření k ochraně lam.

Proč lamy plivou?

Lamy jsou oblíbené i dnes, využívají se jako ekologické sekačky na trávu, ale i v psychoterapii, a někteří lidé si je pořizují jako domácího mazlíčka. Ač jsou lamy učenlivé a přátelské, spíše než psa připomínají svojí povahou kočku, jsou vznešené a nezávislé.

A také plivou. Proč? Je to projev obrany a zastrašování, prostředek pro udržení hierarchie uvnitř stáda. Lamí plivanec navíc netvoří sliny, ale natrávený a velmi smrdutý obsah žaludku.

Držte se v uctivé vzdálenosti

Pokud jej na vás vyvrhne, věřte tomu, že se nepříjemného odéru přinejmenším týden nezbavíte, nepomůže ani koupel. Toto plivání ale není příjemné ani lamě samotné, protože po něm alespoň čtvrt hodiny nemůže pozřít ani sousto.

Doplivne až na vzdálenost 4 metrů, do 60 centimetrů nemine cíl, většinou neuniknete ani na vzdálenost 2 metrů. Před plivnutím lama varuje, nejprve zadupe předníma nohama, pak plivanec naznačí a teprve poté plivne doopravdy. Není proto radno lamu provokovat.