Walter s Rogerem nemají ve škole přednášky. Co s načatým dnem? „Mám vyprahlo v ústech. Spravil by to džbánek vína,“ navrhne Roger kolegovi. Ten souhlasí, a tak zapadnou do nejbližší taverny. Netuší, co tímhle rozhodnutím způsobí.

V místní oxfordské taverně Swindlestock (na roku ulice Saint Aldate a Queen Street) popíjejí v úterý 10. února 1355 dva univerzitní studenti Walter Springheuse a Roger de Chesterfield. „To víno nestojí za nic,“ rozčílí se Walter a praští džbánkem o stůl.

„Moje řeč. Určitě to ředí vodou,“ přitaká mu Roger. „Hej, co nám tu naléváte za patoky?“ zvolá Walter na hostinského Johna de Croydona.

Vzápětí si vymění několik urážek a studenti mu chrstnou víno z džbánku rovnou do tváře a vrhnou se na něj. Strhne se bitka. Za Croydona se postaví rodina a přátelé, kteří se ozbrojí luky a šípy.

Zvon svolává k boji „Zatkněte Springheuse a Chesterfielda,“ žádá oxfordský starosta John de Bereford univerzitního kancléře Humpreyho de Cherltona. Sám to udělat nemůže, protože univerzita je mimo jeho jurisdikci.

Zazvoní ale na zvon v kostele svatého Martina, aby svolal místí muže k boji. Oba studentské výtržníky zase podpoří dvě stovky univerzitních kolegů. Konflikt má ale hlubší příčiny.

Studenti vypalují domy Učitele a studenty trápí vysoké nájemné bytů i ceny jídla a pití ve městě, místní zase štvou výsady univerzity a chování studentů. Spor pokračuje i druhý den. Bereford podává stížnost králi Edwardu III. (1312‒1377) ve Woodstocku, kancléř univerzity nařizuje učencům smír. Ti ale místo toho vyrážejí do města a vypalují domy. Bereford proto povolává do města 2000 vojáků. Nepokoje pokračují i ve čtvrtek, kdy za králem míří i univerzitní kancléř.

Pokuta za mrtvé Plenění pokračuje, vzduchem létají šípy, sténají ranění. Zabito je 63 učenců a 30 místních obyvatel. Král nařizuje smír a jmenuje komisi, která incident vyšetřuje. Dá pak za pravdu univerzitě a jejím studentům i učitelům přislíbí ochranu jejich práv.

Starosta města s radními pak musí každý rok 10. února na den svatého Scholastika na mši za mrtvé a univerzitě platí pokutu jednu penci za každého zabitého učence, dohromady 63 pencí.

Konečně smíření Ponižující procedura přetrvá až do roku 1825, kdy se jí oxfordský starosta poprvé odmítne zúčastnit. 10. února 1955 je uzavřena dohoda o smíření, kdy starosta města dostane čestný univerzitní titul a kancléř univerzity čestné občanství města.