Habsburkové vypovídají 2. února 1788 Turkům válku. Během bojů si ale vojsko vedené horkokrevným císařem Josefem II. (1741‒1790) nevede zrovna profesionálně. Promešká šanci překročit řeky Dunaj a Sávu ve chvíli, kdy Osmané ještě nejsou připraveni k boji.

K vybudování vojenského tábora pak zvolí to nejhorší místo – močály kolem Zemunu poblíž Bělehradu. Horko a nedostatek vody způsobí epidemii úplavice, při které umírá spousta vojáků. Turci se zatím nachystají k boji a blíží se jim posily. Josef II. musí jednat. Postupuje směrem na město Karánsebes v rumunském Banátu.

Zastávka k nákupu

Rakouská armáda překračuje v noci most nedaleko města. Husaři, kteří chrání vojsko na křídlech, se na chvíli zastavují. Od podomního obchodníka kupují kořalku, která se jim osvědčuje jako lék proti úplavici. Všimnou si toho pěšáci.

I oni jsou unaveni dlouhým pochodem, a proto opouštějí svá místa ve formaci a také chtějí doplnit zásoby šnapsu.

Předstírají útok

Jenže husarům se to nelíbí. Odhánějí je pryč. Dochází k hádce. Pěšáci zuří, že jim husaři chtějí zabránit v nákupu. Vypálí proto několik ran do vzduchu. „Turci! Turci!“ pokřikují a předstírají, jako by se blížil útok.

Šíří se panika

Zdá se, že jde o legraci, a tak „Turci!“ začnou vykřikovat i husaři, kteří se už stihli opít. Vojáci pochodující vzadu v týlu uslyší pokřik. Zmocní se jich panika a střílí do tmy. Nevidí, že pálí do vlastních řad.

Důstojníci se je snaží zastavit, křičí „Halt“ Vojáci to ale v panice vnímají buď jako turecký válečný pokřik „Allah!“ nebo povel „Do toho!“

Uklidnit armádu se nedaří

Vzniká zmatek, všichni mají dojem, že je nepřítel napadl ze zálohy. Vojáci na vozech vzadu se snaží probojovat dopředu. Dav smete císaře v otevřeném voze rovnou do řeky. Josef II. hned vstane a nasedne na koně, ale dát uklidnit armádu je pro něj těžký úkol.

Teprve za svítání se ukáže, co všechno nešťastná hádka o šnaps způsobila. Zraněno nebo zabito spolubojovníky je více než 10 000 mužů.