Ještě před začátkem druhé světové války došlo ke spojení italského fašistického vůdce Mussoliniho se Svatým stolcem. Jak se stavěli papežové Pius XI. a Pius XII. k tomuto diktátorovi? Proč s ním kooperovali?

Ještě před nástupem fašistů k moci panovala několik desítek let mezi Itálií a Vatikánem velká nevraživost. Církev se již dlouhou dobu pokoušela opět získat svá privilegia, o kterých se domnívala, že jí náležejí.

Zároveň měla na italský lid mimořádný vliv, jelikož řídila prakticky všechny stránky jeho života. Když se pak Itálie v roce 1861 sjednotila pod monarchii, církev proti ní neustále protestovala a bojkotovala italské volby.

Změna poměrů a odchod katolíků

Po první světové válce, během které byli Italové posíláni do zákopů a továren, se začaly stále silněji prosazovat myšlenky socialismu. Katolická církev se vylekala a hledala jakékoli prostředky, kterými by vlnu rudých tendencí zastavila.

Dobová nálada a šíření anarchismu a socialismu, které zaplavilo celý poloostrov, totiž zapříčinily masový odchod katolíků.

Zrod fašismu

Ve stejnou dobu se v Itálii rodil i jiný směr – fašismus.

Jeho hlavním teoretikem byl Giovanni Gentile (1875–1944), jenž postavil myšlenku fašismu na návratu k římskému impériu, k jeho bývalé slávě a moci, a na tom, aby nový fašistický vůdce byl nějakým způsobem podoben římskému císaři.

Gentile se opíral o Machiavelliho spis Vladař, ve kterém bylo psáno, že politik musí být v mnoha případech nemorální a nesmí se na žádnou morálku ohlížet.

Nástup fašismu

V myšlence se zhlédl protisocialistický, protibolševický, protiliberální a protidemokratický politik Benito Mussolini (1883–1945).

Následně pak založil první fašistickou stranu zvanou Partito Nazionale Fascista, která sice preferovala metody čistého násilí, ale také účinně likvidovala rozmáhající se socialisty.

Mussolini ve svém programu požadoval půdu pro rolníky, zastoupení dělníků ve vedení podniků, progresivní zdanění kapitálu nebo znárodnění půdy a podniků, což se lidem líbilo. Potřeboval ale jistou podporu, bez které by se vlády neujal. Zájmy církve a Mussoliniho se tak spojily ve společný cíl.

Kdo je ten muž?

Když pak v roce 1922 proběhly volby papeže Pia XI., na náměstí sv. Petra prý stál sám Mussolini a vykřikoval: „Podívejte se na důležitost každé země.

Jak to, že si politici vládnoucí národům neuvědomují hodnotu všeobecné duchovní moci?“ Během několik desítek let tak vzniklo velmi úzké spojení mezi těmito institucemi, které změnilo společenský a politický obraz nejen v Itálii, ale i ve zbytku Evropy.

Dvě různé povahy, stejný cíl

Došlo tak k nejméně pravděpodobnému povahovému spojení dvou osob. První byl učený a zbožný Pius XI., který strávil většinu dospělého života pročítáním starých rukopisů. Člověk toužící po středověkých časech, kdy o církevních pravdách nikdo nepochyboval.

Na druhé straně „barikády“ stál surovec a štváč, který kněze a církev označoval za „černé mikroby“. Přesto si tito dva muži k sobě našli cestu. Měli totiž mnoho společného, především nedůvěru k demokracii a nenávist ke komunismu.

Utužení vlády

Mussolini se k vládě dostal velmi cílevědomě. I když byla Itálie monarchií, existovala zde i poslanecká sněmovna. Tu už v roce 1923 přinutil, aby v dalších volbách získala fašistická strana dvoutřetinovou většinu.

Tento krok byl pro něj nesmírně důležitý k nastolení své diktatury. V říjnu 1926 pak zahájil papež Pius XI. s Mussolinim jednání, která vyústila v podepsání Lateránské smlouvy.

Výhody na obou stranách

Na základě těchto smluv dostala církev i Mussolini, co potřebovali. V roce 1929 byl znovuobnoven suverénní papežský stát a Vatikán se stal neutrálním a neporušitelným územím.

Fašisté také prohlásili římskokatolické vyznání za státní náboženství a církevní sňatek získal občanskou platnost. Došlo také na spolupráci v oblasti školství. Ve školách byl povinně umístěn katolický kříž.

Výměnou za podporu Vatikánu navrátil Mussolini církvi i značné množství privilegií, o která dříve přišla.

Potřebná finanční náplast

Za podporu fašistické strany získala církev také potřebný finanční obnos.  Římská banka, kde měli vatikánští představitelé uložené svoje prostředky, byla totiž na pokraji bankrotu.

Mussolini tak jako představitel státu poskytl církvi finanční částku ve výši 1,75 miliardy lir. Dnes by hodnota činila v přepočtu 1,5 miliardy korun.

O rok později pak kardinál Vincenzo Vannutelli (1836–1930) složil Mussolinimu veřejnou poctu a dodal, že Duce byl vyvolen Bohem, aby zachránil národ a obnovil jeho štěstí.

Vážné rozepře

Velmi brzo ale došlo k rozporu mezi stranami. Obě instituce byly totalitní a obě požadovaly absolutní kontrolu nad určitými oblastmi společnosti. Papež Pius XI. požadoval větší podíl církve na vzdělávání, stejně tak i Mussolini.

Muselo tedy dojít ke kooperaci církve s fašismem ve školách, v táborech nebo fašistických zařízeních pro mládež, kde děti musely vyslovit díkůvzdání před každým jídlem a modlit se.

Válka podporovaná papežem

Hlavní myšlenka fašistické propagandy zesílila během roku 1935, kdy Itálie zaútočila na Etiopii. Italský lid zřejmě nechtěl vstupovat do války, proto zasáhl Vatikán.

Když pak kampaň a propaganda vrcholily, papež přislíbil zvláštní odpustek pro fašisty a vydal prohlášení, že obranná válka je nutná pro rozvoj rostoucí populace. Dobytím Etiopie se tak otevřely dveře do nové země jak pro fašisty, tak i pro církev.

Mírná forma diktatury

Jak vlastně ale vypadalo fašistické zřízení v Itálii? Mussolini sice měl absolutní moc jako diktátor, na rozdíl od ostatních totalitních diktatur ale podporoval rozvoj vědy a umění. Nekonaly se zde brutální čistky jako například v Německu.

Proto období 20. a 30. let znamenalo pro Itálii neobyčejný kulturní a vzdělanostní rozkvět. Neexistovaly tu koncentrační tábory, jako tomu bylo v hitlerovském Německu nebo v Leninově a Stalinově Sovětském svazu.

Změna postoje Mussoliniho

Mussoliniho fašismus také nebyl antisemitský. Podle některých teorií se nikde jinde nedařilo Židům tak dobře jako v Mussoliniho Itálii. Ještě začátkem 30. let se o Hitlerově antisemitismu vyjadřoval velmi negativně, nazval ho dokonce stupidním.

Vše se ale změnilo v roce 1936, kdy došlo k italsko-německému spojenectví. Mussolini tak učinil obrat o 180 stupňů a v roce 1938 vydal i on antisemitské zákony. Ty ale byly zaměřeny pouze proti některým typům Židů.

Mussolini si tak rafinovaně vyřídil své účty s levicovými intelektuály, kteří byli židovského původu.

Nový papež, stejná domluva

Když papež Pius XI. v roce 1939 zemřel, nastoupil na jeho místo kardinál Pacelli (1876–1958), který přijal jméno Pius XII. Změna nejvyššího církevního představitele ale politiku Vatikánu vůči fašismu nezměnila.

Kardinál Pacelli totiž řídil zahraniční politiku předchozích deset let, a byl tím hlavním zodpovědným za pomoc Hitlerovi při získání moci, jelikož s ním už v roce 1933 podepsal říšský konkordát (mezinárodní smlouvu, uzavřenou mezi Svatým stolcem a jiným státem).

Kontroverzní papež

Pius XII. po vypuknutí 2. světové války udělal několik mírových návrhů, ale bez většího úspěchu.

Když pak bylo napadeno Polsko a rozděleno mezi Německo a Rusko, papež se přiklonil k fašistické Itálii a žádal Mussoliniho, aby se země zdržela války a zůstala neutrální. Tento postoj je dodnes předmětem sporů.

Lidé mu později zazlívali, že se dostatečně nevyjadřoval k problému holokaustu a postoji k Židům. Na druhé straně jsou vyzdvihovány jeho neveřejné diplomatické aktivity a jím iniciovaná „podzemní činnost“, při které zachránil před smrtí statisíce Židů.

Strach z bolševismu

Podle historiků Pius XII. nacismus tvrdě odsuzoval, ale nikdy s tímto názorem veřejně nevystoupil. Podle všeho to pro něj byl jediný prostředek, jak se vyhnout nejhoršímu a zachránit co největší počet lidí.

Situace se tak změnila ve chvíli, kdy došlo k oslabení německé vojenské síly po porážce v Africe a úplné likvidaci fašistických armád. Vatikán tak musel přijmout nutné opatření pro případ, že by fašismus padl a do popředí se dostal bolševismus.

V Itálii totiž vypukly stávky organizované socialisty a komunisty, kteří požadovali pád režimu a zrušení monarchie.

Spolupráce se Spojenci

Také se prokázalo, že v roce 1940 papež tajně varoval Belgii, Nizozemsko, Francii a Velkou Británii před zahájením německého útoku. Když se pak začala situace obracet a Německo ztrácelo, navázal komunikaci se Spojenci, jelikož měli společný cíl:

bojovat a zastavit Sovětské Rusko, respektive šířící se komunismus, a to za každou cenu. Po válce, jak všichni víme, ale ani katolická církev nezabránila rozlití ruské komunistické vlny.

Odtajnění archivů

Současný papež František chce dodržet svůj slib a odtajnit archivy z doby 2. světové války.

Rád by tím jednou provždy očistil jméno kontroverzního Pia XII. František si od tohoto gesta slibuje, že Pius XII. přestane být obviňován z toho, že nezasáhl proti pronásledování Židů a že spolupracoval s nacisty. Zavíral Vatikán oči před holokaustem?

Odpověď se může skrývat právě v oněch dokumentech. Důvod, proč chce současný papež odtajnit archiv, je především otevření cesty katolické církve k Izraeli.