Jestli si s něčím dávají Spojenci během 2. světové války na čas, je to operace Overlord. Než se rozhodnou uvolnit nacistické sevření a vpadnout do severní Francie, soustavně plánují a data neustále mění.
Zatímco Britové, vedeni Winstonem Churchillem, touží napadnout Balkán, Američané v čele s Franklinem Delano Rooseveltem hlasují pro vylodění ve Francii.
Ke shodě nakonec oba pánové dojdou až v červnu roku 1943 a o měsíc později už třímají v rukou velkolepý plán. V něm hraje hlavní roli 5000 lodí spolu s další tisícovkou menších plavidel, kterým má z ptačí perspektivy krýt záda 11 000 letadel.
Na operaci namířenou proti Adolfu Hitlerovi (1889–1945), a jeho Atlantickému valu, má 200 000 mužů vyhrazeno 48 hodin. Výsledek? Ostřejší a účinnější než se čekalo. Spojenci nepřítele pěkně podfouknou.
Poučeni z porážky
Poučeni neúspěchem u Dieppe z roku 1942, kdy se spojenecké tanky brodí v blátě a ztráty šplhají do tisíců, raději přistoupí k dezinformační šarádě. Němci sice tuší, že Spojenci plánují invazi, nemají ale ponětí kde.
Špioni číhající na britských ostrovech mlčí, průzkumná letadla docházejí. V rámci operace Fortitude je Britové přesvědčí, že k invazi má dojít v nejuzším místě Lamanšského průlivu.
Rádiová komunikace se prohýbá pod tíhou falešných zpráv, zmatení němečtí důstojníci vyhlašují jeden poplach za druhým. Ostražitost s každým planým poplachem opadá, což se nacistům stane osudným.
Je půlnoc na 6. června 1944, když se z nebes nad Normandií snáší maskovaní muži. Cvičení parašutisté z 82. a 101. výsadkové divize a příslušníci britského sboru, mají za úkol zablokovat přístupy k normandským plážím, aby protivník neměl šanci.
Jejich snahy však komplikují špatné povětrnostní podmínky, na správném místě proto přistává jen jeden z 20 mužů. Chaos ale hraje osvoboditelům do karet, nepřítel totiž vůbec netuší, která bije.
Moment překvapení
Teprve když se rozední, Němci zpozorní. Na moři se proti nim začíná rýsovat obří námořní flotila, se kterou, k vlastnímu zděšení, vůbec nepočítali. Pláže Sword, Juno, Gold a Utah jsou v plném obležení.
Ten pravý masakr však čeká na skupinu, která se vylodí u poslední pláže, Omaha. Jelikož jde o jedinou větší pláž, Němci si dají dvě a dvě dohromady a na potencionální útok se tu připraví. Celých 8 kilometrů délky si dokonale obšancují.
Po celé linii mají kulomety a minomety, na vrcholcích se bunkry spojují se zákopy. Stačí, aby na souš vkročil první voják, a krajinou se rozezní palba, která mimo jiné promění vyloďovací plavidlo v cedník.
Krev a slzy
„Musejí být šílení,“ line se barikádami v němčině, když Američané neustupují, ale naopak se derou vpřed. Pomocné letecké bombardování obranných linií se totiž ukáže jako naprosto liché.
Bombardéry totiž kvůli špatnému počasí shodí bomby až kilometr od požadovaného cíle. Za zvuku výstřelů se nakonec vylodí 40 000 vojáků, na 4000–5000 z nich však ten den zahyne. Nejvíc životů zmaří Heinrich Severloh (1923–2006).
Toho totiž v Den D posadí ke kulometu, z nějž v návalu euforie „vyždíme“ na 12 000 kulek, které usmrtí prý až 1000 vojáků. „Já jsem ten německý voják, který postřílel většinu nepřátel,“ přizná se o mnoho let později v pamětech a interview.
Kávička se ženou i tvrdý spánek
Zatímco na normandských plážích se už od časného rána bojuje, „Pouštní liška“ Rommel (1891–1944) je na návštěvě u ženy a Hitler v poklidu zařezává. Geniální tah vychází, ani jeden totiž nic netuší.
Když se konečně najde odvážlivec, který kancléře vzbudí, s poskytnutím tankové obrany Hitler půl dne váhá. A to i přes Rommelovo naléhání. Pořád doufá, že jde jen o trik a pravý útok teprve přijde.
Když se konečně podívá pravdě do očí, uplyne 6 dní a Spojenci se pyšní vytvořeným předmostím a výsostnou pozicí, která jim umožňuje do Francie nahrnout na 1,5 milionu vojáků. Hitlerovy armády na takový nápor nestačí.
