V Hollywoodu je legendou, rodinným stříbrem, na které se nesahá. Kolegové ho plácají po zádech a skládají komplimenty, které Kirk Douglas (*1916) i ve svých 102 letech přijímá s neskrývaným zadostiučiněním.
Vždyť panem „Někdo“ touží být v podstatě od malička. Jenže než k tomu dospěje, prožije dlouhé období jako pan „Nikdo“, tedy syn negramotných ruských židovských emigrantů, usídlených v Amsterdamu ve státě New York.
To se ještě jmenuje Isur Danielovič, později, když začne chodit do školy, pak Isadore Demsky. Aby to znělo američtěji. V nuzných poměrech je donucen velmi rychle dospět. Otec je budižkničemu, co prodává to, co druzí vyhodí, matka se umí sotva podepsat. A k tomu všemu kolem něj pobíhá šest sester.
Bez vzdělání ani ránu
Aby společně neumřeli hlady, snaží se vydělávat všemi způsoby, které se nabízejí. Dělá kamelota, číšníka, uvaděče, nočního hlídače, prodává ovoce. Občas se vloupe do domu sousedů a ukradne jim z kuchyně jídlo. Později zápasí za peníze v zábavních parcích.
Školu ale přitom nešidí. Už tehdy se projeví jeho houževnatá povaha. Dobře ví, že bez vzdělání se z bídy nikdy nevyhrabe.
Do práce si kecat nenechám!
Na jeviště se poprvé postaví ve 13 letech, a než během 2. druhé světové války narukuje k válečnému námořnictvu, stačí si střihnout pár štěků na Broadwayi. To už si říká Kirk Douglas, jménem, které mu má dopomoci ke slávě a penězům.
Do civilu ho kvůli zranění propustí právě včas. Jen tři měsíce poté se mu narodí syn Michael (*1944), pozdější hollywoodská star. Zatímco osobní život je jedna velká paráda, vrtkavé herecké štěstí mu dlouho ukazuje záda.
Pořádně se otočí až v roce 1949, kdy na sebe Douglas upozorní jako egoistický boxer Midge Kelly ve sportovním dramatu Šampion. Odměnou mu je první nominace na Oscara.
Zocelený životem
Atletická postava, ostře řezané rysy a věčně nervózní pohled ho předurčí do rolí drsných chlapíků, zocelených životem. Takových, jako je on sám. Vyjít s ním na place není zrovna lehké.
Má pověst muže bez kompromisů a od režisérů si do svého výkonu moc kecat nenechá. Když mu dojde trpělivost s hollywoodským studiovým systémem, založí si vlastní společnost.
Vsadí na mladého režiséra Stanleyho Kubricka (1928–1999) a v roce 1960 dají společně dohromady Douglasův nejslavnější film, čtyřmi Oscary oceněného Spartaka.
Vitální stařík
S přibývajícími léty sice podobných příležitostí ubývá, i tak je Douglas aktivní až do 90. let. V roce 1991 mu ale pracovní nadšení zchladí nehoda vrtulníku, při které zahynou dva lidé.
Trauma z děsivého zážitku má pořád v sobě, stejně jako podobně nepříjemnou vzpomínku na úder mrtvice o pět let později. Pravá polovina obličeje mu ochrne. Skoro nemůže mluvit. Dokonce uvažuje o sebevraždě, vůle k životu je ale silnější.
A tak se může prosinci 2017 sejít se svými blízkými, aby společně oslavili jeho 101. narozeniny. Pravda, nohy unavené stoletím si občas potřebují odpočinout na kolečkovém křesle, jinak je ale na svůj věk v obdivuhodné kondici.
Donedávna měl dokonce na internetu vlastní blog a byl tak nejstarší blogující celebritou světa. Na chudého přistěhovalce víc než slušná práce.