Hmyz patří mezi nejpočetnější skupinu živočichů, která obývá všechny suchozemské biotopy a představuje téměř polovinu všech existujících organismů na Zemi. Co jste o této početné skupině zaručeně nevěděli?
Skupina hmyzu patří mezi nejpočetnější živočichy vůbec, v současné době známe asi milion druhů. Jeho první zástupci se na naší planetě objevili již v prvohorním siluru, před více než 400 miliony let. Jako první živočichové opustili vodu a začali žít na souši.
Ve stejné době se objevily také první suchozemské rostliny. Podle vědců začal právě hmyz se zelenými rostlinami utvářet nejstarší suchozemské ekosystémy. Také se jednalo o první skupinu živočichů, kteří začali aktivně létat.
Pravěký gigant
Jedním z největších zástupců hmyzu v historii byla obří prvohorní pravážka Meganeura monyl. Jednalo se o dravý létající hmyz, který obýval naši planetu před 300 miliony let. Rozpětí jeho křídel dosahovalo neuvěřitelných 75 centimetrů.
Vědci si proto kladli otázku, jak mohl tento hmyz dosáhnout tak obřích rozměrů. Velkou roli hrál s největší pravděpodobností vyšší obsah kyslíku v atmosféře a tlakové podmínky.
Kvůli omezené dýchací soustavě ale ve srovnání s obratlovci nedosáhl tak velkých rozměrů.
Nejtěžší:
Zlatohlávek goliáš (Goliathus goliathus)
Mezi nejtěžší druhy hmyzu patří hlavně brouci z čeledi Scarabaeidae. Za rekordmana je ale považován zlatohlávek goliáš, který žije v rovníkových pralesích Afriky, kde se živí hlavně mízou stromů, rostlin nebo ovocnými šťávami.
Své největší velikosti dosahují v larválním stadiu, ve kterém mívá hmotnost přes 100 gramů, dospělí brouci mají jen poloviční hmotnost.
Rekord v dospělém stadiu drží titán obrovský (Titanus giganteus), který může měřit téměř 17 cm (bez nohou a tykadel) a váží přibližně 65 gramů.
Nejdelší:
Phobaeticus serratipes
Mezi nejdelší hmyz na světě patří tzv. strašilky, o kterých ale máme jen velmi málo informací. Strašilky totiž vypadají jako větvičky nebo listy, takže se dají velmi snadno přehlédnout.
Unikátní jsou jejich vajíčka, která mají křidélka podobně jako semena některých rostlin a využívají ke svému rozšiřování vítr. Nejdelší jedinec byl popsán v roce 2008 a s nataženýma nohama dosáhl neuvěřitelných 56,7 centimetru.
Mnoho druhů strašilek ztratilo schopnost létat, jejich křídla jsou zkrácená nebo zcela zakrnělá. Mají ale unikátní schopnost regenerace a dokážou tak zčásti nahradit třeba i utrženou končetinu.
Nejrychlejší (na souši):
Šváb americký (Periplaneta americana)
Z více než milionu druhů je velmi těžké určit, kdo ze zástupců hmyzu dokáže při svém pohybu vyvinout nejvyšší rychlost. Na zemi patří k nejrychlejším šváb americký.
Jednomu z exemplářů byla změřena rychlost 5,4 km/h, za jednu vteřinu tak dokáže překonat 50x délku svého těla. Člověk by ve stejném poměru musel běžet rychlostí 330 km/h.
Švábi dávají přednost teplým, vlhkým prostorům, většinou se pohybují po temných místech a zákoutích. Je prokázáno, že patří mezi přenašeče nemocí. Švábi produkují chemické látky, díky kterým zůstávají pohromadě ve skupinách.
Nejrychlejší (ve vzduchu):
Australská vážka druhu (Austrophlebia costalis)
Tato australská tmavá vážka z čeledi Telephlebiidae se žlutými skvrnami na těle dokáže na krátkém úseku vyvinout rychlost až 58 km/h a zapsala se tak do Guinessovy knihy rekordů.
Aby vážka byla schopná vyvinout takovou rychlost, musí svými křídly udělat 100–150 kmitů za sekundu. Je zajímavé, že pro lepší manévrování mává vážka předními i zadními křídly současně. Rychlost z ní dělá také skvělého lovce.
Do jejího jídelníčku patří komáři nebo mouchy, které loví přímo za letu. Během jedné hodiny je tak schopna chytit a sníst až 50 mušek.
Nejsilnější:
Nosorožíci (Dynastinae)
Mezi nejsilnější hmyz v poměru ke svým rozměrům jsou zřejmě brouci ze skupiny Sacarbeidae. Experimentu byli podrobeni například tropičtí nosorožíci, kteří dokázali unést až 850x více, než sami váží.
Kdyby tuto hmotnost měl držet člověk, nesl by na zádech závaží o hmotnosti 70 tun. Tito brouci se dají také snadno rozpoznat charakteristickým rohem, který samci používají v zápasech se svými soupeři.
Najít je ale není snadné, patří mezi noční druhy a v přírodě se objevují pouze mezi červnem a červencem.
Nejdelší život:
Krascovití (Buprestidae)
Krascovití patří mezi největší čeleď brouků, existuje asi 15 000 popsaných druhů. Jejich larvy se živí na kořenech, kmenech a listech a jsou tak vážnými škůdci, kteří způsobují rozsáhlé škody.
Například larva severoamerického krasce Buprestis aurulenta dokáže i v nepříznivých podmínkách přežít několik desítek let.
Nejkratší život:
Jepice obecná (Ephoron virgo)
Nejkratší život prožívá ve své dospělosti jepice. Nedospělá vodní stadia mohou žít 3–4 roky, okřídlení dospělci ale mají zakrnělou trávicí soustavu a nepřijímají potravu. Proto umírají zpravidla po několika hodinách života.
Mezi dospělcem a larvou je ještě stadium subimaga, což je okřídlená larva. Toto stádium obvykle trvá jen několik minut, některé druhy se mohou v této fázi i pářit.
Nejplodnější:
Mšice zelená
Mšice se řadí mezi polokřídlý hmyz, který se živí paraziticky na rostlinách sáním rostlinných šťáv. Patří mezi nejplodnější organismy na světě. Množí se pohlavně nebo partenogeneticky (vajíčka se vyvíjejí bez oplození samcem).
Vylíhlé mšice jsou pak vlastně genetickými klony své matky a mohou se z ní vylíhnout biliony mšic. Nebýt jejich vysoké úmrtnosti vlivem přírodních i fyzikálních faktorů, dosáhla by hmotnost potomků jediné mšice až 822 milionů tun.
Mšice by tak pokryly celou zeměkouli souvislou vrstvou do neuvěřitelné výšky 150 kilometrů.
Nejhlasitější:
Africká cikáda (Brevisana vervis)
Přeborníci v hlasitosti jsou nepochybně samci cikád. Jejich zvuk vzniká oscilací membrán a kmitů, kterých bývá i několik set za vteřinu. Zvuk pak zesiluje rezonanční komůrka, umístěná přímo za membránami.
Tento zvuk je prý možné rozlišit až do vzdálenosti 400 metrů. Vědci z Princetonské univerzity v New Jersey měřili hlasitost, vydávanou několika tisíci jedinců.
Ve vzdálenosti 18 metrů od stromu naměřili 80–100 decibelů, což je více než například u jedoucího automobilu. Jistý druh africké cikády produkoval na vzdálenost 50 cm dokonce zvuk o síle 106,7 decibelu.
Nejnebezpečnější:
Komár rodu Anopheles
Jeden z nejobávanějších živočichů je nejspíše komár rodu Anopheles. Do tohoto rodu náleží více než čtyři sta druhů. Jedná se o nechvalně známého přenašeče parazitů rodu zimnička, každý rok totiž zabije miliony lidí v tropické Africe.
Nebezpečná je především samička komára, která se živí krví teplokrevných živočichů a rozšiřuje obávanou malárii. Nákaze přenesené komárem dodnes údajně podlehne jeden člověk každých 10 vteřin.
V subsaharské části Afriky umírá na malárii ročně 1–3 miliony lidí a až 500 milionů je každý rok infikováno.
Největší škůdce:
Saranče všežravá (Schistocerca gregaria)
Škody především na zemědělských produktech má na svědomí saranče všežravá, která obývá polopouštní oblasti Středního východu, Afriky a západní Asie. Za jediný den dokáže spořádat tolik potravy, kolik sama váží. Pro představu:
hejno o 50 milionech jedinců dokáže sežrat množství potravy, která by vystačila pro 2500 lidí na celý rok. Aby se ale mohla sarančata rozmnožovat, potřebují dostatek světla, denní teploty okolo 30–35 °C a výrazný noční pokles teploty.
Největší skokan:
Blecha obecná (Pulex irritans)
Blecha obecná byla v českých zemích i v celé Evropě mezi 14.–19. stoletím nejrozšířenějším, a také nejnebezpečnějším parazitem. Na člověka se zřejmě přenesla při domestikaci psa, nejrizikovější byl ale přenos z krys, který způsoboval velké morové rány.
Rekordy blechy drží pro své ohromující skoky.
Díky svým dobře vyvinutým stehnům a kyčlím dokáží vyvinout dostatečnou sílu ke skoku až do vzdálenosti 35 cm, čímž 130x překoná výšku svého těla a vystaví se přitom přetížení 200 G. Pro porovnání, trénovaní astronauti zvládnout 10G.
Nejjedovatější:
Puchýřník lékařský (Lytta vesicatoria)
Tento kovově zelený brouk produkuje jed, jehož účinky jsou srovnatelné s účinky bojové látky yperitu.
Látka kantharidin, kterou v sobě obsahuje, má ale i silné afrodiziakální účinky, proto se již od starověku používali sušení a drcení puchýřníci k výrobě různých nápojů lásky. Prášek se ale stává při větším množství smrtelným zabijákem.
Ne nadarmo byl ve starověku a středověku oblíbeným jedem travičů. Na předávkování údajně zemřel španělský král Ferdinand II. Aragonský.
Největší rozpětí křídel:
Tyza velká (Thysania agrippina)
První místo v rozpětí křídel drží noční motýl s podivným jménem tyza velká, které vědci naměřili rozpětí křídel až 33 cm. Přestože se jedná o tak velkého motýla, díky své noční aktivitě zůstává jeho život vědcům nadále ukrytý.
Dosud se tak přesně neví, jakými rostlinami se živí jeho housenky, pravděpodobně se ale jedná o listy sapanovitého dřeva. Má také dokonalé maskování. Ve chvíli, kdy svá roztažení křídla přitiskne na kmen stromu, okamžitě splyne s pozadím. Případní predátoři tak nemají šanci ho zrakem odhalit.
