Když na počátku 20. století dorazí ze Sibiře na Aljašku, velký dojem neudělají. Zdejší obyvatelé se na relativně drobné psy v sáňových postrojích dívají posměšně a s nedůvěrou. Jsou v této roli zvyklí na velká a statná plemena. Ale „sibiřské krysy“, jak je posměšně překřtí, jim brzy ukážou jejich omyl.

Psi plemene sibiřský husky jsou známí jako vynikající sáňoví psi a věrní přátelé člověka. Proslulí jsou však také modrou barvou svých očí. Vědci se v nedávné studii zaměřili na to, jak ke svému fascinujícímu pohledu přišli.

Rozsah studie byl značný, testy DNA prošlo více než 6 000 psů. Podle jejích výsledků se zdá, že modré oči psů plemene sibiřský husky jsou spojeny se zdvojením na chromozomu 18 u genu ALX4, který hraje důležitou roli při vývoji očí u savců.

Vědci se proto domnívají, že tato genetická změna může být zodpovědná za modrou barvu očí nejen u tohoto psího plemene, ale i u jiných, například u australských ovčáků.

Není modrá jako modrá

Zároveň se však zdá, že tato mutace není jediným faktorem, ovlivňujícím barvu očí. Oči některých psů, u kterých se prokázala, totiž nebyly modré.

Výzkumníci věří, že další studie v této oblasti povedou k dokonalejšímu pochopení mechanismů, způsobující modrou barvu očí u psů. Nejsou přitom vyloučeny další genetické faktory stejně, jako možný vliv životního prostředí.

Autoři „psí“ studie tvrdí, že jejich výzkum je zatím nejrozsáhlejším podobným zkoumáním zvířecí DNA a současně největší studií, zaměřenou na psí genom. Poprvé bylo také využito způsobu získávání vzorků a informací pomocí online průzkumu.

Majitelé psů odebrali zvířatům vzorky slin a předali je k hromadnému testování. Zároveň vyplnili formuláře na internetu a nahráli fotografie svých čtyřnohých přátel.

Už od pravěku

Historie plemene sibiřský husky je přitom velmi zajímavá. Pochází ze Sibiře z Čukotského poloostrova. Už v pravěku si ho zde vyšlechtí zdejší obyvatelé – Čukčové, kteří potřebují spolehlivého pomocníka pro život v nehostinných končinách.

Původně slouží především jako tažné zvíře, později je využíván také k lovu. Počátkem 20.století se dostane na americké území. Zde se rychlí a vytrvalí psi brzy stávají hrdiny závodů psích spřežení.

V té době nejvýznamnější tamní chovatel plemene sibiřský husky Leonhard Seppala (1877-1967) se pravidelně účastní podobných soutěží od roku 1909 do poloviny 20.let.

Hrdina Balto

V roce 1925 se tito psi stanou celonárodními hrdiny díky události, kdy zhruba 150 sáňových psů a 20 statečných mužů urazí během necelých 6 dní trasu dlouhou téměř 1100 kilometrů, aby dovezli sérum proti záškrtu do malého aljašského městečka Nome.

Zachrání tak obyvatele celé této oblasti před epidemií, která se zde začíná rozvíjet. Řidiči saní i jejich psi se pak objevují v médiích po celých Spojených státech a dostává se jim zasloužených ovací.

Balto (1919-1933), vedoucí pes sáňového spřežení na konečném úseku do Nome se stává slavnou psí osobností a jeho sochy jsou dnes oblíbenou turistickou atrakcí v newyorském Central Parku a v centru města Anchorage na Aljašce.

V roce 1995 se jeho životní příběh stává předlohou pro natočení animovaného filmu.

Připraveni na těžké podmínky

Během 2.světové války je sibiřský husky využíván zejména k záchranným a pátracím účelům. Dnes je hlavně kamarádem s velkým srdcem, členem rodiny a oblíbeným plemenem pro závody psích spřežení. Své zvláštní jméno získal díky zkomolené přezdívce Eskymáků.

Středně velký, hbitý a zdatný pes dorůstá výšky mezi 53 a 61 centimetry v kohoutku a váží mezi 20 a 27 kilogramy, výška u fen se pohybuje zhruba od 51 do 57 centimetrů a váha dosahuje od 16 do 23 kilogramů.

Jejich srst se skládá ze dvou vrstev, husté podsady a svrchní vrstvy rovných chlupů. Může mít různé barvy, od černé přes černobílou, šedobílou, hnědou a další odstíny až k čistě bílé, nejčastějším zbarvením jsou barevné dvojkombinace.

Spousta energie

Huňatý ocas slouží jako zdroj tepla, v chladu se zvířata schoulí do klubka a často si jím přikrývají tvář a čenich, aby se zahřáli. Srst se nachází i na tlapkách mezi polštářky, pomáhá psům vzdorovat zimě a snáze se pohybovat na sněhu.

Barva očí je hnědá nebo modrá, někteří jedinci mají každé oko jiné barvy (hnědá a modrá).

Mohou se u nich projevovat lovecké instinkty, které mají zakódovány z dob, kdy je Čukčové nechávali přes léto volně se pohybovat v okolí vesnic, aby si sami lovem obstarali potravu. Jsou rovněž velmi společenští a mají rádi blízkost lidí.

Jejich povaha je vlídná a přátelská, netrpí však přehnanou podezíravostí ani vůči cizím lidem, proto se příliš nehodí jako hlídací psi. Jsou to ale stvoření plná energie a je jim třeba dopřát dostatek pohybu a výcvik. Dožívají se průměrně 12 až 14 let.