Domů     Dokázali Indiáni dojet na Velikonoční ostrov?
Dokázali Indiáni dojet na Velikonoční ostrov?
8.1.2019

Námořnické a navigační schopnosti, díky nimž polynéské kmeny postupně osídlily drobounké ostrůvky rozseté po dálavách Tichého oceánu, dodnes vyrážejí dech.

Nezodpovězenou otázkou však stále zůstává, jak vypadala migrace obyvatel Velikonočním ostrovem a jihoamerickou pevninou.

Norský genetik Erik Thorsby (*1938) je přesvědčen, že se mu v genech obyvatel Velikonočního ostrova podařilo najít důkaz o přítomnosti Indiánů.

Představy o osídlení Velikonočního ostrova ze západu, tedy z jihoamerické pevniny, však již delší dobu odpočívají na smetišti dějin.

I když další slavný Nor – zoolog a etnolog Thor Heyerdahl (1914 – 2002), prokázal, že taková cesta nebyla neuskutečnitelná, genetické důkazy mluví jasnou řečí: původ Rapanuinců je stejný, jako ostatních Polynésanů, tedy asijský.

reklama

Erik Thorsby ovšem prohlašuje: „Můj krajan měl alespoň částečně pravdu.“ Podle Thorsbyho genetických výzkumů mají v sobě Rapanuinci alespoň malou kapku indiánské krve. Řada vědců se však dívá na jeho závěry s obočím poněkud zdviženým.

Zoolog a etnolog Thor Heyerdahl.
Zoolog a etnolog Thor Heyerdahl.

Lidé, tedy lépe příslušníci rodu Homo, opustili svou rodnou Afriku v sérii několika migračních vln.

Díky své trpělivosti a vynalézavosti a v neposlední řadě také dobrodružné povaze se naši předkové postupně rozšířili prakticky do všech alespoň trochu vhodných částí naší planety.

Dvě linie lidského šíření udivují nejvíce. První z nich započala v oblasti dnešní jihovýchodní Asie (okolí Tajwanu) a postupně zavedla lidi přes celý Tichý oceán až na Velikonoční ostrov.

Druhá, jejíž počátek nedávno odhalili američtí genetici z americké Pennsylvánské university pod vedením Theodora Schurra v Altajském kraji v centrální Sibiři, vedla přes Beringovu úžinu napříč celým americkým kontinentem až k Ohňové zemi na jejím nejjižnějším cípu.

Tyto dvě linie se vyvíjely tak dlouho odděleně, že je na úrovni genů není vůbec těžké rozpoznat. V jednom místě se však mohly, alespoň teoreticky, vzájemně propojit. Pomyslná spojnice vede přes oceán mezi Velikonočním ostrovem a pobřežím Jižní Ameriky.

Celkový pohled na Velikonoční ostrov.
Celkový pohled na Velikonoční ostrov.

Doba příjezdu Polynésanů na nejzazší výspu tichomořských ostrovů, Rapa Nui neboli Velikonoční ostrov, není známá se stoprocentní jistotou.

V současné době se vědci kloní spíše k pozdější variantě, která předpokládá, že předkové dnešních Rapanuinců dorazili do svého cíle okolo roku 1200.

I když zde nalezli poměrně přívětivé klima a dostatek zdrojů, mořeplavecká touha je mohla pohánět na další cesty.

Za zatím jediný skutečně pádný důkaz cesty z ostrova směrem na pevninu je považován nález z poloostrova Arauco v Chile, publikovaný v roce 2007 vědci pod vedením Elizabeth A. Matisoo-Smith z univerzity v novozélandském Aucklandu.

Vědci zde objevili kosti kuřat, jejichž původní pravlastí je jihovýchodní Asie a která se šířila Tichým oceánem spolu s Polynésany. Radiokarbonová analýza kostí ukázala, že jsou předkolumbovského stáří (zhruba mezi lety 1321–1407).

Genetické testy zase prozradily, že tato kuřata mají své nejbližší příbuzné na vzdálených tichomořských ostrovech Tonga a Americká Samoa.

Odlesněná krajina ostrova.
Odlesněná krajina ostrova.

Teorii o invazi z ostrovů na pevninu bychom tedy mohli považovat, když ne za přímo potvrzenou, pak alespoň za velmi dobře zdůvodněnou. Ale co cesta opačným směrem z pevniny na ostrov?

Již v roce 1947 podnikl norský badatel Thor Hayerdahl slavnou expedici Kon-Tiki, v níž dokázal, že cesta tímto směrem není neproveditelná ani za velmi jednoduchých technologických podmínek. Sám Hayerdahl odvodil svou představu z kulturních podobností.

Sochy obyvatel okolí jezera Titicaca v Bolívii a rapanuinské moai se mu zdály jednoznačně podobné. Podobné, velmi nezřetelné analogie poté shledali při porovnávání jihoamerických a rapanuinských rysů i jazykovědci.

Tyto důkazy by byly až příliš slabé, nebýt jednoho velmi pádného. Němým svědkem předkolumbovské kulturní výměny mezi pevninou a 3 700 km vzdáleným ostrovem jsou i v Polynésii rozšířené sladké brambory, jejichž původ je jednoznačně v jihoamerických Andách.

Nepřímých důkazů pro cestu z východu na západ tedy existuje poměrně dost. Kostra či jiný nezvratný archeologický důkaz však nikoliv. Genetické testy ovšem mohou být stejně průkazné, jako jsou důkazy archeologické. Jen je třeba vědět, kde a jak v genech hledat.

Erik Thorsby sbíral vzorky krve mezi původními Rapanuinci od roku v průběhu let 1971 – 2008. Ve vzorcích krve poté pátral na místech, která bývají pro porovnání genetických příspěvků často využívána.

Kromě dvou velmi často využívaných zdrojů genetických „visaček“ (markerů) jako je mužský Y chromozom mitochondriální DNA pátral i v oblasti, která kóduje součást imunitního arzenálu bílých krvinek, tzv. HLA (angl. human leucocyte antigen). Kombinace těchto tří zdrojů nakonec přinesla výsledky.

Domorodé slavnosti.
Domorodé slavnosti.

V prvních dvou zdrojích, tedy v mitochondriální DNA a na Y chromozomu nenašel Thorsby žádné zvláštnosti. Všechny ukazovaly na to, že jejich nositelé jsou typickými Polynésany s asijskými kořeny. Poslední z nich, HLA, však už tak jednoznačný nebyl.

Thorsby v něm nalezl hned dvě varianty (alely), které jsou typické výhradně pro původní obyvatele jihoamerické pevniny.

„Tento závěr by mohl svědčit o tom, že Polynésané si ze své návštěvy Jižní Ameriky přivezli zpět několik amerických Indiánů,“ spekuluje Erik Trorsby.

Pro hodnověrnost výzkumů je však důležitá jedna věc.

První nositel jihoamerických genů by měl žít na Velikonočním ostrově již před rokem 1862. V té době totiž začaly v Peru otrokářské trhy, které odstartovaly proces postupného promíchávání genů Indiánů a Polynésanů (viz box „Genocida na rapa Nui“).

Ze vzdálenosti, která geny v lidském genomu dělí, je však teoreticky možné odvodit, že společně putují již delší dobu.

„Přesné datum nelze přesně určit, je však důvodné jej umístit před rok 1722, kdy na Velikonoční ostrov poprvé dorazili Evropané,“ dodává váhu svým závěrům Thorsby. Jeho zjištění teď budou čekat na šťastný archeologický nález, který by je mohl potvrdit.

Zdroje informací a fotografie
reklama

Související články
Záhady a tajemství
Ztracená ponorka: Na hlídce je už 86 let
„Still on patrol“ – Stále na hlídce. Tento status patří v námořní terminologii bojovému plavidlu, které se ztratilo, avšak jeho vrak stále nebyl objeven. Vztahuje se i na nizozemskou ponorku HNLMS O 13, která se nevrátila z hlídkové plavby v roce 1940. Co o této poslední misi víme? Podaří se někdy vrak ponorky objevit? V kalendáři je červen […]
Záhady a tajemství
Některá místa se nám zdají povědomá, přestože jsme tam nikdy nebyli. Záhada déjà vu
Vstoupíte do cizího domu, rozhlédnete se po místnosti a najednou vás polije zvláštní pocit: přesně tohle už jste přece někdy zažili! Víte, kde stojí stůl, tušíte, co přijde za okamžik, a přesto si nedokážete vybavit jedinou skutečnou vzpomínku. Jako by vám někdo na okamžik pustil reprízu života, který jste nikdy nežili. Jde o tajemné poselství […]
Záhady a tajemství
Karyn Kupcinetová: Věděla víc, než měla?
Hollywood je místo s nejvyšší koncentrací celebrit a skandálů. Nevyhýbají se mu ovšem ani záhadná úmrtí a nikdy neobjasněné vraždy. Jako příběh mladé herečky, která zemřela dřív než se stihla proslavit. Dvaadvacetiletá Karyn Kupcinetová (1941-1963) je na počátku slibné kariéry. Za sebou má téměř dvě desítky seriálů a malých filmových rolí. Zemře však dřív než […]
Záhady a tajemství
Člověk slabě svítí. Jenže vlastní světlo nikdy neuvidíme
Když večer zhasneme, naše tělo podle všeho úplně nezmizí ze světa světla. Člověk totiž skutečně vysílá fotony. Ne takové množství, aby se podle něj dala najít cesta do kuchyně, natož aby se rozzářila ložnice. Jde o tak slabé světlo, že lidské oko nemá šanci ho zachytit. Přesto ho dokážou odhalit citlivé vědecké přístroje. Každý z […]
historie
Když kalendář zčerná: Co dějiny skutečně přinášejí v pátek třináctého?
Zatčení templářů, výbuch kosmické lodi, havárie obřího letadla i potopení luxusní výletní lodi. Pátek třináctého má v historických kronikách několik mimořádně dramatických zápisů. Člověk skoro získává dojem, že si osud právě na toto datum schovává ty nejhorší scénáře. Jenže vedle tragédií se odehrávají také překvapivé, kuriózní a dokonce radostné události. Pojďme se podívat, co se […]
Žena, která ovládla desetitisíce pirátů. Čínská královna moří porazila císařské loďstvo
Představte si ženu, před kterou se třásli obchodníci, kapitáni i císařští admirálové. Na počátku 19. století ovládá Čeng Š jednu z nejmocnějších pirátských konfederací v dějinách. Pod její velení spadají tisíce lodí a podle často uváděných odhadů až 70 tisíc mužů. Přesto její příběh nekončí popravou ani porážkou. Dokáže vyjednat podmínky, o jakých se většině […]
Když se ženy vydávají do školy: Vzdělání jako cesta ke svobodě
Ještě před dvěma staletími se vzdělání žen považuje spíše za zbytečný přepych než za samozřejmost. Dívky se mají naučit vést domácnost, vychovávat děti a být dobrými manželkami. Myšlenka, že by mohly studovat matematiku, právo nebo medicínu, vyvolává údiv, někdy dokonce pohoršení. Přesto se postupně objevují odvážné ženy, které chtějí pravidla změnit. První důležité kroky přicházejí […]
Katastrofa, která vymazala přístav z mapy. Mohl výbuch v Halifaxu konkurovat explozi jaderné bomby?
Stačí jediná srážka dvou lodí a během několika minut se z rušného kanadského přístavu stává peklo na zemi. Halifax 6. prosince 1917 zasáhne exploze tak ničivá, že její sílu překonají až atomové bomby. Na vině přitom není nepřátelský útok ani sabotáž, ale tragická kombinace lidských chyb, hořící lodi a nákladu, který by se rozhodně neměl […]
Nenechte si ujít další zajímavé články
Ferdinand I. zatrhl šizení na tržištích
historyplus.cz
Ferdinand I. zatrhl šizení na tržištích
„Prvotřídní kvalita, dovoz z Itálie,“ přesvědčuje kupec s látkami bohatou pražskou měšťanku. Žena pečlivě osahává štůček mušelínu. „Vezmu si pět loket,“ prohlásí. Kupec rychle naměří požadovanou délku. Pořádný kus mu přitom zůstane za prsty…   „Na šaty ho bude málo, milostpaní. Stačí jenom na sukni,“ zhodnotí švadlena množství růžového mušelínu. „Ošidili vás, podívejte.“ Vezme do ruky dřevěnou
Krvavé maltské podzemí a tajemná Petra
enigmaplus.cz
Krvavé maltské podzemí a tajemná Petra
V oblasti Paola na předměstí hlavního města La Valetta na Maltě se v roce 1902 dostala skupina dělníků do problémů. S několika se při rozbíjení skal propadla zem. „Dostaňte nás odsud, něco tady je,“ z
Historické Boskovice: Procházka od hradu k zámku
epochanacestach.cz
Historické Boskovice: Procházka od hradu k zámku
Návštěvou jednoho města si snadno zajistíme program třeba na celý víkend. Boskovice totiž nabízejí hned dvě významné architektonické památky, vzdálené od sebe jen půl kilometru. A tak se vydejme za hradem i za zámkem do krásné jihomoravské krajiny. Trhová osada Boskovice na okraji Drahanské vrchoviny vznikla někdy ve13. století, a už v roce 1313 kronikáři zaznamenali
Pátrání po nacistickém zlatě: Je ukryté pod hladinou německého jezera?
epochalnisvet.cz
Pátrání po nacistickém zlatě: Je ukryté pod hladinou německého jezera?
Nad vodou se převalují chuchvalce mlhy, ze kterých se náhle vynoří siluety několika člunů. Mají velmi podivnou posádku. Dobře živení, po zuby ozbrojení muži v černých uniformách a na straně druhé: zubožená těla oblečená v chatrných vězeňských hadrech. Co tato přízračná scéna znamená?   Je jaro roku 1945, druhá světová válka se chýlí ke konci. Jezero Stolpsee
Provozovatel: RF HOBBY, s. r. o., Bohdalecká 6/1420, 101 00 Praha 10, IČO: 26155672, tel.: 420 281 090 611, e-mail: sekretariat@rf-hobby.cz