Chřipku řada lidí považuje za banální onemocnění, jen o trochu horší nachlazení či angínu. Přitom během chřipkové epidemie, která zasáhne každý rok celé Česko, onemocní 850 000 až 1 200 000 lidí. Až 2 000 z nich pak na chřipku nebo její komplikace zemře. V čem je tak zákeřná a jak se jí bránit?

Chřipka je vysoce nakažlivé virové onemocnění, které se vyskytuje ve všech zemích světa. Ročně mu podlehne 250 až 500 tisíc lidí. V České republice je vrcholem výskytu této zákeřné choroby období od ledna do března, ročně postihne 10 až 20 % obyvatel.

Zatímco zdravý člověk je po přeléčení do jednoho až dvou týdnů fit, oslabení jedinci, tj.

chronicky nemocní lidé, osoby starší 65 let a velmi malé děti, se mohou s chorobou potýkat déle a ohrožuje je na životě možnými komplikacemi v podobě zápalu plic, zánětu průdušek, nosních dutin či středního ucha.

3 zákeřné viry

Latinské označení pro chřipku je influenza, což označovalo víru v nepříznivé astrologické vlivy coby příčinu nemoci.

Dnes víme, že existují tři základní chřipkové viry – A, B a C. Nejméně nebezpečný je typ C, který vyvolává jen ojedinělá onemocnění u malých dětí. Průběh nemoci je mírný, má charakter nemoci z nachlazení.

Typ B vyvolává chřipku pouze u lidí, může způsobit i lokální epidemie, mívá sezonní charakter. Chřipka vlastně probíhá ve dvou vlnách, jindy na severní a jindy na jižní polokouli.

Nebezpečné mutace

Virus typu A je nejzákeřnější. Vedle člověka napadá i zvířata, například ptáky a prasata. Velice rád mutuje, a to většinou formou tzv.

antigenního shiftu, kdy dojde k výměně antigenů (to jsou molekuly na povrchu virů, které vyvolávají odpověď imunitního systému napadeného jedince) mezi lidskými a zvířecími viry.

Zhruba jednou za 10 let tak vznikne zcela nový typ viru, který vyvolává rozsáhlé pandemie. V minulém století byly těmi nejhoršími:

španělská chřipka (1918), při které zemřelo až 100 milionů lidí, dále asijská chřipka (1957) s 1,5 milionu mrtvých a hongkongská chřipka (1968), která zabila milion lidí.

Smrtící pandemie

V tomto století vyvolala paniku zejména ptačí chřipka, jež řádila v letech 1997 a 2004 v Asii, a pak prasečí chřipka, která v roce 2009 postihla Mexiko. Přesto lze konstatovat, že od roku 1969 nebyly naštěstí žádné velké smrtící pandemie zaznamenány.

Bohužel se očekává, že dříve či později vznikne stejně ničivý virus chřipky, jako byl ten, který způsobil španělskou chřipku. Pokud v blízké budoucnosti udeří, mohl by zabít 50 až 80 milionů lidí. Zatím je nejnebezpečnější klasická chřipka.

Jak se chřipka šíří?

Chřipka se přenáší nejčastěji vzduchem ve formě kapének, které pocházejí z dechu, kašle nebo kýchání infikované osoby. Viry však mohou ulpět i na předmětech, kterých se nemocný dotknul.

Pokud na ně sáhneme a kontaminovanýma rukama se pak dotkneme obličeje, můžeme se nakazit i tak.

Proto je tak důležité, zejména v období chřipkových epidemií, dodržovat základní hygienická pravidla, především si často mýt ruce teplou vodou a mýdlem, a při kašli si zakrýt nos a ústa.

Příznaky chřipky

Inkubační doba chřipky je 1 až 3 dny. Nemoc začíná náhle, z plného zdraví, horečkou nad 39 °C, bolestí hlavy, bolestmi svalů a kloubů, přecitlivělostí pokožky a malátností. Později se přidá i suchý kašel, rýma při chřipce většinou nebývá.

Nakažlivý je člověk od konce inkubační doby po 3. až 5. den průběhu choroby, děti 7 až 10 dní. Chřipka trvá obvykle 2 až 7 dní.

Ovšem u dětí a starších osob může způsobit komplikace v podobě zápalu plic, postižení srdečního svalu a nervů či zánětu středního ucha u dětí. U chronicky nemocných pak může chřipka zkomplikovat již probíhající onemocnění, například astma. Tyto komplikace jsou nejčastější příčinou úmrtí „na chřipku“.

Jak nemoc léčit?

Ve většině případů je léčba chřipky pouze symptomatická, to znamená, že se pacientům ulevuje od nepříznivých projevů chřipky a čeká se, až si s ní poradí imunitní systém. Podávají se léky na tlumení horečky, tzv. antipyretika, a léčiva, která zmírňují kašel.

Doporučuje se i vodoléčba ve formě Priessnitzových zábalů na krk. Hlavní je také klid na lůžku, dostatek tekutin a vitaminů. Pomáhají také flavonoidy, obsažené například v lesním ovoci a citrusech.

V závažných případech se na chřipku používají dva druhy antivirotik, ty mají ovšem řadu nežádoucích vedlejších účinků.

Prevence je základ

Nejlepší je ovšem chřipkou vůbec neonemocnět. Jak toho dosáhnout? Lékaři doporučují otužování, pobyt na čerstvém vzduchu, saunování a dostatek vitaminů.

Důležité je také vyhýbat se místům s velkou koncentrací lidí a dodržovat základní hygienická pravidla, zejména si pravidelně mýt ruce teplou vodou.

Někdy však, přes veškerou naši snahu, organismus náporu virů neodolá a chřipce podlehne. V takovém případě je nejlepší ji opravdu vyležet v posteli a nesnažit se ji přechodit, protože komplikace chřipky jsou ještě nebezpečnější než nemoc sama.

Očkování zbavené mýtů

Zejména rizikovým skupinám, tj. pracovníkům ve zdravotnictví, chronicky nemocným a osobám starším 65 let, se doporučuje očkování proti chřipce. Zvážit by jej měly i ženy, které plánují otěhotnět během chřipkové sezony, kuřáci a obézní osoby.

Vhodné je i pro děti v kolektivech. Doporučováno je i zaměstnavatelům – je pro ně výhodné nejen ze zdravotního, ale i ekonomického hlediska. Nejvhodnější doba pro očkování je před začátkem chřipkové epidemie, tedy od konce září. Proti chřipce ochrání po 2 týdnech od okamžiku očkování.

Nemoc, která opravdu zabíjí!

Chřipka je závažné onemocnění, které organismus člověka nesmírně vyčerpá. U zdravých jedinců se může zkomplikovat, u těch oslabených i zabíjet. Není proto radno ji podceňovat.

Důležitou roli sehrává prevence, rizikové skupiny by měly zvážit i očkování jako jednu z jejích forem. Když už člověk onemocní, není radno chřipku přechodit. Lepší je ji vyležet a vyléčit než se pak potýkat s jejími následky, které mohou být i doživotní.