Zdá se, jako by to byl králův stín. Provází ho na všech cestách, nenechá ho chvíli bez dozoru. Král a císař Karel IV. mu svěří i svého syna. Jan Očko se celý svůj život hřeje na výsluní dvora.
Když se Karel IV. (1316–1378) vydává v roce 1355 na korunovační cestu do Říma, má po boku svého přítele, kancléře Jana Očka z Vlašimi (†1380).
Ten pokračuje ve stopách svého otce, který se zapojil do královských služeb jako kancléř Karlova otce Jana Lucemburského.
„Byl od prvého věku svého při dvoře Karla IV. na všech jeho cestách průvodce, jeho tajný rada,“ chválí Janovu loajalitu literát Bohuslav Balbín (1621–1688).
Očko je jako Karlův stín, společně s Arnoštem z Pardubic (1297–1364) nechybí na žádném diplomatickém jednání a jeho jméno najdeme na panovníkem vydaných listinách, například té z roku 1359, kde Karel obnovuje přemyslovskou tradici.
Učí následníka vládnout
Je samozřejmé, že po Arnoštově smrti v roce 1364 přebere pražský arcibiskupský stolec. Karel se chystá v roce 1368 za hranice a svým zastupováním pověří Očka. Na starosti mu přenechává i opatrovnictví svého syna Václava IV. (1361–1419).
„Zasvěť ho do správy země,“ požádá Jana, který nechá mladíka zasedat v čele zemských sněmů, aby se v politice trochu otrkal. Jakmile roku 1368 zemře Bolek, vládce Dolní Lužice, Karel Václavovi přikáže, aby se v Lužici okamžitě ujal panování.
Mladík ale vládne spíš formálně. Jeho kroky pečlivě sleduje Očko.
Pohřbívá otce vlasti
Když se Jan přikloní k papeži Urbanovi VI. (1318–1389) a odmítne avignonského vzdoropapeže Klimenta VII. (1342–1394), Urban jeho věrnost ocení. Jako první Čech za odměnu získává kardinálský klobouk.
V novém úřadě se moc neohřeje a už musí 15. prosince 1378 sloužit mši za právě zemřelého vladaře.
„Jeho (Očkova) vznešeného ducha jediná (pokud víme) zůstala památka, pohřební chvalořeč na Karla IV., římského císaře,“ poznamenává Balbín. Očko v ní Karla nazývá „množitelem (rozšiřovatelem říše)“ a jeho zásluhy otce přirovnává ke svatým činům.