Nádhera,“ vydechne terstský velkoobchodník Hürschl před velkým zrcadlem v přepychovém vyřezávaném rámu.

„Vaše zrcadla se skutečně vyrovnají benátským,“ otočí se na svého průvodce hraběte Kinského, majitele továren na výrobu zrcadel v Lindavě a Velenicích na Českolipsku.

Jakmile Hürschl v roce 1770 zavítá do Čech, nenechá si ujít jejich prohlídku.

„Umí všechno, od malých zrcátek do kapsy až po obrovská umělecká díla určená do salonů,“ šíří se pověsti o výrobcích hraběte Josefa Jana Maxmiliána Kinského (1705 – 1780). Hürschl jim ale uvěří teprve tehdy, když výrobu uvidí na vlastní oči.

Kinského slibně nastartovanou kariéru víceprezidenta Komerčního konsensu (úřad pro zahraniční obchod) ve Slezsku, tehdy nejvyspělejší části rakouské monarchie, přeruší pruský král Fridrich II. (1712 – 1786), když v roce 1740 obsadí Slezsko.

Josef se vrací do Čech a úředničinu mění za hospodaření na rodinných statcích na Českolipsku. V chudém podhůří se ale zemědělství nedaří, a tak se raději zaměří na textilní výrobu.

Najatí odborníci z ciziny učí venkovany tkát a vyškoleným Kinský zajišťuje stroje pro domácí výrobu.

Dostali venkované svobodu?

„Rozparceloval své dvory, půdu pronajal poddaným a za poplatek jim prodával výhostní list, který je zbavoval nevolnických pout,“ líčí Kinského velkorysost současný český autor Miroslav Hlaváč. Kdo si ale myslí, že lidé získali svobodu, plete se.

„Jeho poddané vykoupení se z nevolnické závislosti nezbavovalo robotních povinností. Ty si museli odpracovat, takže námezdní mzdu dostávali jenom za část výrobků nebo odpracovaných hodin,“ upozorňuje Hlaváč, že si tkalci moc vydělat nemohli.

V letech 1756 a 1760 otevírá Kinský také dílny na výrobu zrcadel ve Velenicích a Lindavě a už po dvou letech polovinu své produkce vyváží do zahraničí. Export mu vynáší neuvěřitelných 40 tisíc zlatých ročně.

Aby své zisky ještě znásobil, lobbuje u císařovny Marie Terezie (1717 – 1780) a vymůže si zákaz dovážení norimberských zrcadel do Rakouska. Nikdo mu nemůže konkurovat.

„Vývoz byl mnohem širší než u výrobců textilních a zahrnoval území od Moskvy a Cařihradu až po Lisabon a Amsterodam,“ zdůrazňuje jeho mezinárodní úspěch současný historik Ladislav Smejkal.

Chráněnec panovnice

Aby mohl pravidelně pořádat trhy, zakládá dvorec Haida se 24 domy, který se rychle mění v centrum sklářského a textilního průmyslu.

Haidě (německy Nový Bor), uděluje Marie Terezie městská práva včetně trhového 26. února 1757. Panovnice nad Kinského podnikáním drží ochrannou ruku a 14. listopadu 1768 ho jmenuje předsedou Komerčního a merkantilního konsensu při českém guberniu, funkci odpovídající současnému ministrovi průmyslu a obchodu.

S císařovniným svolením také Kinský smí zaměstnávat nekatolíky, kteří přišli z ciziny.

Krach životního projektu

Španělskou akciovou společnost s kapitálem půl milionu zlatých zakládá v roce 1767 s hrabětem Josefem Bolzou (1719 – 1782).

„Společnost měla za úkol nakupovat plátno, zušlechťovat je na bělidlech v Nových Zámcích (u Hostinného v Podkrkonoší – pozn. red.) a zasílat obchodním partnerům ve Španělsku, kteří je dále posílali do španělských kolonií,“ vysvětluje současný historik Bohumír Smutný.

Jenže obchodní plány nepočítají s nepoctivostí personálu a levnou konkurencí ze Slezska, spolek tedy po pěti letech končí. Hrabě také nemá ve svém podnikání pokračovatele, protože jako rytíř maltézského řádu složil slib celibátu.