„Ty jsi ještě nikdy nespal se ženou? Měl by sis to vyzkoušet a zplodit potomka!“ popichují knížete Václava čeští vladykové i jeho bratr Boleslav I. Druhá staroslověnská legenda říká, že nezkušeného mladíka s jednou ženou dokonce donutí obcovat. Výsledkem je prý syn jménem Zbraslav.

Podle Druhé staroslověnské legendy, pocházející patrně z 1. poloviny 11. století, kníže Václav (asi 907–935) „není ze své sexuální zkušenosti nadšený a ženě, s níž obcoval, říká:

„Již mnoho jsme se Bohu prohřešili a nepravost jsme činili, již toho zanechme my dva mezi sebou. Ty mne měj za bratra a já tebe za sestru.“ Tělesný akt považuje za neodpustitelný hřích.

Na rozdíl od knížete se ale ženě obcování zalíbí a přes daný slib si sex neodepře. Ochotného muže najde brzy. Je jím panoš, který knížete věrně doprovází. Václav má však oči všude a ženě rozčileně vyčte: „Proč jsi zalhala před Bohem…?

Neopovažte se to komukoli prozradit, dokud si to nepromyslím!“ Na velké hostině ji nakonec za svého sluhu provdá.

Nevěrnici nemůže provdat

Historik Josef Pekař (1870–1937) se domníval, že Zbraslavova matka byla i Václavovou manželkou. Legenda ale říká: „Přiložil k sobě ženu.“ Ve staroslověnštině to znamená, že s ní souložil, ne že si ji vzal za manželku.

Na svoji nevěrnou choť by také sice mohl mít velký vztek, ale těžko by ji provdal za někoho jiného. Dějepisec Dušan Třeštík (1933–2007) proto uvádí, že museli být jen milenci, ale jejich vztah před porodem syna trval nejspíš déle. Proč?

Václav podle něj mohl být už ženatý, ale jeho manželka byla neplodná nebo rodila jenom dcery. A kníže přece musí mít následníka! Navíc po náhodné milence by nejspíš nevyžadoval slib čistoty. Můžeme ale vůbec věřit historce o Václavově partnerce z legendy? Podle Jana Cinerta (*1956) jde nejspíš jenom o prastarý mýtus.

Tajemství jednoho hrobu

Znalec svatováclavských legend profesor Jan Royt (*1955) říká: „Panovník není poustevník a tehdy bylo velmi silným motivem zachování rodu.

Navíc z historie víme, jaké spory a boje o trůn způsobil bezdětný vládce.“ Legendy podle něj manželství sice nepotvrzují, ale Václav mohl mít zákonitou partnerku už v letech 922–925, když čekal na pražský knížecí stolec.

Kolem roku 925 se jako plnoletý konečně ujímá moci a zajištěná budoucnost je ideálním startem do manželského života. O Václavově manželství máme dokonce důkaz!

Když archeolog Ivan Borkovský (1897–1976) provádí v letech 1959–1962 výzkumy v klášteře u kostela sv. Jiří na Pražském hradě, najde základy kaple Panny Marie (později sv. Anny) s hrobem neznámé ženy.

V místě hrobu je vynechaná kamenná podlaha apsidy (půlkruhového výklenku). Je proto jasné, že nejdříve pohřbili ženu a kapli postavili až později.

Čí hrob může být na tak čestném místě?

Mnozí odborníci si myslí, že zakladatelky kláštera, abatyše Mlady (asi 935–994), dcery Boleslava I. Jejich názor ale vyvrací antropolog Emanuel Vlček (1925–2006).

Podle něj jde o ostatky ženy ve věku jen 16–18 let s krevní skupinou 0. Jenže Přemyslovci měli krevní skupinu B a lebka nenese ani typické přemyslovské znaky. Jaké ženě tedy patří pozůstatky?

Tak významné místo posledního odpočinku si zaslouží jedině manželka českého knížete, která zemřela během stavby kostela! Ten založil Vratislav I. (888–928). Kostel sv. Jiří i základy kaple mají stejně provedené základy.

Jan Cinert tvrdí, že Vratislav umírá až roku 928 (dosud se soudilo, že už roku 921) a je pohřben do právě dostavěného kostela. Krátce poté pohřbívají i mladou ženu.

Která byla vyvolená?

Kníže Václav ženatý tedy s největší pravděpodobností byl. Která ale byla ta šťastná? Roku 929 vyráží na výpravu do Čech východofranský král Jindřich I. Ptáčník (876–936; spravuje zemi na území převážně dnešního Německa).

Václav mu ustoupí a platí vazalský poplatek. Je víc než možné, že dobré vztahy oba panovníci stvrdí sňatkem – Václava a Jindřichovy dcery. Východofranský král má prokazatelně dvě.

Gerberga Saská si vzala západofranského krále Ludvíka IV., druhá Hedvika se provdala za francouzského vévodu Huga Velikého. Mohla ale existovat i další, z písemných pramenů neznámá dcera, která se stala Václavovou chotí.

Syna Zbraslava mohl Václav klidně zplodit s ní. Vždyť legenda o životě sv.

Vojtěcha od Bruna z Querfurtu (asi 970–1009) nejasně říká, že Slavník (asi 931–981; ve skutečnosti možná Zbraslav), zakladatel rodu Slavníkovců, je Jindřichovým vnukem. Mohl proto být Václavovým synem.

Tomu odpovídá fakt, že muž po roce 950 získává úděl na Libici, který může dostat jedině ten, kdo má i nárok na pražský knížecí stolec…