Z malé dílny o 33 zaměstnancích vytvoří zakladatel rodu za 30 let svého působení (1869- 1900) v Plzni zbrojovku zaměstnávající 4000 dělníků. Její hodnota je rovných 25 miliónů rakouských korun.
Jenže sotva skončí 1. světová válka, jeho syn musí z nové Československé republiky utéct. Obviňují ho, že je povýšený Němec!
Mladý inženýr Emil Škoda (1839–1900) má podnikavost v krvi a jde do Německa na zkušenou. Během prusko-rakouské války (1866) ho ale jako příslušníka nepřátelského státu vypovědí ze země.
Vrací se do Plzně a pracuje jako hlavní inženýr ve strojírně hraběte Waldsteina. Cítí svoji šanci a chce podnik koupit, ovšem neobejde se bez půjčky od táty a strýce. Přesto splácí ještě 47 642 zlatých z ceny 167 642 v dodávkách pro Waldsteinův důl.
Strojírna je roku 1869 konečně jeho! Začátky jsou krušné, ale z úspěchů má radost i sám císař František Josef I. (1830-1916). Roku 1899 mu uděluje vyznamenání, železnou korunu III. třídy a titul rytíře.
Emil nevěří svým podřízeným, každému chce koukat na prsty. Relaxací jsou pro něj jedině hony, vede si dokonce statistiku zastřelené zvěře. Vystresovaného workoholika zradí zdraví, umírá ve vlaku na prasklý žaludeční vřed.
Milovník plesů a milostných avantýr
„Když bude lajdačit, vytahejte ho za uši“, dostává od Emila, otce Karla Škody (1878–1929), příkaz zámečnický mistr. Ctižádostivý mladík je rudý vzteky, ale ani nepípne. Čeká, až bude mít ve firmě hlavní slovo.
Jenže správní rada ho po smrti otce odmítne jmenovat ředitelem! Musí si ještě devět let počkat, a tak si alespoň užívá života.
Loví zvěř v v Alpách, opíjí se, nevynechá žádný vídeňský ples a od milostných avantýr ho neodradí ani svatba roku 1906. Přestože za 1. světové války má Škodovka velké zisky, Karel tuší, že to s Rakousko-Uherskem dopadne špatně.
Po roce 1918 mu v Čechách všichni vyčítají arogantní proněmecké chování. Akcie prodává pod cenou a odjíždí do Vídně. Trpělivost s manželovými eskapádami dojde roku 1921 i paní Škodové, která požádá o rozvod. V jejich společenské vrstvě něco nevídaného!
Dcera se baví jenom se služebnými
Otec Emil je v továrně od rána do večera, někdy tam i spí! Nejstarší dcera Josefina Škodová (1872–1936) si posteskne: „Cítím se tolik osamocena, a nemohu si pomoci. Kdybych jen měla duši, se kterou bych se mohla poradit a která by mi pomohla.
Jsem tak slabá. U nás je to strašné. Chybí láska téměř ve všem a u každého. Hovořit je možné jen se služebnými.“ Na přelomu let 1886 – 87 si píše do deníku: „Zjara vypukne válka, to se všude říká. Mám skutečně strach. Německo a Francie již zbrojí.
Bismarck řekl, že mír může trvat ještě 7 let, ale také jen 10 dní. Rusko s Rakouskem, Německo s Francií. Belgie a Švýcarsko také zbrojí a opevňují hranice. Celá Evropa čeká válku.“ Dcery mají obavy, ale pro otcovu továrnu je to příležitost k obrovským ziskům.
Nejradši se zašije na zámku
Staršího syna pošle ho tatínek studovat do Oxfordu. Emil Škoda (1908–1945) mu dělá čest a univerzitu úspěšně absolvuje. Tím ale jeho podobnost s ambiciózním tátou končí.
Nejraději tráví svůj čas stranou od lidí na rodinných zámcích na Plzeňsku v Malesicích a Žinkovech. Dokonce i jeho právní zástupce o něm tvrdí, že je psychicky nevyrovnaný. Na první pohled je sice mírný, ale občas ho přepadne pěkný záchvat vzteku!
Během 2. světové války se stává štvancem. Žinkovský zámek si oblíbí Němci, ale on před nimi raději prchá do Malesic. Když ho v roce 1945 Češi obviní z kolaborantství, není mu to ovšem nic platné.
Nepomohou mu ani svědkové, kteří potvrzují, že se kontaktům s Němci vyhýbal a nevyvěšoval německé vlajky. Stejně ho zavřou do internačního tábora, kde v létě 1945 umírá.
