Před nedávnem skončil jeden z největších sportovních svátků tohoto roku: mistrovství světa ve fotbale.

Miliardy lidí po celé planetě upnuly svůj zrak k ruským zeleným trávníkům, na kterých se utkalo 32 nejlepších světových reprezentačních týmů, z nichž se jako nejlepší ukázala Francie.

Fotbal se stal globálním fenoménem mimo jiné i proto, že k jeho provozování je potřeba minimum věcí. Bez jedné se ale v žádném případě neobejde: bez míče.

Hry, které připomínaly fotbal, provozovali již staří Číňané, Řekové či Římané. Každopádně do dnešní podoby se fotbal začal vyvíjet na Britských ostrovech od 16. století.

Tehdejší hráči rozhodně nemohli být žádní přecitlivělí uplakánci, jako leckteří jejich současní následovníci. Hra byla navýsost tvrdá a míč? Jen pro silné žaludky. Býval vyroben z nafouklého prasečího močového měchýře a zabalen ve vepřové kůži.

Jiné míče se vycpávaly peřím nebo zrním. Věda do fotbalu pronikla v polovině 19. století, když americký chemik Charles Goodyear vulkanizoval kaučuk. On sám poté vyrobil první gumový míč, který kopanou zásadním způsobem zkvalitnil.

Navíc se konečně mohly začít vyrábět stejné míče, takže jim mohl být dán standardizovaný rozměr. Ten je dodnes vyměřen obvodem pohybujícím se mezi 69 až 71 centimetry. Až do roku 1938 se na světových šampionátech hrálo s míčem se šněrováním.

Balony byly vyrobeny z těžké kůže a dostat jimi do hlavy či do citlivých míst nebyla žádná legrace.

Postupem času se k výrobě míčů začaly používat lehčí materiály. Od 50. let se začala měnit barva míče.

Kožené tmavé balóny se začaly zesvětlovat, zejména proto, že na zeleném trávníku byly poté snadnější kořistí pro oko diváka. Černobílý míč se na šampionátu objevil poprvé v roce 1970 v Mexiku.

Do té doby netradiční design byl vybrán z prostého důvodu, míč byl lépe viditelný na televizních obrazovkách. Technologie výroby míčů se neustále zdokonalovala.

Například Teamgeist, kterým se hrálo v roce 2006 v Německu, byl nejkulatějším míčem, jaký byl do té doby vyroben.

Určité rozpaky přinesl Jabulani, se kterým se hrálo mistrovství světa v roce 2010. Hráči mu vyčítali především jeho nepředvídatelnost. Na MS v Brazílii před čtyřmi lety se hrálo s balonem nazvaným Brazuca.

Míč byl vyroben ze 70 % polyuretanu a 30 % přírodní kůže. Byl nepromokavý a stabilitu jeho letu udržovaly drobné výčnělky na jeho povrchu.

Pro nadcházející šampionát byl připraven míč Telstar 18. Ten se po různých barevných kombinacích opět vrátil k černobílému provedení, na playoff byl ovšem připraven v červenobílé kombinaci. I míč budoucnosti samozřejmě zůstane kulatý, to by ani jinak nešlo.

Ovšem technologie do něj budou pronikat i nadále. Hitem současnosti je interaktivita, takže čipy v balonech nebudou ničím výjimečným.

Některé televizní společnosti dokonce uvažovaly o zabudování kamer do míčů, avšak vzniklý obraz by působil asi trochu zmatečně. Výrobci sportovních potřeb pracují především na vylepšení vlastností míče.

Z toho nemají radost brankáři, protože moderní míče zvýhodňují hlavně střelce. Nelze se tomu však divit, vždyť před sto lety i nyní si fotbaloví fandové přejí především vidět míč třepetající se v síti.