„Lidový komisař Hašek, vrátivší se nedávno ženat z Ruska, studuje v přítomné době horlivě republikánskou Prahu,“ uvádí časopis Čas na počátku roku 1921. Pro pozorného čtenáře jsou jeho řádky de facto Haškovým udáním.
Ano, Jaroslav Hašek (1883–1923) se z bojů v Rusku nevrátil do Prahy sám. Doprovází ho mladá Ruska Alexandra Lvová, které říká Šura.
V květnu 1920, jak dokládá o mnoho let později nalezený oddací list, se v Krasnojarsku na Sibiři provdala za Haška. Tomu v té chvíli zřejmě vůbec nevadilo, že už jednu manželku má – v Praze. Snad si nepřipouštěl, že by se ještě někdy vůbec do Čech vrátil.
Doma jsou vůči němu ostatně všichni negativně naladění pro jeho aktivity v roli rudého komisaře. Prý mu na rukou dokonce ulpěla krev. Jedovatý pisatel příspěvku do Času svou poznámkou každopádně nahrává Haškovu obvinění z bigamie!
Drobné lži
„Nemysli si, že jsem tě, Jarmilko, neměl rád. Miluji tě stále,“ píše Hašek nyní své první ženě Jarmile (1887–1931), za svobodna Mayerové.
„Úředně oprávněného dvojženství, podepřeného zákonitě úředními dokumenty, jsem se nedopustil,“ zapřísahá se nepravdivě.
„Nic nevím, nikde jsem ani v kostele, ani na úřadě nebyl, na nic si nepamatuji,“ opakuje následně před soudem, řešícím jeho bigamii, na radu svého právníka. Nahrává mu skutečnost, že v Rusku vládne chaos. Není tam nikdo, kdo by odpovídal na žádost čs.
úřadů a dohledával oddací list nějakého Haška. Případ pražského bigamisty je smeten ze stolu. Spisovatel si může oddechnout. Na chvíli… A začíná psát své největší dílo – Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války.
Poznamenaný od mládí
Jaký byl ve skutečnosti Haškův vztah k ženám obecně? Přinejmenším komplikovaný. „Byl již za svého života opředen řadou legend, právě pro svůj nezvyklý způsob života.
Jedni jej považovali za zcela nenormálního, druzí přinejmenším za úchylného,“ líčí Haškův životopisec a současník Václav Menger (1888–1947).
„Jeho poměr k Jarmile byl až na úzký okruh zasvěcenců považován jen za jakousi zástěrku, za poměr zcela platonický, přátelský,“ dodává.
Zastírací manévr?
Pro údajně komplikovaný vztah Jaroslava Haška k ženám mají ale někteří jeho současníci i pozdější literární vědci vysvětlení – slavný spisovatel dával před slabším pohlavím přednost mužům!
„Kupodivu dnešním badatelům uniká, že Hašek byl homosexuální,“ uvádí třeba historik umění a literární teoretik Jindřich Chalupecký (1910–1990). Jeho tvrzení nahrává i prohlášení Haškova přítele Zdeňka Matěje Kuděje (1881–1955): „Bylo to děvče v kalhotech.“
Mohl snad Hašek vztahem k více ženám současně maskovat před okolím pravý stav věci? Bylo pro něj lepší mít nálepku bigamisty než homosexuála?
„Haškovu literárnímu i neliterárnímu humoru chyběla sexualita… A když ho někdo z jeho okolí přímo provokoval ke vtipu z této oblasti, Hašek se nedával zlákat,“ připomíná spisovatel František Langer (1888–1965).
„Neviděl jsem ho, že by se přidvořoval nějaké ženě, kromě své nastávající. Ba ani když ho pozdní noční hodina zbavila všech zábran,“ dodává.