Velí masovému vyhlazování. Někteří proto, že mají strach, jiní se ve vraždách vyžívají. Seznamte se s veliteli nejkrutějších vyhlazovacích táborů.

Voyeur smrti

Kdo: Karl Richard Baer

Kdy žil: 1911–1963

Kde velel: v táboře Osvětim-Březinka

Členem SS se vyučený pekař-cukrář stane v roce 1932 a svoji zvrhlost začne hned uplatňovat jako strážný v koncentračním táboře v Dachau.

Přes tábory Neuengamme, Oranienburg, Columbia-Haus a Sachsenhausen se dostane až do Osvětimi, kde v roce 1943 nahradí ve funkci velitele Arthura Liebehenschela (1901–1948).

Doslova se vyžívá zejména ve všem okolo vraždění vězňů v plynových komorách. Nechá postavit rampy, na kterých se konají selekce, jimž občas osobně přihlíží.

Pak následuje skupinu lidí, odsouzených pohybem ruky k okamžitému zplynování, ke komorám a kukátkem pozoruje, jak v bolestech dlouhých deset minut umírají, zvrací, škrábou si kůži a zatínají pěsti.

Podle situace v komoře smrti tato kreatura rozkazuje, jak dále dávkovat smrticí plyn. Leckdy osobně ještě zastřelí dítě, jež snad díky tomu, že leželo nízko, účinky smrtícího plynu přežilo.

Když se válka chýlí ke konci, podílí se na zahlazování stop a vraždění svědků i těch vězňů, kteří byli příliš slabí na přesuny.

Prozrazen díky tisku

Na konci války uprchne a žije pod změněným jménem poblíž Hamburku jako lesní dělník.

První seznamy válečných zločinců jeho jméno neobsahují, ale jakmile dojde i na něj a v novinách se objeví jeho fotografie, leckdo jej pozná a zjistí se i to, že ho tajně navštěvuje jeho žena.

V prosinci 1960 je zatčen, trestu smrti, který dostali dva jeho předchůdci, se ovšem nedožije, zubatá si pro něj přijde v roce 1963. Umírá na infarkt přímo ve své cele.

Bestie, nebo obětní beránek?

Kdo: Josef Kramer

Kdy žil: 1906–1945

Kde velel: v táborech Osvětim II a v Bergen–Belsen

Josef Kramer velí postupně několika táborům. Na konci války působí v Bergen-Belsenu. Tento vyučený elektrikář z přísně katolické rodiny má být znám svou mimořádnou krutostí, kvůli které se mu říká Belsenská bestie.

Pamětník Tomi Reichental (*1935), který přežil věznění v táboře Bergen-Belsen, o svém pobytu napsal knihu, v níž uvádí: „Aniž jsme to tušili, táborový velitel Josef Kramer se pro nás zoufale snažil sehnat jídlo.

Rozesílal dopisy svým nadřízeným, v nichž popisoval strašlivý stav tábora, dokonce vyslal nákladní vozy, aby objížděly okolní vesnice a vybíraly jídlo pro hladovějící vězně. Znamená to, že to byl dobrý člověk? Možná vás bude zajímat, co si o něm myslím já.

Nemohu pominout to, že v době, kdy dopisy psal, Německo jasně prohrávalo válku. Věděl, že se všechno záhy změní, a možná ho napadlo připravit si obhajobu proti případným budoucím obviněním. Ale pravdu se nikdy nedozvíme, ať byla jakákoli.“

Zůstane v táboře

Další jeho vzpomínky na Kramera se týkají dne osvobození Bergen–Belsenu britskou armádou: „Doslechli jsme se, že táborový velitel Josef Kramer byl zatčen spolu s dalšími důstojníky SS, zatímco jiní utekli.

Když se ho Britové ptali, proč se nepokusil o útěk, odpověděl: Zůstal jsem, takové byly rozkazy.“ Zatčen je 15. dubna 1945, v den osvobození tábora.

Výše zmíněné dopisy mu jsou k ničemu, popraven je 13. prosince 1945 poté, co jej za válečné zločiny odsoudí britský válečný soud v Lüneburgu.

Skončí nahý na plotě

Kdo: Franz Ziereis

Kdy žil: 1905–1945

Kde velel: v táboře Mauthausen-Gusen

Jeho otec je obětí první světové války. Sám Franz Ziereis (1905–1945) však bude mít na svědomí tisíce obětí druhé světové války. Vojákem se stane kvůli tomu, že ztratí zaměstnání.

Pak vstoupí do SS a stane se výcvikovým instruktorem oddílu Totenkopfverbände, což byly jednotky určené ke strážní službě v koncentračních táborech.

9. února 1939 vystřídá Alberta Sauera (1898–1945) ve funkci velitele koncentračního tábora Mauthausen-Gusen. V táboře působí s celou rodinou a vyžívá se ve střílení vězňů, což podle svědků učí i svého jedenáctiletého syna.

Přizná se k válečným zločinům

Dva dny předtím, než je tábor americkou armádou 5. května 1945 osvobozen, uprchne i s manželkou a synem. Již 22. května je ale vypátrán v lovecké chatě v Horních Rakousích. Při pokusu o útěk je vážně zraněn třemi střelami do břicha.

Zranění mu nepomůže od toho, aby byl mnoho hodin vyslýchán. Přizná se k vraždě asi 4000 vězňů, kteří zaplatili smrtí jím nařízené trestné práce, zemřeli v jím řízených pojízdných plynových komorách a podobně.

Přizná se třeba i k tomu, že se za jeho velení z tetované lidské kůže vyráběly penály a stínítka lamp. Umírá krátce po výslechu, 25. května 1945. Jeho těla se zmocní bývalí vězni a pověsí jej na plot tábora.

Podle fotografií, které se dají dohledat, skončí pověšen nahý za kůži na krku a na hýždě mu kdosi posměšně namaluje dva hákové kříže.

Umím dobře organizovat masové vraždy

Kdo: Franz Stangl

Kdy žil: 1908–1971

Kde velel: v táborech Sobibor a Treblinka

Jeho přezdívka je Bílá smrt. Franz Stangl už jako mladý nacista překvapuje nadřízené svou chladnokrevností. Brzy dostane na starost vyhlazovací tábor v Sobiboru. Zabíjení zde značně zefektivní.

Jeho žena, která v táboře přítomná není, se zabíjením nesouhlasí a bombarduje ho nepříjemnými otázkami. Muž ji ujišťuje, že s ničím zlým nemá nic společného. Mezitím v rekordním čase nechá zplynovat 100 000 vězňů.

Je tak schopný, že ho přeloží do Treblinky, která se zdá nacistům málo efektivní továrnou na smrt. I tam se „osvědčí“, zvýší kapacitu plynových komor, aby mohlo vyhlazování probíhat rychleji. „Ukázal se být skvělým organizátorem masového vraždění.

Dokonce získal oficiální pochvalu, jako ‚nejlepší táborový velitel v Polsku‘. Byl vždy perfektně oblečený, mluvil mírným hlasem, choval se zdvořile a přátelsky.

Stangl nebyl sadista, ale byl pyšný na své dílo, činilo mu potěšení, když tábor smrti běžel jako hodinový strojek,“ píše se v knize Roberta S. Wistricha (1945–2015) Who’s Who in Nazi Germany.

Najde ho lovec nacistů

Je až tak dobrý, že se ho ke konci války snaží nacistický režim zbavit jako nepohodlného svědka a vyšle ho na italskou frontu. Přežije, vrací se do Rakouska a po konci války je zadržen, ale z vězení uniká a dostává se do Sýrie. Tam za ním odjede i rodina.

V roce 1951 se přesunou do Brazílie. Počínají si neopatrně a neskrývají svoji identitu. Lovec nacistů Simon Weisenthal (1908–2005) ho nakonec vypátrá a dopadne.

Na naléhání mezinárodních sil je Stangl vydán do Německa k soudu, kde je roku 1970 odsouzen na doživotí. Umírá ve vězení roku 1971 na srdeční selhání.

Katolík vybuduje továrnu na smrt

Kdo: Rudolf Höss

Kdy žil: 1900–1947

Kde velel: v táboře Osvětim

Rudolf Höss pochází z katolické rodiny. Jeho otec vyžaduje přísnou poslušnost, proto Rudolf nemá později problém uposlechnout i ty nejkrutější rozkazy svých nadřízených. Před kariérou v SS si ještě stihne odsedět trest za vraždu.

Nejprve slouží v Dachau, později v Sechsenhausenu a nakonec v nově vznikající Osvětimi, kde se stává nejvyšším velitelem. To on přemění tábor původně určený pro politické vězně ve vyhlazovací mašinerii.

Jeho manželka a dcera žijí na dohled od tábora, ve vile s kuchaři, chůvami, zahradníky a ve veškerém přepychu. Ke konci války prchá na sever a rodinu ukryje v cukrovaru. Sám se skrývá jako dělník na farmě. Chtějí prchnout do Jižní Ameriky, ale nepodaří se to.

Úkryt svého muže nakonec prozradí Hössova žena, poté co vojáci zmlátí jejího druhého syna, Klause. Höss u sebe stále nosíval ampulku s kyanidem, ale několik dnů před zatčením se mu rozbila, takže je zatčen živý.

Identifikovat ho pomůže snubní prsten s nápisem „Rudolf a Hedwiga“. Octne se jako jeden z prvních válečných zločinců před soudem v Norimberku. Svět šokuje věcnost a lhostejnost, s jakou popisuje zabíjení. Oběšen je přímo v Osvětimi, kousek od svého domu, 16. dubna 1947.