Ještě než si cestující, který právě vystoupil na ulici, stihne přepočítat vrácené peníze, kočí pobídne koně a kočár rychle zmizí za rohem. „Je to příšerně drahé,“ odfrkne muž znechuceně. „Já to ale tak nenechám. Budu si stěžovat!“

Victoria, hlavní město Britské Kolumbie (dnešní Kanada – pozn. red.), rok 1882. Rozčilený pasažér uhání místo na domluvenou návštěvu k příteli rovnou na zdejší radnici. Tam okamžitě podává stížnost. Není sám.

Naštvaní cizinci si tu v poslední době podávají kliku. „Jízdné nájemných kočárů je předražené,“ tvrdí jednohlasně. „Kočí nás sprostě okrádají,“ jdou ještě mnohem dál ti odvážnější.

„Musíme s tím něco udělat,“ dumá na schůzi městské zastupitelstvo, „jinak nám ti zloději nadobro zkazí pověst“. Majitelé kočárů, předchůdců dnešních taxíků, si účtují nehorázně vysoké jízdné a na žádné pevné ceníky neberou ohledy. „Takhle už to dál nejde,“ bouchne jednoho dne v roce 1882 do stolu radní Baker.

Kočí na povolení kašlou

Podá návrh stanov, v nichž městská rada ve Viktorii nařizuje všem kočím, aby neokrádali zákazníky a urychleně si na své „taxíky“ zakoupili licenci.

Radní ho schválí a od července 1883 už platí nařízení číslo 100, jehož bod 2 říká, že „budou vydány dvě značky s číslem licence.

Menší z nich je určena pro připevnění na viditelné místo na vozidle.“ Vyhláškou se všichni mají začít řídit od 1. ledna 1884. Kočí ale na pokyny zastupitelstva stejně kašlou. Ze 42 kočárů, které v březnu 1886 brázdí ulice, jich 28 žádné povolení nemá!

Zaprášený skvost

Důkazem, že světové prvenství ve státních poznávacích značkách drží právě kanadská Victoria má být ocelová destička, opatřená porcelánovou vrstvou s černým nápisem Lic. Veh.

Victoria (licence vozidla města Victoria) a číslem 6. V roce 2006 zaprášenou tabulku za 1000 dolarů koupil kanadský sběratel a novinář v důchodu John Roberts.

Pustil se do pátrání v archivech a podle nalezených dokumentů se domnívá, že má před sebou unikát pocházející z roku 1884. Odborníci ale mají jiný názor.

Paříž slaví trumf

Kanaďané historik Christopher Garrish a Ron Garay, prezident automobilového klubu, si myslí, že cedule pochází z roku 1912 nebo 1913, protože tehdy platící zákon číslo 1313 podrobně popisuje právě tento typ.

Nejdříve začal v Americe vydávat značky v roce 1901 New York, po něm následovala o dva roky později Philadelphia a stát Massachusets. „Snažím se objevit fotografii kočáru,“ říká proto v rozhovorech Roberts. Ta jediná by potvrdila jeho názor.

„Prvenství je naše,“ hlásí se ovšem o slovo Paříž. Policejní vyhláška ze 14. srpna 1893 určuje, že všechny mechanické vozy pohybující se na ulicích mají obsahovat kovovou tabulku s uvedením jména a adresy majitele. Důvodem je jejich evidence a zdanění.

Podle pramenů ale opravdu prvním majitelem SPZ byl pařížský rodák, konstruktér a propagátor automobilismu Léon Serpollet (1858 – 1907), a to už v roce 1889!