Potlačovat kacířství mečem je nesmysl, domnívá se Jan mladší z Rabštejna. Ačkoli dává přednost dialogu, nakonec se rozhodne setrvat na straně, která je pro něj výhodnější. Být příznivcem husitského krále se v Čechách jaksi nenosí. A tak převlékne kabát a přidá se do služeb Matyáše Korvína.

Vyšehradský probošt a znalec církevního práva Jan mladší z Rabštejna (1437–1473) se v roce 1458, kdy na český trůn nastupuje Jiří z Poděbrad, hlásí do jeho služeb.

Král ho vysílá na diplomatické cesty a při nich Jan zamíří i za papežem Piem II. (1405 – 1464).

Nejvýznamnější je poselstvo v roce 1468, které se snaží dosáhnout smíru mezi rebelantským Jiřím a hlavou církve, protože Pius II. Jiřího v roce 1466 sesadil z trůnu a uvalil na něho klatbu.

Pán z Rabštejna se snaží zachovávat neutralitu mezi znepřátelenými stranami, ale brzy pochopí, jak nebezpečné je protivit se Vatikánu. I jemu hrozí uvalení klatby.

Změna názorů z donucení

„Jako je skoro vždy osudem neutrálů ani Rabštejn nemohl posléze na své střední cestě setrvati, a tak se připojil ke straně Matyášově proti Jiříkovi,“ vysvětluje jeho chování historik Rudolf Urbánek (1877 – 1962).

Jan se přidává ke stoupencům Matyáše Korvína (1443 – 1490). Tlumočí z latiny do češtiny, překládá například papežovo potvrzení volby Matyáše za krále z roku 1469. Osud ale Rabštejnovi vyměří velice krátký život.

Na diplomatické cestě do Vratislavi ho zajmou vojáci Vladislava Jagellonského (1456 – 1516) a znovu musí přetrpět několikaměsíční vazbu, ze které ho vyplatí král Matyáš. Krátce po návratu do Budína ale v pouhých 36 letech umírá.

Obhajuje rozumnou cestu

Zanechává po sobě literární dílo Dialogus, dopis adresovaný italskému právníkovi Giovannimu Grassovi. Popisuje v něm, jak se setkává se třemi katolickými pány, kteří vystupují proti Jiříkovi z Poděbrad, a každý z nich se bije za svůj názor.

Rabštejn je čtvrtou postavou, která snaží se myšlenky ostatních usměrňovat a vykládat. Přesvědčuje čtenáře, že kacířství se nemá potlačovat „ohněm a mečem“ a hledá rozumnou cestu, ve strachu z katolíků se ale bojí cokoli jednoznačně tvrdit.

Věrný až za hrob

Prokop z Rabštejna (†1472), bratr Jana z Rabštejna, se roku 1437 stává písařem v kancelářích římskoněmeckých císařů Zikmunda Lucemburského a Fridricha III. (1440 – 1493), od roku 1453 potom jako kancléř Českého království zajišťuje diplomatické služby pro Ladislava Pohrobka a Jiřího z Poděbrad, kterému zůstává na rozdíl od svého bratra věrný až do smrti.