Jak funguje naše paměť? Proč některé nemoci či zranění mohou člověku způsobit tzv. amnézii? Jak k ní dochází a proč se některým lidem paměť už nikdy nevrátí? Jaká další tajemství skrývá náš mozek?
Lidská paměť se vyvíjí přibližně do 25 let věku. Po šedesátém roce života pak často dochází k jejímu postupnému oslabování. Existují ale případy, kdy paměť vypoví službu bez ohledu na věk – zpravidla se jedná o stavy vzniklé jako důsledek nemoci či úrazu.
Při poranění hlavy a mozku bývá totiž nejčastěji poškozena právě paměť. Je tomu tak proto, že v mozku je hned několik oblastí, které se podílejí na jejím správném chodu.
Jsou to místa, která se starají o zpracování příchozích informací, jejich uskladnění a následné vybavování.
Jak ukládat do paměti?
K lepšímu zapamatování a uchovávání informací v paměti člověk používá různé paměťové strategie – nejčastěji opakování nebo řazení informací do celků na základě souvislostí. Druhý způsob je dlouhodobě výhodnější, protože účinnost logické paměti s věkem neklesá. Naopak, s množstvím nastřádaných informací se zdokonaluje.
Lidé, spěte!
Pro zapamatování nových informací je klíčový spánek. Během něj totiž dochází k ukládání nových paměťových stop mezi ty stávající. Proto spousta studentů dělá chybu, když se učí na úkor spánku. Spánek je pro uložení látky do dlouhodobé paměti naprosto nezbytný.
Uvádí se, že k tomu, aby se informace do dlouhodobé paměti uložila, je zapotřebí přinejmenším šestihodinový spánek.
Zapomínat je lidské
To, že zapomínáme, je přirozené. Záleží ale na míře, s jakou se tak děje. Zapomínání samotné je vlastně způsobeno vyhasínáním nervových spojení. U nedostatečně zařazené informace probíhá její vytěsnění do nevědomí.
Podle výzkumu německého psychologa Hermana Ebbinghause přitom nejvíce zapomínáme v prvních hodinách po naučení se něčemu novému. Množství zapomenutého po pěti dnech a po měsíci se naopak liší jen minimálně.
Co způsobuje ztrátu paměti?
Pak je tu ovšem amnézie neboli ztráta paměti zasahující mozek velmi rozsáhlým způsobem.
Amnézii většinou předchází nějaké zranění, může ji ale způsobit i intoxikace některými látkami (především alkoholem) nebo například Alzheimerova choroba, postihující nejčastěji seniory. V prvních fázích Alzheimerovy choroby zůstává dlouhodobá paměť nedotčená.
Zato ta krátkodobá je narušena silně, a člověk se tak nedokáže učit nové věci. Po některých závažných úrazech mozku zase schopnost zapamatovat si zůstává nepoškozena, ale informace v dlouhodobé paměti se buď naruší, nebo se zcela ztratí.
Mlha přede mnou, mlha za mnou
V zásadě rozlišujeme tři druhy amnézie: anterográdní, retrográdní a dětskou. Dětská amnézie je v podstatě neschopnost vybavit si vzpomínky na první roky života a může mít několik příčin, v čele s nedostatečně zralým mozkem.
Retrográdní amnézie se často objevuje po úrazech hlavy. Člověk jí postižený pak není schopen vybavit si své zážitky nebo poznatky, které získal předtím, než ztratil paměť. Tento druh ztráty paměti může být způsoben i chronickým alkoholismem.
Anterográdní amnézií pak nazýváme situaci, kdy si pacient po spouštěcím stimulu nedokáže do paměti vštípit jakékoli nové informace.
Útěk před traumatem
Poúrazovou amnézii může způsobit jakýkoli silný úder do hlavy. Čím je přitom silnější, tím déle amnézie trvá. Amnézii může vyvolat také náhlý citový otřes nebo dlouhodobě nezvladatelný stres.
Takzvaná hysterická amnézie může nastat například jako důsledek nečekané ztráty blízké osoby. Zpravidla se jedná o obrannou reakci organismu, který nás chce uchránit před citovým traumatem.
Pacient je pak zmatený, dezorientovaný a na trauma si vůbec není schopen vzpomenout.
Jak se amnézie léčí?
Léčba amnézie se odvíjí od typu poruchy paměti. Jedná-li se o lehkou funkční poruchu, může mozku stačit jen trocha odpočinku.
Pokud za poruchou paměti stojí alkohol, je nutné ho zcela vysadit a podávat postiženému vysoké dávky vitamínu B1. Ztráta paměti po lehčích úrazech, otřesech mozku či traumatických prožitcích většinou odezní sama. Pakliže ale šlo o úraz vážný, může být ztráta paměti trvalá a nevyléčitelná.