Rovných 234 tisíc zlatých, takovou částku si nikdo z poddaných města Bystré na začátku 18. století neumí představit. Právě tolik peněz ale stojí jejich domov. Jeho cena se plně vyrovná nově vznikajícímu státu patřícímu do Svaté říše římské.

Rod hrabat z rakouského Hohenemsu zažívá v 1. polovině 17. století období rozkvětu, které ovšem netrvá dlouho.

Přichází třicetiletá válka (1618 – 1648) a bratři Jakub Hannibal II. (1595 – 1646) a František Maria z Hohenemsu (1608 – 1642) zostudí rodové jméno na bojišti, protože se místo válčení věnují divokým pitkám a lehkým ženám.

Oba se dostanou do švédského zajetí a kvůli výkupnému zadluží do té doby bohatý rod, a ani dalším generacím se nepodaří překonat finanční problémy. Pomáhají si proto konfiskacemi poddanského majetku, zvyšováním robotních povinností a vymáháním dalších dávek. Poddaní nejdřív ustupují, ale když teror přesáhne únosnou míru, ozvou se.

Násilníka zbaví vlády

Spory se kvůli násilnické povaze Ferdinanda Karla z Hohenemsu (1650 – 1686) dostanou až k císařskému dvoru, „neboť proti jednání hraběte si stěžovala i jeho vlastní rodina (hrabě odmítal vyplácet sourozencům roční finanční zaopatření),“ jak uvádí současný historik Václav Horčička.

V osmdesátých letech 17. století zkoumá stížnosti panovníkem pověřený opat z bavorského Kemptenu a většině z nich dává za pravdu. Císařská komise potvrzuje poddaným jejich práva a Ferdinanda Karla zbavuje vlády.

Správu rodových panství Vaduzu a Schellenbergu přebírá jeho mladší bratr Jakub Hannibal III. z Hohenemsu (1653 – 1730), který ale není v jednoduché situaci, protože komise vedená kemptenským opatem a kostnickým biskupem nařizuje v roce 1693 nad majetkem nucenou správu.

„Nádherný palác v Emsu je v nebezpečí sesutí, neboť střecha po mnoho let vlivem větru, deště a sněhu a jiné nepohody se bortí, je otevřená a neopravovaná, takže do pokojů teče voda,“ stěžuje si Jakub v roce 1698. V podobném stavu je i zámek ve Vaduzu a dluhy není z čeho splácet.

Pomoc od příbuzných

Jakubův příbuzný, kníže Jan Adam z Lichtenštejna (1656 – 1712) se proto rozhodne rodu Hohenemsů v roce 1699 pomoci. Za jejich panství Schellenberg nabídne 115 tisíc zlatých, pokud dostane záruku na jeho věčné držení.

Jenže ani tento obchod hohenemská hrabata nezachrání. „Ztrácíme důvěru císaře a ke zkáze nám chybí jenom málo. Musíme prodat Vaduz,“ uvědomuje si trpce Jakub Hannibal III. Nezbývá mu, než hledat náhradu za rodové sídlo.

Vyhlédne si ji v podobě panství Bystré na Českomoravské vysočině, na které je tehdy vyhlášena nucená správa. Jan Adam z Lichtenštejna opět podá příbuzným pomocnou ruku, shromáždí peníze a v říjnu 1707 kupuje v dražbě bysterské panství za 234 tisíc zlatých. Má v úmyslu vyměnit ho za Vaduz, v němž sleduje své vlastní zájmy.

Neuvidí ani zlatku

„Byla-li mezi oběma aristokraty učiněna dohoda o pozdější výměně Bystrého za Vaduz, není známo,“ uvádí autor Jaroslav Jan Gloser (*1952). Písemnou smlouvu sice nikdo neobjevil, ale spekulace, že se o výměně domluvili, je pravděpodobná.

Lichtenštejnovi v jeho záměrech pomůže v roce 1708 římský císař Josef I. (1678 – 1711), který Jakubovi povolí prodat říšské hrabství Vaduz a propůjčí mu občanské a domovské právo v Čechách.

Jednání o výměně se ale protáhnou až do roku 1712. Za Vaduz dostanou Hohenemsové 290 tisíc zlatých (ve stejném roce prodává svatovítská kapitula vesnici Příčovy ve středních Čechách za 6 700 zlatých), jenže v hotovosti neuvidí ani zlatku (234 tisíc stojí bysterské panství a zbylých 56 tisíc použijí na úhradu svých dluhů).